28 C 152/2023-59 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobci se podanou žalobou domáhali po žalované zaplacení v záhlaví uvedené částky pro každého z nich z důvodu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 34 C 196/2013. Žalobci uvedli, že předmětné řízení bylo ukončeno až na základě usnesení Ústavního soudu ze dne [datum] a trvalo celkem 8 let a 10 měsíců. Předmětem řízení bylo přiznání náhrady nemajetkové újmy v souvislosti s postupem lékaře non lege artis a s tím spojeného postižení dcery žalobců Downovým syndromem. Předmětné řízení tak podle názoru žalobců trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu, přičemž význam předmětu řízení pro osoby žalobců byl velký. Žalobci v souvislosti s výší zadostiučinění, která by jim měla být z tohoto důvodu poskytnuta odcitovali stanovisko Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010 a připomněli rozmezí zadostiučinění od 15 000 Kč do 20 000 Kč za rok trvání řízení a za první dva roky trvání řízení částku v poloviční výši. Žalobci také uvedli, že v zájmu zachování reálné hodnoty náhrad je třeba zohlednit i ekonomický vývoj společnosti, kdy sám Nejvyšší soud váže na vývoj hrubé měsíční nominální mzdy například výši přiznaných náhrad za vytrpěné bolesti či ztížení společenského uplatnění. I v případě nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem by výše těchto náhrad měla zohledňovat aktuální ekonomickou situaci v zemi. Žalobci předběžně svůj nárok na přiměřené zadostiučinění uplatnili u žalované dne [datum]. 2. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobnímu žádání nesporovala skutečnost, že u ní žalobci předběžně svůj nárok ve výši 300 000 Kč pro každého z žalobců představující nemajetkovou újmu v souvislosti s nesprávným úředním postupem v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 34 C 196/2013 uplatnili dne 21.12.2022. Žalovaná po projednání jejich žádosti dospěla k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, neboť délka podkladového řízení byla nepřiměřená a každému z žalobců poskytla částku ve výši 94 000 Kč, o čemž je informovala stanoviskem ze dne [datum]. Dále žalovaná stručně zkonstatovala průběh podkladového řízení, přičemž dospěla k závěru, že řízení se vyznačovalo vyšším stupněm skutkové i právní složitosti, neboť bylo potřeba širšího dokazování včetně znaleckého zkoumání a výslechu svědků za účelem zjištění postupu žalovaného (lékaře) v souvislosti s postižením dcery žalobců Downovým syndromem. Ve věci bylo rozhodováno na všech třech stupních soudní soustavy a navíc ještě soudem Ústavním. Soud I. stupně rozhodoval ve věci samé třikrát, soud II. stupně třikrát, Nejvyšší soud jednou a Ústavní soud také jednou, což zákonitě vedlo k prodloužení délky namítaného řízení. Žalovaná také dovodila, že žalobci svou nemajetkovou újmu založenou vedeným sporem sdíleli a že význam předmětu řízení pro žalobce byl vyšší. Při stanovení výše zadostiučinění vycházela žalovaná z celkové délky řízení v rozmezí osmi let a deseti měsíců a základní částky 15 000 Kč za rok trvání řízení za první dva roky z částky v poloviční výši. Tuto základní částku pak ponížila o 35 %, a to konkrétně o 15 % z důvodu složitosti řízení, o 10 % z důvodu četnosti rozhodování soudů a o 10 % z důvodu sdílené nemajetkové újmy žalobci. Naopak základní částku navýšila o 15 % z důvodu vyššího předmětu řízení pro žalobce, neboť se jednalo o věc, týkající se života a zdraví. 3. Usnesením zdejšího soudu ze dne 28.8.2023, čj. 28 C 152/2023 byla věc žalobce b) původně vedená pod sp. zn. 20 C 98/2023 spojena s věcí žalobkyně a) vedenou pod sp. zn. 28 C 152/2023 ke společnému řízení a nadále tyto věci byly vedeny pod sp. zn. 28 C 152/2023. 4. Mezi účastníky řízení nebyla sporná skutečnost, že žalobkyně a) předběžně u žalované uplatnila nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 300 000 Kč z titulu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 34 C 196/2013 dne 21.12.2022 a žalobce b) pak ze stejného titulu a ve stejné výši dne [datum]. K projednání obou žádostí žalovanou došlo dne [datum], přičemž žalovaná dospěla k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, neboť celková délka řízení byla nepřiměřená a každému z žalobců poskytla částku ve výši 94 000 Kč dne [datum]. 5. Podáním ze dne [datum] vzali žalobci svou žalobu co do částky 94 000 Kč ve vztahu ke každému z nich zpět, neboť tato částka byla dne [datum] žalovanou uhrazena, soud proto postupoval podle ustanovení § 96 odst. 2 o.s.ř. a řízení stran částky 94 000 Kč ve vztahu k žalobkyni a) a stejně tak ve vztahu k žalobci b) výrokem I a II tohoto rozsudku zastavil. [Obsah přílohového spisu] 7. Závěr o skutkovém stavu věci koresponduje se shora uvedenými zjištěními plynoucími z obsahu podkladového spisu, na které soud na tomto místě ve stručnosti plně odkazuje. 8. Podle ust. § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 13 odst. 1 zák. stát odpoví za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 31a odst. 1 zák. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytuje v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. 9. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, judikaturu Nejvyššího soudu ČR, judikaturu ESLP a stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne ze dne [datum], Cpjn 206/2010 soud posoudil věc po právní stránce následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 30Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení (například nečinnost soudu I. stupně způsobena připojením jiného spisu, délka řízení před Nejvyšším soudem apod.), nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Není proto myslitelné stanovit nějakou abstraktní lhůtu, kterou by bylo možné pokládat za přiměřenou dobu řízení, ale je třeba vždy přihlédnout ke konkrétním okolnostem individuálního případu. Proto již pro posuzování přiměřenosti délky řízení (tedy nejenom při určení výše zadostiučinění), je třeba vycházet z kritérií stanovených v ustanovení § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 zákona, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 8