22 C 35/2023-67 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se domáhala ve výrocích uvedené částky s odůvodněním, že dne [datum] poskytl žalovanému jako spotřebiteli kontokorent 20 000 Kč při posouzení jeho úvěruschopnosti z interních a externích databází. Žalovaný úvěr nesplatil a na jistině dlužil 19 384,73 Kč, žalobkyně se domáhala také smluvního úroku, zákonného úroku z prodlení a 1 120 Kč poplatků dle podmínek pro používání úvěru. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Mezi účastníky nebyly nesporné žádné skutečnosti. 4. Žalobkyně se omluvila z jednání dne [datum], čímž se vzdala poučení podle § 118a odst. 1 o. s. ř. 5. Vyhodnocení nutnosti účasti je vždy věcí samotného účastníka, soud nemůže avizovat, zda je v zájmu jedné ze stran se jednání účastnit či nikoliv. Pro konání jednání účast žalobkyně nutná nebyla, na což byla v předvolání vyrozuměna, neboť soud může jednat v nepřítomnosti účastníka. 6. Soud právně posoudil věc tak, že žalobkyně v řízení dostatečně konkrétně netvrdila, že by řádně ověřovala úvěruschopnost žalovaného, že by prověřila jeho majetkové poměry, jaké byly příjmy a jaké byly výdaje žalovaného, jak je zjistila a jak ověřila správnost těchto zjištění. 7. Bez těchto tvrzení nelze posoudit podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském účtu (dále jen„ ZSU“), zda žalobkyně jako poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a databází nebo i z jiných zdrojů. 8. Není tak zřejmé, žalobkyně poskytla úvěr (§ 2 395 občanského zákoníku) bez důvodných pochybností žalovaného jako spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, což má za následek podle § 87 ZSU neplatnost smlouvy o úvěru a povinnost žalovaného jako spotřebitele vrátit jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Pro úplnost soud dodává, že ustanovení § 87 je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru do českého právního řádu a soud posuzuje z úřední povinnosti dodržování unijního práva zajišťující ochranu spotřebitele (např. SD EU ze dne [datum], OPR-Finance (C [číslo]). 9. Žalovaný se jednání neúčastnil, netvrdil a neprokazoval, jaké jsou jeho možnosti vrátit jistinu, proto soud dovodil, že doba tří dnů od právní moci rozsudku jako lhůta k plnění předvídaná zákonodárcem je dobou dostatečnou a žalobě částečně vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. 10. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru a skutečnost, že se žalovaný dostane do prodlení až po právní moci rozsudku (srov. [spisová značka]), soud zbývající žalobní žádání zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1,2 o.s.ř., neboť žalobkyně byla neúspěšná pouze v nepatrné části žalované jistoty. Příslušenství soud do poměru úspěchu nezapočítal, proto má žalobkyně právo podle § 151 odst. 3 o. s. ř. právo na náhradu nákladů nezastoupeného účastníka ve výši 821 Kč soudního poplatku a 300 Kč paušální náhrady za podání žaloby, celkem 1 121 Kč, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.