28 C 24/2022-221 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované jednak náhrady škody ve výši 1 053 940,01 Kč a jednak nemajetkové újmy ve výši 191 250 Kč, to vše v souvislosti s nesprávným úředním postupem v řízení vedeném u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 9 C 236/2010. Žalobce ve svých tvrzeních popsal, že namítané řízení trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu a také, že nalézací soud v rámci svých rozhodnutí nerespektoval závazný právní názor a pokyny soudu odvolacího. Soud prvého stupně v řízení, kterým se žalobce proti žalovaným domáhal částky 8 561 700 Kč z titulu bezdůvodného obohacení ze smluv o spolupráci uzavřených mezi původním žalobcem a původními žalovanými dne 13. a [datum] rozhodl rozsudkem ze dne [datum] tak, že žalobu zamítl. Na základě podaného odvolání Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozhodnutí soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení s tím, že soudu I. stupně uložil, aby doplnil dokazování znaleckým posudkem z oboru ekonomika a z oboru stavebnictví ke zjištění obvyklé hodnoty standardních činností nutných k dosažení takové fáze přípravy vybudování příslušné infrastruktury na předmětných pozemcích původních žalovaných podle smluv o spolupráci, jaká byla fakticky původním žalobcem dosažena, a to v ocenění v obvyklých cenách ke dni skončení smluvního vztahu mezi účastníky řízení. Soud I. stupně ve věci rozhodl druhým rozsudkem ze dne [datum], přičemž nerespektoval závazný právní názor odvolacího soudu a nedoplnil dokazování podle jeho pokynů. Odvolací soud pak usnesením ze dne [datum] rozsudek soudu I. stupně opět zrušil a vrátil věc k dalšímu řízení s rozhodnutím, že má věc projednat jiný soudce. Ani nový soudce však nerespektoval závazný právní názor odvolacího soudu a nepřistoupil k provedení dokazování znaleckým posudkem, tudíž pro pasivitu soudu si žalobce nechal sám zpracovat znalecký posudek Ing. [jméno] [příjmení], znalce v oboru stavebnictví. Teprve až dne [datum] soud I. stupně usnesením ustanovil znalce za účelem zpracování nového znaleckého posudku – znalecký ústav [právnická osoba] Tento znalecký posudek pak byl doplněn dodatkem ze dne [datum]. Rozsudkem ze dne [datum] soud I. stupně žalobě částečně vyhověl a přiznal žalobci částku ve výši 317 419 Kč s příslušenstvím. Ve zbytku žalobní návrh zamítl. Krajský soud v Praze na základě shodného návrhu účastníků řízení usnesením ze dne [datum] schválil soudní smír. Toto usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Žalobci v souvislosti s nesprávným úředním postupem – nepřiměřenou délkou uvedeného řízení vznikla škoda spočívající v nákladech na odměnu právního zástupce žalobce, a to v rozsahu doby, která podle žalobce byla nepřiměřená, tj. to po datu [datum], kdy bylo vydáno druhé zrušující usnesení Krajského soudu v Praze do skončení řízení. Žalobce fakticky neměl možnost uplatnit náhradu těchto nákladů řízení před soudem I. stupně, neboť tento opakovaně rozhodoval v neprospěch žalobce. Výše nákladů řízení 950 170,41 Kč představuje jednu třetinu z celkových nákladů na odměnu právního zástupce žalobce, která byla stanovena ve výši 3 087 866,75 Kč včetně DPH za období od začátku do konce řízení. Za třetí fázi řízení před odvolacím soudem pak žalobce nárokuje za úkon právní služby – odvolání žalobce proti třetímu rozsudku soudu I. stupně a účast na jednání s protistranou při schválení smíru částku ve výši 103 769,60 Kč včetně DPH, celkem tedy žalobce majetkovou škodu vyčíslil částkou 1 053 940,01 Kč. Pokud jde o nárok na nemajetkovou újmu z důvodu nepřiměřené délky řízení, žalobce sdělil, že uvedený spor nepovažoval za obtížný, jednalo se o spor běžný. V řízení byly vyhotoveny dva znalecké posudky, avšak právě nečinnost soudu I. stupně ve vztahu k těmto posudkům je jednou z hlavních příčin, kvůli které došlo k nepřiměřené délce řízení. Z tohoto důvodu žalobce navrhl navýšit základní částku o 20 %. Žalobce se pak na délce řízení žádným způsobem nepodílel, naopak aktivně se zasazoval o ukončení řízení tím, že nechal zpracovat znalecký posudek z vlastní iniciativy. Za toto své chování žalobce navrhl navýšení základní částky o 20 %. Z důvodu postupu orgánů státu v rámci řízení, kterým soud I. stupně přispěl k nepřiměřené délce řízení, žalobce navrhl navýšit základní částku o 20 % a z důvodu vyššího významu řízení pro žalobce, resp. významu zásadního požadoval navýšení o 50 %. Žalobce tedy nemajetkovou újmu vyčíslil částkou 191 250 Kč. 2. Žalovaná ve svém vyjádření nesporovala