22 C 111/2023-48 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se domáhala náhrady škody za nesprávný úřední postup ve výši 187 154 Kč představující kapitalizovaný úrok ve výši 16 % ročně z prodlení z výtěžku konkurzního řízení, tj. z částky 57 402,91 Kč za dobu 20 let 4 měsíců a 16 dní, který žalobkyně obdržela opožděně až 10. 1. 2023, ačkoliv se tak mělo stát o řadu let dříve. Jedná se o konkurzní řízení a nesprávný úřední postup specifikovaný dle spisu Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 14 C 465/2014. 2. Žalovaná nárok neuznala a uvedla, že zákonný úrok z prodlení není škodou, v rámci konkurzního řízení nelze uvažovat o prodlení s uspokojením věřitelů a dále není zřejmé, kdy mělo řízení skončit. 3. Žaloba byla způsobilá projednání (viz usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 8. 2023, č.j. 53 Co 251/2023-28). 4. Soud nepřipustil změnu žaloby podle § 95 odst. 2 o. s. ř., protože nebylo možné doručit žalované změnu žaloby doručenou soudu při jednání, ze kterého se žalovaná omluvila. Jednání by tak muselo být nehospodárně odročováno jen pro vytváření podmínek pro připuštění žaloby. Dosavadní řízení by ani nemohlo být podkladem pro řízení o změněném návrhu, kdy žalobkyně nárokovala částku nově jako ušlý zisk, případně znehodnocení peněz inflací, k čemuž by soud patrně vedl dokazování, ačkoliv o žalobě mohlo být jinak rozhodnuto v zásadě bez provádění dokazování. Konečně žalobkyně takto nárok ani předběžně u žalované neuplatnila, takže by nebyla splněna podmínka soudního řízení (§ 14 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb.). Ze všech shora uvedených důvodů soud změnu nepřipustil, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. 5. Mezi účastníky bylo sporné, kdy mělo konkurzní řízení skončit, zda jeho délka řízení mohla žalobkyni způsobit škodu v podobě úroků z prodlení, zda byl konkurzní soud v prodlení s upokojením věřitelů. 6. Soud ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 14 C 465/2014 soud zjistil, že žalobkyně namítá nesprávný úřední postup spočívající v nevydání konečného rozhodnutí v přiměřené době konkurzního řízení Městského soudu v Praze sp. zn. 95 K 7/2002, který zde byl shledán. 7. Pro rozhodnutí soudu byly podstatná tvrzení žalobkyně ve spojení shora uvedeným spisem, na který odkázala. Další dokazování soud neprováděl pro nadbytečnost. 8. Soud má ve stručnosti za prokázané, že nepřiměřená délka řízení nezpůsobila žalobkyni škodu v podobě úroků z prodlení, absentuje tak vznik škody. 9. Podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen„ OdpŠk“) stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. (2) Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. 10. Pro přiznání odpovědnosti za škodu musí být kumulativně splněny tři podmínky: odpovědnostní titul v podobě nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí, vznik škody a příčinná souvislost. Bez splnění byť jedná podmínky nemůže být žaloba úspěšná. 11. V projednávané věci soud posoudil věc podle § 13 odst. 2 OdpŠk neshledal vznik škody na straně žalobkyně. 12. V tomto směru lze odkázat na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu ke ztotožnění škody s úroky z prodlení (např. NS 28 Cdo 4676/2008). Dovolací soud uzavřel, že úroky z prodlení mají povahu sankce za prodlení dlužníka se splněním peněžitého závazku. Peněžitým závazkovým vztahem rozumí právní vztah, ze kterého věřiteli vzniká právo na peněžité plnění od dlužníka a dlužníkovi vzniká povinnost tento závazek splnit. Úprava úroků z prodlení je přitom obecnou úpravou ve vztahu ke všem občanskoprávním závazkům a zakotvuje oprávnění požadovat v případě prodlení s plněním peněžitého dluhu vedle jistiny též úroky z prodlení. Úroky z prodlení jakožto příslušenství pohledávky představují vedlejší a akcesorický peněžitý závazkový vztah. V tamní případě bylo posuzováno prodlení s výplatou důchodu a dovolací soud uzavřel, že povinnost státu platit dávky osobám, které splňují nárok na výplatu důchodu, není závazkem vyplývajícím z občanskoprávních vztahů; ty se totiž vyznačují rovným postavením účastníků a žádný z nich nemá nadřazené postavení a není oprávněn rozhodovat o právech a povinnostech druhého účastníka ani plnění povinností autoritativně vynucovat. Pro vztahy veřejnoprávní je naopak charakteristický prvek nadřízenosti a podřízenosti v různých formách a intenzitě a je dán způsobilost autoritativně rozhodovat jednou stranou právního vztahu o právech a povinnostech strany druhé; základní metodou právní regulace je zde rozhodnutí orgánu veřejné moci. Účastník řízení, týkající se vztahu veřejnoprávního vztahu, a orgán státu, který o jeho nárocích rozhoduje, nejsou ve vzájemně rovnoprávném postavení, které by mohlo zakládat občanskoprávní charakter nároku (v podobě úroku z prodlení). 13. Lze tak shrnout, že v případě, že konkurzní soud nerozhodl včas o rozvrhu výtěžku žalobkyně, neznamená to v rámci veřejnoprávního vztahu státu a žalobkyně, že by žalobkyni vznikal nárok na úroky z prodlení (obdobně NS 25 Cdo 2973/2005). 14. Soud proto žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Plně úspěšná žalovaná má nárok na náhradu výdajů ve výši 300 Kč podle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb. za vyjádření ve věci, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.