14 C 196/2022-43 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se podanou žalobou domáhá náhrady škody v režimu zákona 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem v platném znění, která mu měla být způsobena nezákonným rozhodnutím [anonymizováno 6 slov], ze dne 2. 10. 2018 [číslo jednací] jakožto nezákonného rozhodnutí. Uvedl k tomu, že uzavřel dne 15. 11. 2018 s [právnická osoba] s.r.o., [IČO], se sídlem [ulice a číslo] [část obce a číslo] 00 [obec a číslo] pracovní smlouvu, dle které měl pracovat jako odpovědný zástupce pracovní agentury. Totožnou pracovní pozici pak žalobce zastával v [právnická osoba] s.r.o., [IČO], se sídlem [ulice a číslo], [část obce a číslo] 00 [obec a číslo], které bylo [anonymizována dvě slova] dne 2. 5. 2018 vydáno povolení ke zprostředkování zaměstnání podle ustanovení § 60, odst. 1 zákona o zaměstnanosti, pro všechny druhy prací ve všech oborech, ve formě zprostředkování zaměstnání podle ustanovení § 14, odst. 1, písm. b) zákona o zaměstnanosti, a to na dobu tří let. Dne 2. 10. 2018 [anonymizována dvě slova] vydal nezákonné rozhodnutí, kterým [právnická osoba] odňal povolení ke zprostředkování zaměstnání, kdy v odůvodnění nezákonného rozhodnutí [anonymizována dvě slova] odkázal na znění ustanovení § 58a zákona o zaměstnanosti. [příjmení] [příjmení] proti nezákonnému rozhodnutí podala v řádné lhůtě opravný prostředek - odvolání k [stát. instituce]. Odvolání nebylo úspěšné, pročež [právnická osoba] byla nucena podat žalobu proti rozhodnutí správního orgánu k Městskému soudu v Praze, o které bylo rozhodováno v řízení pod sp. zn. 10 Ad 3/2019 a rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. 10 Ad 3/2019 - 57, kterým bylo nezákonného rozhodnutí zrušeno. Proti tomuto rozsudku podal [anonymizována dvě slova] kasační stížnost. Ve věci tedy bylo definitivně rozhodnuto až rozsudkem Nejvyššího správního soudu ČR č. j. 4 Ads 345/2020-38 ze dne 16. 6. 2021, kterým byla zamítnuta kasační stížnost [anonymizována dvě slova]. Důsledkem nezákonného rozhodnutí bylo, že žalobce nemohl vykonávat svoji práci pro [právnická osoba], když kvůli nezákonnému rozhodnutí přestal splňovat podmínky pro ustanovení své osoby jako odpovědného zástupce podle ustanovení § 60 odst. 2 zákona o zaměstnanosti. S ohledem na to, že v době vydání nezákonného rozhodnutí se žalobce nacházel ve zkušební době zaměstnání, byl s ním pracovní poměr rozvázán (respektive byl zrušen) dne 26. 11. 2018. Žalobci tak bylo účinně zabráněno v tom, aby pracoval v oboru, ve kterém se úzce specializuje více než dekádu, v důsledku čehož mu vznikla škoda představující ušlou mzdu. 2. Žalobce dále uvedl, že uplatnil u [stát. instituce] dne 6. 8. 2021 nárok na náhradu škody v souladu s ustanovením § 14, odst. 1, 2 a 3 zákona o odpovědnosti za škodu, a to v řádné lhůtě ve smyslu ustanovení § 32 zákona o odpovědnosti za škodu. Tento nárok byl ze strany [stát. instituce] odmítnut vyjádřením ze dne 23. 2. 2022, které bylo žalobci doručeno dne 1. 3. 2022. Žalobce byl aktivně legitimován k uplatnění nároku, neboť byl vedlejším účastníkem řízení po celou dobu trvání řízení, a tedy splňuje podmínky ve smyslu ustanovení § 7 zákona o odpovědnosti za škodu. Právní následky pro žalobce nastaly v důsledku nezákonného rozhodnutí, kterým je rozhodnutí [anonymizováno 7 slov] ze dne 2. 10. 2018 [číslo jednací], nikoliv rozhodnutí odvolacího orgánu. Rozhodnutí odvolacího orgánu v daném případě toliko naplňuje podmínku pravomocnosti. Zákon o odpovědnosti za škodu sice vyžaduje pravomocnost rozhodnutí, avšak z důvodu primárního řešení neuspokojivého právního stavu prostřednictvím řádných opravných prostředků. Jinými slovy je vyžadována pravomocnost, nikoliv však pravomocnost apriorní. Žalobce nemůže být krácen na svých právech proto, že se neblahý právní následek dostavil dříve, než stihla žalovaná (!) jako odvolací orgán (špatně) rozhodnout. Zjednodušeně řečeno na časové ose nejprve došlo k vydání prvostupňového rozhodnutí a následně (jeho následkem) došlo k rozvázání pracovního poměru. Tím je splněna podmínka příčiny a následku. Dále dne 13. 12. 2018 nabylo prvostupňové rozhodnutí právní moci, čímž je splněna podmínky pravomocnosti rozhodnutí. Snaha [stát. instituce] z těchto dvou podmínek vytvořit hybridní mix s jinými konotacemi je toliko účelovou snahou vyhnout se plnění. Ve smyslu výše uvedeného byla nezákonným rozhodnutím [anonymizována dvě slova] žalobci způsobena škoda ve výši 463 636 Kč, představující ušlý zisk ze zaměstnání. Tato částka byla vypočtena následujícím způsobem: • 20 000 Kč (představujících měsíční mzdu) násobeno dvaadvaceti celými měsíci za období prosinec 2018 až září 2020, • dále pět dvaadvacetin z částky 20 000 Kč za období 26. 