19 C 57/2022-37 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalované shora uvedené částky z titulu náhrady škody z nesprávného úředního postupu, kterého se měla žalovaná dopustit v řízení vedeném u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobkyně na základě výzvy žalované ze dne [datum] v tomto řízení uplatnila jako jediný vlastník právo na vydání zabaveného polykrystalického křemíku o celkové hmotnosti netto 900 Kč, baleného ve 30 kusech kartonových krabic na dvou paletách. Ačkoliv k předmětným věcem žalobkyně dostatečně doložila své vlastnické právo, nebylo žalobkyni Krajským soudem v Praze vyhověno, a to usnesením ze dne [datum] Vrchní soud v Praze toto rozhodnutí potvrdil. Protože měla žalovaná žalobkyni předmětné věci vydat a nevydala, dopustila se nesprávného úředního postupu, kterým jí byla způsobena škoda, jejíž náhrady se svou žalobou domáhá. 2. Žalovaná se ve věci vyjádřila tak, že uplatněný nárok ani z části neuznává, neboť žalobkyní namítaná rozhodnutí nemohou být nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 zák. č. 82/1998 Sb., když se jedná o rozhodovací činnost soudů. Žalovaná totiž jako orgán moci výkonné není oprávněna posuzovat správnost výsledku takové činnosti soudů, neboť by docházelo k porušení dělby moci ve státu a k narušení základních principů demokratického právního státu. Případné vady v rozhodovací činnosti mohou být napraveny pouze prostřednictvím řádných či mimořádných opravných prostředků. V dané věci proto není dán odpovědnostní titul jako předpoklad pro vznik odpovědnosti státu za škodu podle výše uvedeného zákona. 3. Za nesporné označili účastníci následující skutečnosti. Žalobkyně podala dne [datum] žádost o vydání 900 kg polykrystalického křemíku s tím, že usnesením Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], nebylo žádosti vyhověno a polykrystalický křemík o celkové hmotnosti 900 kg, zabavený ve 30 ks kartonových krabic na 2 paletách, byl uložen do úschovy soudu. Vrchní soud v Praze dne [datum rozhodnutí] pod č. j. [číslo jednací] stížnost podanou proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze, zamítl. Žalobkyně následně uplatnila u žalované dne [datum] nárok na náhradu škody způsobenou nesprávným úředním postupem ve výši 7 440 500 Kč, která měla vzniknout tím, že shora uvedená soudní rozhodnutí nevyhověla žádosti o vydání předmětné věci, ačkoli dle tvrzení žalobce je jejím majitelem. Stanoviskem žalované ze dne [datum] žalobkyni nebylo vyhověno. 4. Z usnesení Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], soud zjistil, že Krajský soud v Praze uložil podle § 80 odst. 1 věta třetí trestního řádu do úschovy soudu polykrystalický křemík o celkové hmotnosti 900 kg, zabalený ve 30 ks kartonových krabic, na 2 paletách. V rámci odůvodnění uvedl, že dne [datum] rozhod o vyhlášení veřejného popisu věci podle § 81 odst. 1 trestního řádu za použití § 81 odst. 5 trestního řádu, neboť soudu nebyla známa osoba, které by mohla být věc vydána. V rámci lhůty 6 měsíců od vyhlášení veřejného popisu obdržel podání učiněné [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [jméno], jednatelem [právnická osoba] [anonymizováno], ze dne [datum], žádosti o vydání výše specifikovaného množství polykrystalického křemíku. Jiné osoby v uvedené lhůtě o vrácení nepožádaly. Vzhledem k tomu, že soud došel k názoru, že existují významné pochybnosti o právu [právnická osoba] [anonymizováno] k předmětné věci, soud rozhodl ve smyslu § 80 odst. 1 trestního řádu o jejím uložení do úschovy. 5. Z usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], soud zjistil, že Vrchní soud v Praze zamítl stížnost podanou žalobkyní proti usnesení Krajského soudu v Praze č. j. [číslo jednací], neboť podle jeho zjištění Krajský soud napadeným rozhodnutím rozhodl správně a v souladu se zákonem. Námitka žalobkyně o určení zásilky jinému odběrateli je lichá, byla vyvrácena již v rámci trestního řízení, kdy se s touto námitkou již vypořádali soudy prvního i druhého stupně. 6. Soud další návrhy na dokazování navrhované žalobkyní při jednání dne [datum] (např. smlouva [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] apod.) zamítl, neboť nebyly relevantní pro meritum věci. 7. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále i jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. 8. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. 9. Podle § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 tohoto ustanovení pak právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. 10. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. 11. Obě strany sporu prohlásily za nesporné a zároveň doložily, že žalobkyně svůj nárok u žalované předběžně uplatnila ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, pročež věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk). 12. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. 13. Soud v návaznosti na komentářovou literaturu k OdpŠk (Vojtek, P., Bičák, V.; Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, str. 146, 147) konstatuje, že s výjimkou § 13 odst. 1 věty druhé a třetí není nesprávný úřední postup v OdpŠk blíže definován. Jde ostatně o úmysl zákonodárce, neboť podle důvodové zprávy výstižnou definici nesprávného úředního postupu nelze pro jeho mnohotvárnost podat. Je tedy třeba se opřít zejména o výklady tohoto pojmu podávané právní teorií a o závěry rozhodovací praxe soudů, které vycházejí z toho, že jde o ty případy vzniku škod, které byly vyvolány jinou činností státních orgánů než rozhodovací. Nesprávným úředním postupem je porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to zejména takové, které nevede k vydání rozhodnutí. Ačkoliv není vyloučeno, aby škoda, za kterou stát odpovídá, byla způsobena i nesprávným úředním postupem prováděným v rámci činnosti rozhodovací, je pro tuto formu odpovědnosti určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou, a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí. Z obsahu tohoto pojmu i z výkladu zákona vyplývá, že podle konkrétních okolností může jít o jakoukoli činnost spojenou s výkonem pravomocí státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (srov. stanovisko bývalého Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 30. 11. 1977, sp. zn. Plsf 3/77, publikované pod č. 35 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1977; viz k tomu též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 804/96, publikovaný v časopise Soudní judikatura pod č. 4/2000). Protože zpravidla není možné úřední postup předpisem upravit natolik detailně, aby pokrýval všechny představitelné dílčí kroky, které je třeba při výkonu pravomocí učinit, musí být správnost úředního postupu poměřována i hlediskem účelu, k jehož dosažení postup státního orgánu směřuje (viz teze rozsudku ze dne 6. 8. 2000, sp. zn. 25 Cdo 1099/99). 14. Žalobkyně se domáhala náhrady škody z titulu nesprávného úředního postupu, kterého se žalovaná měla dopustit tím, že svým rozhodnutím nevyhověla žalobkyni a nevydala jí věci zajištěné v rámci trestního řízení. Soud se však plně ztotožnil s argumentací žalované v tom ohledu, že v daném případě nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, když se jednalo o konkrétní rozhodovací činnost soudu, která se projevila v jeho rozhodnutí. Proti usnesení soudu prvního stupně žalobkyně využila řádného opravného prostředku, který zákon umožňoval, načež byla zákonnost, resp. správnost usnesení č. j. [číslo jednací] zkoumána soudem odvolacím. Vrchní soud v Praze dospěl k názoru, že soud prvního stup