22 C 177/2023-69 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se domáhala ve výrocích uvedené částky s odůvodněním, že její právní předchůdkyně [příjmení] [příjmení] [příjmení] and [právnická osoba] dne [datum] poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr [číslo] při posouzení jeho úvěruschopnosti vyšla z informací sdělených žalovaným, od banky a z veřejných registrů. Žalovaný úvěr nesplatil a na jistině dlužil 83 154,51 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 397,44 Kč, kapitalizovaný úrok 6 678,03 Kč, zákonný úrok z prodlení z jistiny od [datum] do zaplacení a úrok 9,9 % ročně z jistiny od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Mezi účastníky nebyly nesporné žádné skutečnosti. 4. Soud vzal ve stručnosti za prokázané, že byla uzavřena shora uvedená smlouva o spotřebitelském úvěru (žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru – kontokorentu, včetně obecných obchodních podmínek [příjmení] [příjmení] [příjmení] [anonymizováno] and [právnická osoba] a produktových obchodních podmínek pro úvěry [příjmení] [příjmení] [příjmení] [anonymizováno] and [právnická osoba] se Sazebníkem banky). Žalovaný úvěr řádně nehradil a byl vyzván k úhradě dlužné částky (výzva k plnění se základním skutkovým rozborem předcházející žalobě s podacím lístkem a oznámení o okamžité splatnosti úvěru a výzva k úhradě dlužné částky od [příjmení] [příjmení] datovaná [datum]) včetně informace o tom že pohledávka byla postoupena na žalobkyni (oznámení o postoupení pohledávky banky s poštovním podacím archem, prohlášení k postoupení, dohoda o úhradě úplaty). Při poskytnutí úvěru právní předchůdkyně žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného, který podniká ve stavebnictví s ročním příjmem 148 925 Kč, což bylo ověřeno z daňového přiznání a má minimální výdaje na bydlení, neboť vlastní nemovitost k bydlení, což bylo ověřeno z notářského zápisu o smlouvě kupní na předmětnou nemovitost (viz notářský zápis a daňové přiznání za rok [rok]). Žalovaný také v dané době neprocházel registrem dlužníků (viz výpis z registru). 5. Soud věc právně posoudil podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském účtu (dále jen„ ZSU“) ve spojení § 2 395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, tak, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr, který žalovaný řádně nehradil, proto je povinen jej žalobkyni vrátit včetně sjednaných úroků a úroků z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku). Žalovaný se jednání neúčastnil, netvrdil a neprokazoval, jaké jsou jeho možnosti vrátit jistinu, proto soud dovodil s ohledem výši žalované částky, že doba tří měsíců od právní moci rozsudku je lhůtou dostatečnou, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně byla plně úspěšná. Náklady jsou v dané věci představovány soudním poplatkem za žalobu 3 327 Kč a náklady právního zastoupení. Odměnu advokáta soud určil dle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ AT“) za užití § 7 odst. 5 AT při tarifní hodnotě sporu 83 154,51 Kč. Advokát vykonal následující účelné úkony ve věci samé po 4 460 Kč: příprava s převzetím zastoupení, výzva k plnění, žaloba, účast na jednání dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g), AT. K odměně advokáta náleží i paušální náhrada hotových výdajů za 4 úkonů právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Advokát je plátcem 21 % DPH. Celkem náklady žalobkyně činí 26 366 Kč (3 327 + 1,21 x (4 x 4 460 + 4 x 300)), jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.