48 C 9/2022-23 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Jelikož předmětem tohoto řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč (přičemž se nepřihlíží k příslušenství pohledávky), soud se ve smyslu § 157 odst. 4 a § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) omezil při odůvodnění rozhodnutí pouze na předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. 2. Předmětem řízení je zaplacení shora uvedené částky z titulu nezaplaceného televizního poplatku od února 2020 do prosince 2020. 3. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, nevyjádřil a ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. se tak má za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 5. Žalovaný měl přihlášený televizní přijímač od srpna 2019. Žalovaný neuhradil předepsané poplatky ve výši 135 Kč měsíčně splatné vždy do 15. dne každého kalendářního měsíce za období únor 2020 – prosinec 2020. Žalobkyně žalovaného opakovaně vyzývala k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. Žalobkyně dále kapitalizovala zákonný úrok z prodlení na částku 168,09 Kč, a to od prvého dne prodlení s každou jednotlivou platbou televizního poplatku do dne vyhotovení žaloby, tedy k datu [datum]. 6. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 7. Podle § 5 odst. 1 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZRaT“) poplatník, který je fyzickou osobou, platí rozhlasový poplatek z jednoho rozhlasového přijímače a televizní poplatek z jednoho televizního přijímače, a to i v případě, že jich vlastní, drží nebo z jiného právního důvodu užívá více včetně rozhlasového nebo televizního přijímače, který je příslušenstvím jím provozovaného dopravního prostředku. 8. Podle § 6 ZRaT měsíční výše rozhlasového poplatku činí 45 Kč, měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč. 9. Podle § 10 ZRaT nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 10. Žalovanému vznikla povinnost platit televizní poplatek, neboť měl přihlášený televizní přijímač, a z tohoto důvodu byl povinen platit televizní poplatek v zákonné výši 135 Kč měsíčně. Tuto svou povinnost však v období únor 2020 až prosinec 2020 nesplnil. Žaloba tedy byla podána důvodně a soud jí v plném rozsahu vyhověl. 11. O úrocích z prodlení rozhodl soud v souladu s § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., přičemž žalobkyně zákonný úrok kapitalizovala ke dni podání žaloby na částku 168,09 Kč. 12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení, jelikož žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Náklady řízení žalobkyně jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a paušální náhradou nákladů určených dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ust. § 2 odst. 1 a § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši 200 Kč za dva úkony po 100 Kč spočívajících ve výzvě k plnění a písemném podání ve věci samé. 13. K nákladům řízení soud konstatuje, že žalobkyni nepřiznal právo na náhradu nákladů za odměnu za zastupování, neboť se v tomto případě nejedná o náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Ve smyslu nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3344/12, je třeba na žalobkyni v daném případě klást nároky obdobné jako na orgány státní moci. Ve výše uvedené věci se jedná o spor o bagatelní částku, který není složitý právně ani skutkově, žalobkyně disponuje právním úsekem a je tedy personálně vybavena pro řešení právních sporů a pokud si žalobkyně zvolila možnost být v tomto sporu zastoupena advokátem, což je její právo, nelze za této situace na žalovaném spravedlivě žádat, aby žalobkyni plně hradil náklady řízení takto vzniklé (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 195/11). Proto soud rozhodl tak, že žalobkyni se přiznává právo na náhradu nákladů řízení představující zaplacený soudní poplatek a paušální náhradu nákladů řízení, a nikoliv odměnu za zastupování advokátem. 14. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé i ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., neboť za řízení nevyšly najevo okolnosti případu nebo důvody na straně účastníků pro stanovení lhůty jiné. O povinnosti žalovaného zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř.