28 C 171/2023-56 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobci se podanou žalobou domáhali po žalované zaplacení částky 12 500 USD a zaplacení částky 3 750 EUR z důvodu nesprávného úředního postupu policejního orgánu, potažmo Městského soudu v Praze v řízení vedeném pod sp. zn. 41 T 4/2019. Žalobci uvedli, že usnesením Policie ČR, Krajského ředitelství policie hl. města Prahy ze dne [datum], čj. KRPA [číslo] 2018 [číslo] bylo rozhodnuto o zajištění náhradní hodnoty mimo jiné i finanční hotovosti v rozsahu a specifikace uvedené v tomto usnesení pod bodem 1 až 3, tedy finanční hotovosti v celkové výši 10 000 USD, finanční hotovosti v celkové výši 715 EUR a finanční hotovosti v celkové výši 3 315 EUR a 3 000 Kč (kdy v usnesení bylo nesprávně uvedeno na místo Kč EUR, tedy v usnesení došlo i k nesprávnému součtu 6 315 EUR namísto 3 315 EUR). Tato hotovost tvořící zajištěnou náhradní hodnotu byla předmětem plnění ze zápůjčky. Žalobci opakovaně v rámci trestního řízení namítali, že tato zajištěná hotovost je určena k vrácení věřiteli, neboť představuje předmět poskytnuté půjčky, což orgány činné v trestním řízení nijak nereflektovaly a po dobu několika let tuto hotovost žalobcům zadržovaly. Ani ve fázi řízení před soudem nebylo o zajištěné náhradní hodnotě nijak rozhodnuto a žalobce a) proto žádostí ze dne [datum] požádal o vrácení zajištěné náhradní hodnoty Městský soud v Praze. Tento usnesením ze dne 1.4.2022, sp. zn. 41 T 4/2019 rozhodl o vrácení zajištění peněžních prostředků, a to tak, že žalobci a) vrátil peněžní prostředky ve výši 10 000 USD, 715 EUR a 6 215 EUR, které byly zajištěny na základě uvedeného usnesení policejního orgánu. Žalobci dále uvedli, že uzavřeli dne [datum] s věřitelem panem [příjmení] [příjmení] [příjmení] smlouvu o půjčce, podle které si žalobci zapůjčili peněžní prostředky v celkové výši 10 000 USD a 3 000 EUR, přičemž podle uvedené smlouvy byli tyto peněžní prostředky povinni vrátit do [datum] spolu se sjednaným úrokem ve výši 30 %. S ohledem na výše popsaný postup orgánů státu (tedy Policie ČR a Městského soudu v Praze) žalobci nebyli schopni ve lhůtě splatnosti sjednané smlouvou o půjčce zapůjčenou částku věřiteli splatit, což vedlo k okamžiku splatnosti této půjčky k jejímu vymáhání ze strany věřitele. Žalobci věřiteli v souvislosti s vymáháním dluhu svůj dluh potvrdili, a to uznáním ze dne [datum] a současně se zavázali také k úhradě úroků z poskytnuté půjčky ve výši 30 % ročně. V souladu s tímto závazkem žalobci věřiteli uhradili úroky z poskytnuté zápůjčky v celkové výši 12 500 USD a 3 750 EUR. Jistinu zápůjčky tj. 10 000 USD a 3 000 EUR byli žalobci schopni uhradit až poté, co jim tyto peněžní prostředky byly vráceny na základě usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum], přičemž k úhradě došlo dne [datum]. Žalobci závěrem uvedli, že spatřují v postupu orgánů činných v trestním řízení nesprávný úřední postup, neboť uvedená hotovost byla předmětem půjčky, nikoliv výnosem z trestné činnosti a orgány činné v trestním řízení po dobu několika let tuto hotovost žalobcům zadržovaly. Žalobci v souvislosti s uvedeným nemohli dostát svému závazku ze smlouvy a uhradit půjčku podle smlouvy o půjčce ve sjednané době splatnosti a proto jim v této souvislosti vznikla škoda v podobě neuhrazených úroků z dané půjčky, a to ve výši 12 500 USD a 3 750 EUR. 2. Žalovaná ve svém vyjádření nesporovala skutečnost, že u ní žalobci předběžně dne [datum] uplatnili nárok na náhradu škody ve výši 12 500 USD a 3 750 EUR s příslušenstvím z titulu tvrzeného nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu orgánů činných v trestním řízení vedené Policií ČR, KŘP policie hl. m. [obec] pod sp. zn. KRPA [číslo] 2018 [číslo] a Městským soudem v Praze pod sp. zn. 41 T 4/2019. Žalovaná po projednání této žádosti žalobcům nevyhověla, což jim sdělila stanoviskem ze dne [datum]. Dále žalovaná nesporovala, že usnesením Policie ČR ze dne [datum], čj. KRPA [číslo] 2018 [číslo] bylo rozhodnuto o zajištění náhradní hodnoty mimo jiné i finanční hotovosti v celkové výši 10 000 USD a 6 930 EUR Městský soud v Praze usnesením ze dne 1.4.2022, čj. 41 T 4/2019-158 rozhodl o vrácení peněžních prostředků zajištěných jako náhradní hodnota tak, že žalobci a) vrátil peněžní prostředky ve výši 10 000 USD, 715 EUR a 6 215 EUR. Žalovaná ve svém vyjádření pak připomněla předpoklady odpovědnosti státu za škodu a uvedla, že ve věci není dán odpovědnostní titul, tedy odpovědnost