11. 2018 až 30. 11. 2018 (kdy v tomto období nárok vznikl za 5 pracovních dní z celkového počtu 22 pracovních dní) představující poměrnou část měsíce listopadu 2018, • a jednadvacet dvaadvacetin z částky 20 000 Kč za období 1. 10. 2020 až 29. 10. 2020 (kdy v tomto období nárok vznikl za 21 pracovních dní z celkového počtu 22 pracovních dní) představující poměrnou část měsíce října 2020, a to s ohledem na fakt, že nárok trval ode dne rozvázání pracovního poměru do dne vydání Rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 10 Ad 3/2019 - 57, kterým bylo nezákonného rozhodnutí zrušeno, tedy: (20 000 Kč x 22) + (20 000 Kč / 22 x 5) + (20 000 Kč / 22 x21) = 440 000 Kč + 4 545 Kč + 19 091 Kč = 463 636 Kč. 3. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Uvedla k tomu, že rozhodnutí [číslo jednací], kterým bylo [právnická osoba], s.r.o. [anonymizována dvě slova] odejmuto povolení ke zprostředkování zaměstnání bylo vydáno dne 2. 10. 2018. V průběhu probíhajícího řízení o odejmutí povolení uzavřel žalobce dne 15. 11. 2018 pracovní smlouvu u zaměstnavatele [právnická osoba]. Zároveň, taktéž v průběhu správního řízení, byl dne 26. 11. 2018 žalobci pracovní poměr zrušen ve zkušební době. Teprve dne 13. 12. 2018 bylo vydáno rozhodnutí o odvolání č.j. MPSV-2018/229680-422/2, kterým bylo odvolání zamítnuto a prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. 4. Uvedla dále, že v listině vydané 26. 11. 2018 a označené jako„ Zrušení pracovního poměru ve zkušební době“ je jako důvod zrušení pracovního poměru uvedeno:„ Zaměstnavateli bylo doručeno Usnesení [anonymizováno 5 slov], [číslo jednací] ze dne 22. 11. 2018, kterým se řízení o vydání povolení ke zprostředkování zaměstnání přerušuje, do doby rozhodnutí ve věci [číslo jednací] [číslo], a ve které bude rozhodnuto, zda [titul] [celé jméno žalobce] splňuje zákonné podmínky pro výkon funkce odpovědného zástupce. S ohledem na tuto skutečnost Zaměstnavatel tímto v souladu s §48 odst. 1 písm. d) Zákoníku práce ruší pracovní poměr ve zkušební době, a to dnem 26. 11. 2018.“ V podané žalobě však žalobce jako příčinu zrušení pracovního poměru ve zkušební době označuje vydání nezákonného rozhodnutí, v jehož důsledku přestal splňovat podmínky pro ustanovení jeho osoby jako zákonného zástupce. S tímto výkladem žalovaná nemůže souhlasit, neboť pracovní poměr byl fakticky zrušen nikoli z důvodu vydání nezákonného rozhodnutí, ale v důsledku informace o probíhajícím správním řízení. Zaměstnavatel toliko využil svého práva ukončit pracovní poměr zrušením ve zkušební době a mohl tak učinit i bez udání důvodu. Rozhodnutí [anonymizována dvě slova] je ze dne 2. 10. 2018, rozhodnutí o odvolání ze dne 13. 12. 2018 a pravomocným se stalo až dne 17. 12. 2018, přičemž ke zrušení pracovního poměru ve zkušební době došlo dne 26. 11. 2018. V době zrušení pracovního poměru toliko probíhalo správní řízení a neexistovalo žádné pravomocné rozhodnutí. Nemůže tedy obstát úvaha žalobce, že ke zrušení pracovního poměru ve zkušební době došlo v důsledku vydání nezákonného rozhodnutí, když v této době nemohl mít zaměstnavatel žádnou vědomost o zákonnosti či nezákonnosti rozhodnutí. Pracovní poměr byl zrušen ve zkušební době s odkazem na probíhající neskončené správní řízení či vydání rozhodnutí, které však dosud nebylo pravomocné, tj. nesplňovalo podmínku § 8 odst. 1 OdpŠk. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu způsobené nezákonným rozhodnutím je příčinná souvislost mezi ztrátou zaměstnání, jakožto následkem a rozhodnutím, jež bylo pro nezákonnost zrušeno, nikoli mezi ztrátou zaměstnání a skutečností, jež byla důvodem, pro který bylo rozhodnutí následně zrušeno. Zrušení pracovního poměru sice mohlo být motivováno probíhajícím řízením, avšak domněnku o výsledku řízení nelze zaměňovat s příčinou vzniku škody. K následku v podobě ztráty zaměstnání nedošlo v důsledku vydání nezákonného rozhodnutí (ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk), neboť rozhodnutí o odvolání nabylo právní moci později, přičemž výrok nepravomocného prvostupňového rozhodnutí byl v rozhodnutí orgánu druhého stupně implicitně obsažen a byl jím aprobován. Dle žalované nesplňuje žalobce ani podmínku uvedenou v § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., OdpŠk, dle kterého mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla š