14 C 46/2023-38 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení nemajetkové újmy z tvrzeného nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce trestního řízení. Uvedl k tomu, že žalované dne 24. 8. 2022 doručil žádost o přiznání přiměřeného zadostiučinění podle zákona č. 82/1998 Sb., jíž požadoval přiznání zadostiučinění ve výši 100 000 Kč za průtahy v trestní věci ukončené rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 4. 2021, č. j. 5 T 56/2018-313, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 9. 2021, č. j. 6 To 253/2021-344 a usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2022, č. j. 3 Tdo 186/2022-401. V uvedené trestní věci byl dne 26. 7. 2017 obviněn, že jinému z nedbalosti způsobil újmu na zdraví proto, že [anonymizováno 12 slov]. Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. července 2018, č. j. 5 T 56/2018-174 byl uznán vinným ze spáchání přečinu ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. l tr. zákoníku. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. 7. 2019, č. j. 6 To 580/2018-225 byl v celém rozsahu rozsudek soudu I. stupně zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně. Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 4. 2021, č. j. 5 T 56/2018-313, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 9. 2021, č. j. 6 To 253/2021-344 a usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2022, č. j. 3 Tdo 186/2022-401 byl následně uznán vinným přečinem ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. 1 trestního zákoníku, za který mu byl uložen peněžitý trest v počtu 100 denních sazeb, přičemž výše denní sazby činila 1 000 Kč, tedy k celkovému peněžitému trestu ve výměře 100 000 Kč. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu šestnácti (16) měsíců. Od spáchání přečinu trvalo veškeré řízení od 26. 7. 2017 do 30. 3. 2022 tedy po dobu cca 4,75 roku. K znatelně nejdelším průtahům došlo mezi usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. 7. 2019, č. j. 6 To 580/2018-225, který zrušil v celém rozsahu rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 7. 2018, č. j. 5 T 56/2018-174, a podle § 259 odst. l tr. ř. věc vrátil soudu prvního stupně, a rozhodnutím Okresního soudu v Ústí nad Labem, který nově rozhodl až rozsudkem ze dne 21. 4. 2021, č. j. 5 T 56/2018–313. Průtahy v řízení ovlivnily i obhajobu žalobce, poté, kdy zemřel soudem ustanovený znalec, netrval na ustanovení jiného znalce, neboť měl obavy z toho, že řízení bude trvat další a další měsíce. Částku 100 000 Kč považuje za přiměřené zadostiučinění k nápravě nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem (průtahy v řízení). Složitost věci i řízení byla elementární a délka řízení nepřiměřeně dlouhá. Odvolací soud i soud I. stupně provedly dokazování v příkrém rozporu s judikaturou Ústavního soudu, nelze opomenout zvýšený význam předmětu řízení. 2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Učinila nespornou skutečnost, že u ní žalobce dne 24. 8. 2022 uplatnil nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 100 000 Kč ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. v platném znění za nesprávný úřední postup ve shora uvedeném řízení. K projednání žádosti žalobce došlo dne 17. 4. 2023. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., požadované zadostiučinění tak nebylo žalobci poskytnuto. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR neexistuje žádná abstraktně stanovitelná lhůta, kterou by bylo možno obecně považovat za přiměřenou. Otázky přiměřenosti délky řízení je nutno vždy zkoumat ve světle konkrétních okolností daného případu a pouze průtahy přičitatelné státu mohou vést ke konstatování překročení přiměřené lhůty. To znamená, že stát je možno činit odpovědným pouze za ty průtahy, které by byly způsobeny liknavým postupem státních orgánů. Žalovaná dále odkázala na recentní judikaturu, rozsudek ESLP ve věci Hartman proti České republice ze dne 10. července 2003, § 73, rozsudek ESLP ve věci Pretto proti Itálii ze dne 8. prosince 1983, § 37, rozsudek ESLP ve věci Papachelas proti Řecku ze dne 25. března 1999, § 40, rozsudek ESLP ve věci Versini proti Francii ze dne 10. července 2001, § 28. Předmětem posuzovaného řízení bylo trestní stíhání žalobce pro spáchání přečinu ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. l tr. zákoníku. Řízení se vyznačovalo vyšším stupněm skutkové i právní složitosti, bylo potřeba širšího dokazování včetně výslechu řady