státu za tvrzenou škodu, neboť veškerá rozhodnutí ve vztahu k zajištěným finančním prostředkům byla vydána vždy až po udělení souhlasu dozorového státního zástupce, tedy žádné z rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení v předmětné věci nevykazuje základní znak nezákonného rozhodnutí podle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. představovaný tím, že takové rozhodnutí dojde právní moci a následně je zrušeno či změněno k tomu příslušným orgánem. Rovněž v postupu orgánů činných v trestním řízení nelze spatřovat nesprávný úřední postup podle § 13 zákona, neboť uvedené úkony orgánů činných v trestním řízení vedly k vydání rozhodnutí, konkrétně o zajištění peněžních prostředků, které však nikdy nebylo změněno nebo zrušeno pro nezákonnost, ale bylo zrušeno podle § 80 odst. 1 tr. ř., neboť věci, která byla vydána (odňata), v tomto případě konkrétně peněžních prostředků již nebylo k dalšímu řízení třeba a nepřicházelo v úvahu její propadnutí nebo zabrání. Peněžní prostředky tedy byly vráceny tomu, kdo jej vydal, tj. žalobci a). Žalovaná také uvedla, že trestní stíhání žalobce a) bylo pravomocně skončeno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 29.5.2019, čj. 41 T 4/2019-3771 ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 29.8.2019, čj. 3 To 45/2019-3879 tak, že žalobce a) byl uznán vinným spácháním zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1,3 písm. a) trestního zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku a zločinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. c) trestního zákoníku spáchaného ve formě spolupachatelství. V této souvislosti žalovaná ještě poukázala na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu, podle které, je-li důvodem pro zrušení usnesení o zajištění peněžních prostředků skutečnost, že došlo k pominutí důvodu zajištění, není dána odpovědnost státu za škodu. 3. Mezi účastníky řízení nebyla sporná skutečnost, že žalobci předběžně u žalované dne [datum] uplatnili nárok na náhradu škody ve výši 12 500 USD a 3 750 EUR z důvodu nesprávného úředního postupu orgánů činných v trestním řízení, resp. nezákonného rozhodnutí, v řízení vedeném policejním orgánem pod sp. zn. KRPA [číslo] 2018 [číslo] a Městským soudem v Praze pod sp. zn. 41 T 4/2019. Žalovaná po projednání této žádosti dospěla k závěru, že nárok žalobců není opodstatněn, tudíž žádosti nevyhověla, což jim sdělila stanoviskem ze dne [datum]. Dále mezi účastníky řízení nebylo sporné, že usnesením Policie ČR, KŘP hl. m. [obec] ze dne [datum], čj. KRPA [číslo] 2018 [číslo] [příjmení] bylo rozhodnuto o zajištění náhradní hodnoty, mimo jiné finanční hotovosti v celkové výši 10 000 USD a 6 930 EUR. Poté Městský soud v Praze rozhodl usnesením ze dne 1.4.2022, čj. 41 T 4/2019-158 o vrácení peněžních prostředků zajištěných jako náhradní hodnota a to tak, že žalobci a) vrátil peněžní prostředky ve výši 10 000 USD, dále 715 EUR a 6 215 EUR. 4. Soud provedl dokazování usnesením Policie ČR ze dne [datum], usnesením Městského soudu v Praze ze dne 1.4.2022, sp. zn. 41 T 4/2019 a úředním záznamem ze dne [datum]. Z těchto listinných důkazů má soud za prokázané, že při domovní prohlídce v nemovitosti žalobce a) policejní orgán zajistil jako náhradní hodnotu podle § 79g odst. 1 trestního řádu finanční hotovost v celkové výši 10 000 USD, finanční hotovost v celkové výši 715 EUR a finanční hotovost v celkové výši 3 215 EUR a 3 000 Kč. Proti tomuto usnesení byla přípustná stížnost. Městský soud v Praze usnesením ze dne [datum] rozhodl o vrácení peněžních prostředků ve výši 10 000 USD, 715 EUR a 6 215 EUR, které byly zajištěny jako náhradní hodnota na základě usnesení Krajského ředitelství policie hl. města Prahy ze dne [datum]. Z odůvodnění tohoto usnesení se dále podává, že rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 29.5.2019, čj. 41 T 4/2019-377 ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 8. 2019, č. j. 3 To 45/2019 - 3879 byl žalobce a) uznán vinným spácháním zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), 4 písm. c) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a byl mu uložen jednak trest odnětí svobody ve výměře 5 let nepodmíněně a jednak trest propadnutí náhradní hodnoty, a to v rozsudku uvedených nemovitostí. Posledně jmenovaný trest pak byl zrušen usnesením Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2020, č. j. 7 Tdo 48/2020 - 3976. Vzhledem k tomu, že o peněžních prostředcích nebylo ro