14 C 127/2020-112 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se domáhá v tomto řízení zaplacení náhrady nemajetkové újmy ve výši 235 000 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení od 24.5.2021 (rozšířena žaloba) do zaplacení, a to jako zadostiučinění za nepřiměřenou délku soudního řízení, které je vedeno Okresním soudem v Jičíně pod spisovou značkou 6 C 63/2011 ode dne 13.9.2011 a do podání žaloby v červenci 2020 nebylo pravomocně skončeno. Ke dni podání žaloby trvalo napadené řízení celkem 8 let a 10 měsíců, předmětem posuzovaného řízení bylo určení, že smlouva o zřízení věcného břemene na nemovitosti je neplatná. Žalobce byl v posuzovaném řízení též žalobcem. 2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Učinila nesporným, že u ní žalobce dne 23.1.2020 uplatnil nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 147 204 Kč ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. v platném znění za nesprávný úřední postup ve shora uvedeném řízení. K projednání žádosti žalobce došlo dne 24.11.2020. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., požadované zadostiučinění tak nebylo žalobci poskytnuto. Odkázala na průběh posuzovaného řízení zahájeného dne 13.9.2011, které ke dni uplatnění není skončeno. Nelze učinit obecný závěr o tom, že řízení trvající určitou dobu představuje porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě. Doba, po kterou řízení trvá, je totiž sama o sobě jen jedním z faktorů, které jsou pro závěr o přiměřenosti délky řízení určující. Teprve posouzení délky konkrétního řízení z hlediska kritérií uvedených v ust. § 31 a odst. 3 zákona umožňuje vyřešit otázku, zda v konkrétní věci bylo či nebylo porušeno právo na projednání v přiměřené lhůtě, zda tedy došlo k nesprávnému úřednímu postupu či nikoliv. Posuzované řízení bylo skutkově a právně složité, bylo potřeba širšího dokazování včetně řady listinných důkazů a výslechu svědků a vyznačovalo se též procesní aktivitou účastníků, spočívající v žádostech o osvobození od SOP, ustanovení advokáta, námitkách podjatosti, přerušení, návrzích na určení lhůty apod., což nemůže jít na vrub státních orgánů. Význam řízení pro žalobce shledala žalovaná jako běžný. Žalovaná tedy dospěla k závěru, že v posuzovaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/0998 Sb. a na svém stanovisku setrvává. 3. Ze spisu Okresního soudu v Jičíně č.j. 6 C 63/2011 se podává tento průběh řízení: [Obsah přílohového spisu] [Obsah přílohového spisu] [Obsah přílohového spisu] 7. Z dokumentu předloženého zástupkyní žalobce u jednání, a to usnesení č.j. 20 Co 206/2019-650 Krajského soudu v Hradci Králové ve věci žalobce proti žalovaným [jméno] [celé jméno žalobce] a [jméno] [příjmení] o určení, že nemovitosti nejsou zatíženy právem odpovídajícím věcnému břemeni, o návrhu na pokračování v přerušeném řízení se podává, že se návrh na pokračování v řízení, které bylo přerušeno usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18.10.2019, 20 Co 206/2019-597, zamítá. Předmětné usnesení je datováno 29.11.2022. 8. Z návrhu na pokračování v řízení ze strany žalobce, datovaného 9. 10. 2022 Okresnímu soudu v Jičíně ve věci 6 C 63/2011 ohledně žaloby o neplatnost věcného břemene se podává úkon, a to návrh na pokračování v řízení, když důvodem návrhu na pokračování je skutečnost, že předmětem dědictví je i věcné břemeno, které je napsané ve prospěch žalovaného 1) [jméno] [celé jméno žalobce]. Toto věcné břemeno ve prospěch [jméno] [celé jméno žalobce] je v dědickém řízení znaleckým posudkem ohodnoceno částkou 1 292 697 Kč a na základě tohoto se navrhuje, aby se zrušilo přerušení řízení vedené u Okresního soudu [obec] pod 6 C 63/2011, a aby se v řízení pokračovalo. 