skutečnost, že u ní žalobce předběžně dne [datum] uplatnil nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy v celkové výši 1 245 190,01 Kč z důvodu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 9 C 236/2010. K projednání žádosti došlo dne [datum], přičemž žalovaná konstatovala, že v řízení k nesprávnému úřednímu postupu nedošlo, což žalobci sdělila svým stanoviskem ze dne [datum]. Dále žalovaná ve vyjádření stručně zkonstatovala průběh posuzovaného řízení a uzavřela, že vzhledem k tomu, že usnesení, kterým bylo řízení pravomocně skončeno (usnesení o schválení soudního smíru) nabylo právní moci dne [datum] a jelikož žalobce uplatnil svůj nárok předběžně u žalované až dne [datum], byl tento nárok s ohledem na šestiměsíční promlčecí dobu podle § 32 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. již promlčen. K nároku na majetkovou škodu se žalovaná vyjádřila tak, že ve smyslu § 31 zákona č. 82/1998 Sb. může náhradu nákladů řízení poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost tak učinit v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Žalobcem namítané náklady nelze považovat za náklady řízení podle § 31zákona, jelikož nebyly vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. O těchto nákladech pak bylo pravomocně rozhodnuto již v rámci posuzovaného řízení. 3. Soud ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 21.11.2022, čj. 28 C 24/2022-168 tak, že žalobu s návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku ve výši 1 245 180,01 Kč s příslušenstvím, zamítnul (výrok I.) a současně uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náklady řízení ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci k rukám žalované (výrok II.). Svoje rozhodnutí odůvodnil tím, že nárok na nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 9 C 231/2010 je promlčen a nárok na náhradu škody představující žalobcem vynaložené náklady v rámci podkladového řízení v důsledku nesprávného úředního postupu – nepřiměřené délky soudního řízení je neopodstatněný, neboť o těchto nákladech řízení bylo rozhodnuto již na základě usnesení Krajského soudu v Praze ze dne [datum] s odkazem na § 31 odst. 1, 2 zák. č. 82/1998 Sb. 4. Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 19.4.2023, čj. 69 Co 50/2023-206 rozsudek soudu I. stupně v zamítavém výroku o věci samé co do částky 191 250 Kč s příslušenstvím z této částky a ve výroku o nákladech řízení II. zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Ve zbytku pak rozsudek soudu I. stupně potvrdil. Odvolací soud dospěl shodně jako soud I. stupně k závěru, že nárok žalobce je promlčen, neboť šestiměsíční promlčecí lhůta počala běžet od právní moci posledního rozhodnutí, tj. od [datum] a marně uplynula dnem [datum], neboť žalobce předběžně svůj nárok u žalované uplatnil až dne [datum] a shodně jako soud I. stupně se zabýval námitkou žalobce, zda žalovanou uplatněná námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy. Tuto námitku žalobce však odvolací soud na rozdíl od soudu I. stupně posoudil jako důvodnou. Odvolací soud ve svém rozhodnutí odcitoval judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu, která se zabývala uplatněním promlčecí námitky, jež se příčí dobrým mravům. Odvolací soud pak na základě skutkových zjištění učiněných soudem I. stupně dospěl k závěru, že v posuzovaném případě by s ohledem na okolnosti věci, kdy žalobce při počítání lhůty k předběžnému uplatnění nároku vycházel z doložky právní moci vyznačené na posledním rozhodnutí vydaném v posuzovaném případě (doložka právní moci byla na rozhodnutí doručeném žalobci vyznačena chybně), by byl závěr o promlčení nároku pro žalobce nepřiměřeně tvrdý. Odvolací soud dovodil, že právě nesprávný úřední postup žalované při vyznačování doložky právní moci lze považovat za natolik mimořádnou okolnost, která ve smyslu shora citované judikatury vytvořila závažnou překážku, jež se podílela na marném uplynutí promlčecí lhůty, resp. bránila žalobci ve včasném uplatnění nároku. Vzhledem k tomu, že se tak soud řídil nesprávným právním názorem, že námitka promlčení vznesená žalobou není v rozporu s dobrými mravy a nárok žalobce je tedy promlčen, zrušil odvolací soud v této části a ve výroku o nákladech řízení rozsudek soudu I. stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení a uložil soudu I. stupně, aby znovu posoudil veškerá zákonná kritéria uvedená v § 31a odst. 3 odškodňovacího zákona s ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu. 5. Mezi účastníky řízení nebyla sporná