svědků a znaleckého zkoumání. Ve věci bylo rozhodováno opakovaně soudy na všech třech úrovních soudní soustavy, kdy soud I. stupně rozhodoval ve věci samé třikrát, soud II. stupně dvakrát a Nejvyšší soud jednou. Délka řízení je tedy z určité části způsobena procesní aktivitou účastníků, kdy k nápravě věcně či právně nesprávných rozhodnutí soudu jsou účastníkovi řízení zákonem poskytnuty prostředky k ochraně jeho práv, tedy opravné prostředky a mimořádné opravné prostředky, které má účastník ve stanovených lhůtách možnost využít, což mu pochopitelně nelze přičítat k tíži. Jestliže ovšem účastníkovi řízení nelze na jedné straně vyčítat, že na ochranu svých práv využívá procesní prostředky, které mu dává zákon k dispozici, na druhou stranu je zřejmé, že prodloužení řízení, ke kterému dojde v důsledku nutnosti se s těmito procesními prostředky vypořádat, nemůže jít na vrub státních orgánů. V rámci posuzovaného řízení k prodlevám mezi jednotlivými úkony na straně soudu nedocházelo, v řízení bylo postupováno plynule a koncentrovaně. Výsledná délka posuzovaného, kterou nelze označit za nijak excesivní, byla ovlivněna zejména složitostí věci a četností rozhodování soudů, proto je hodnocena jako přiměřená. Žalovaná tedy dospěla k závěru, že v posuzovaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu §13 zákona č. 82/0998 Sb. Nadto je nutno konstatovat, že posuzované řízení bylo zahájeno primárně v důsledku protiprávního jednání žalobce, za které byl pravomocně odsouzen, peněžité zadostiučinění by tak i v případě existence odpovědnostního titulu v podobě nepřiměřené délky odporovalo dobrým mravům a účelu odškodňovacího zákona č. 82/1998 Sb. Žalovaná na svém stanovisku setrvává. 3. Provedeným dokazováním trestním spisem Okresního soudu Ústí nad Labem č.j. 5 T 56/2018 bylo zjištěno, že předmětné řízení bylo vůči žalobci zahájeno usnesením o zahájení trestního stíhání datovaném 3. 1. 2018 pro přečin ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odstavec 1 tr. zákoníku, které mu bylo doručeno 23. 1. 2018. Následovala stížnost proti usnesení došlá soudu 26. 1. 2018. Usnesení OSZ v Ústí nad Labem 1 ZT 10/2018 došlé soudu, resp. policii 15. 2. 2018, jímž byla stížnost zamítnuta jako nedůvodná. Poté následovaly úkony zachycené v protokolu o výslechu obviněného z 31. 1. 2018, záznam o nahlédnutí do trestního spisu z 27. 2. 2018, vyrozumění o možnosti prostudovat trestní spis z 8. 3. 2018, záznam o prostudování spisu z 26. 3. 2018, návrh na podání obžaloby z 29. 3. 2018, obžaloba podána k Okresnímu soudu v Ústí nad Labem dne 3. 4. 2018 (číslo listu 110). Trestní příkaz na čísle listu 129 ze dne 25. 4. 2018, doručen žalobci 14. 5. 2018. Odpor ze 4. 5. 2018 ze strany státní zástupkyně. Sdělení o odvolání plné moci ze strany žalobce 13. 5. 2018 [anonymizováno] [příjmení]. Referát soudu z 15. 5. 2018, že se hlavní líčení nařizuje na 11. 6. 2018. Podán odpor ze strany žalobce 21. 5. 2018. Úřední záznam o dostavení se svědkyně, že se nemůže k hlavnímu líčení dostavit, zapsáno 8. 6. 2018. Protokol o hlavním líčení z 11. 6. 2018 s odročením na 23. 7. 2018 za účelem pokračování v dokazování, a to slyšením svědkyně a znalce. Sdělení o zajištění znalce ze dne 14. 6. 2018 formou videokonference číslo listu 158. K tomu referát soudu na čísle listu 159, jímž soud žádá o sdělení, zda trvají strany na osobním slyšení znalce, nebo eventuálně videokonferenci, opětovně volat svědkyni [příjmení] a další úkony k přípravě hlavního líčení. Úřední záznam z 13. 5. 2018, že se dostavila opět [jméno] [příjmení], že se omlouvá, že se k hlavnímu líčení 11. 6. 2018 nedostavila, neboť na to zapomněla. Protokol o hlavním líčení z 23. 7. 2018 s vyhlášeným rozsudkem o uznání viny. Dále žádost soudce k nadřízenému, aby povolil prodloužení lhůty k vyhotovení rozsudku, čemuž se vyhovuje do 23. 9. 2018. Rozsudek na čísle listu sta 174. Odvolání OSZ v neprospěch obžalovaného ze dne 5. 11. 2018. Odvolání obžalovaného (žalobce) z 23. 11. 2018. Odvolání plné moci ze strany žalobce ve vztahu k svému advokátovi na čísle listu 183 datováno, respektive doručeno 23. 11. 2018. Výzva k odstranění vad odvolání adresovaná žalobci a datovaná 11. 12. 2018. Odůvodnění odvolání proti rozsudku ze strany žalobce, došlé soudu 14. 12. 2018. Předkládací zpráva Krajskému soudu v Ústí nad Labem, kam byla doručena 18. 12. 2018 spolu se spisem. Referát soudu z 2. 5. 2019 k nařízení veřejného zasedání na 5. 6. 2019. Dopis na stanovisko k vyhotovení