9. Skutkovým zjištěním soudu je, že řízení vedené pod sp. zn. 6 C 63/2011 bylo zahájeno dne 13.9.2011, bylo iniciováno samotným žalobcem, který požadoval bezplatného advokáta – (10/11) a poté v lednu – březnu 2012 bylo o tom rozhodováno - nepřiznáno. Následovalo odvolání žalobce a jeho námitka podjatosti vůči soudci. Poté soudce onemocněl, jeho pracovní neschopnost trvala od 7/11 – do 12/11 Od 6/12 byl určen vedením soudu jiný soudce. Dne 6.12.2013 byl vyhlášen rozsudek (žaloba zamítnuta), který byl k podanému odvolání potvrzen rozsudkem odvolacího soudu ze dne 7.10.2014. K podanému dovolání byl rozsudkem dovolacího soudu ze dne 20.4.2016 zrušen rozsudek odvolacího soudu ze dne 7.10.2014 a věc vrácena k dalšímu řízení. Usnesením ze dne 11.12.2016 byl zrušen rozsudek soudu I. stupně ze dne 6.12.2013 a věc byla vrácena k dalšímu řízení. Usnesením ze dne 4.9.2017 bylo řízení přerušeno a usnesením ze dne 2.4.2019 bylo v řízení pokračováno. Dne 6.5.2019 byl vyhlášen rozsudek, proti kterému bylo podáno odvolání. Usnesením ze dne 18.10.2018 bylo řízení přerušeno do skončení dědického řízení pod sp.zn. 23 D 399/2019 po zemřelé žalované. Řízení není doposud skončeno. 10. Podle ust. § 1 zákona 82/1998 Sb. (zákona), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. 11. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. 12. Podle ust. § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. 13. Otázku přiměřenosti délky řízení v předmětné věci je třeba posoudit v souladu zejména s článkem 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen„ Úmluva“), který mj. zakotvuje právo každého na projednání věci v přiměřené lhůtě, a příslušnou judikaturou Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“). Z ní kromě jiného plyne, že přiměřenost délky řízení se posuzuje podle okolností případu a s ohledem zejména na složitost věci, chování stěžovatele a jednání příslušných orgánů, jakož i význam sporu pro stěžovatele (viz např. rozsudek ESLP ve věci Hartman proti České republice ze dne 10. července 2003, § 73). Průtah v určité fázi řízení lze tolerovat za předpokladu, že celková délka řízení nebude nepřiměřená (viz např. rozsudek ESLP ve věci Pretto proti Itálii ze dne 8. prosince 1983, § 37). Jen průtahy přičitatelné státu mohou vést k závěru, že délka řízení byla nepřiměřená (viz např. rozsudek ESLP ve věci Papachelas proti Řecku ze dne 25. března 1999, § 40). Chování stěžovatele představuje objektivní faktor, který není přičitatelný žalovanému státu a je třeba ho vzít v úvahu při rozhodování o překročení přiměřené lhůty (viz např. rozsudek ESLP ve věci Versini proti Francii ze dne 10. července 2001, § 28). Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR neexistuje žádná abstraktně stanovitelná lhůta, kterou by bylo možno obecně považovat za přiměřenou. Otázky přiměřenosti délky řízení je nutno vždy zkoumat ve světle konkrétních okolností daného případu a pouze průtahy přičitatelné státu mohou vést ke konstatování překročení přiměřené lhůty. To znamená, že stát je možno činit odpovědným pouze za ty průtahy, které by byly způsobeny liknavým postupem státních orgánů. 14. Za spravedlivou k odškodnění nemajetkové újmy je třeba považovat takovou náhradu, která umožní poškozenému napravit důsledky nesprávného úředního postupu a procesní subjekt se tak přestane považovat za poškozeného (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.12.2010, sp. zn. 30 Cdo 3269/2009). Smyslem poskytnutí přiměřeného zadostiučinění je odškodnění újmy, která vznikla účastníku řízení v důsledku nepřiměřeně dlouho trvající nejistoty stran jeho právního