28 C 45/2023-133 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobci se podanou žalobou ve znění jejího doplnění domáhali po žalované zaplacení v záhlaví uvedených částek, jakožto přiměřeného zadostiučinění za nepřiměřenou délku soudního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 5 C 228/2013 a přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která žalobcům vznikla v důsledku porušení zákonných povinností soudů – soudu I. i II. stupně (procesních pochybení) a přiměřeného zadostiučinění za zveřejnění rozhodnutí Ústavního soudu s dehonestujícími výroky ve vztahu k žalobkyni a). Žalobci konkrétně uvedli, že předmětné řízení trvalo nepřiměřeně dlouho a v řízení docházelo k průtahům. Pokud jde o další pochybení soudů, žalobci mají za to, že soud I. stupně rozhodoval podle neplatné a neúčinné právní úpravy týkající se věcné příslušnosti soudu /dále také jen„ nesprávný úřední postup 1“ /. Dále soud I. stupně vycházel z nečitelných listinných důkazů, resp. nečitelných stránek, ačkoli žalobci tyto důkazy soudu zasílali řádně a technická chyba či softwarová závada tak spočívala na straně soudu I. stupně, který danou situaci vůbec neřešil /dále také jen„ nesprávný úřední postup 2“ /. Další chybou, a to na straně odvolacího soudu bylo to, že jeho rozhodnutí bylo rozhodnutím překvapivým, když odvolací soud v rámci podaného odvolání řešil (a z tohoto důvodu zrušil rozsudek soudu I. stupně), že ve věci nebyl dán souhlas opatrovnického soudu s podáním žaloby za nezletilou, tj. žalobkyni a), ačkoli žádná ze stran toto v rámci podaného odvolání nenamítala. Žalobci rozvedli, že rozsudek soudu I. stupně byl zrušen z důvodu, že nebyl dán souhlas opatrovnického soudu s podáním žaloby. Proti tomuto rozhodnutí se žalobci bránili mimořádnými opravnými prostředky v podobě podání dovolání a ústavní stížnosti, kdy oba návrhy byly Nejvyšším i Ústavním soudem odmítnuty. Následně bylo řízení zastaveno z důvodu, že žalobkyně a) nezískala souhlas opatrovnického soudu s podáním žaloby. I proti tomuto usnesení se žalobci bránili řádnými i mimořádnými prostředky (odvolání, dovolání, ústavní stížnost), avšak bezúspěšně. Žalobci však mají za to, že soudy souhlas opatrovnického soudu neměly vyžadovat, když žaloba byla podána podle antidiskriminačního zákona (§ 10 odst. 1) a všichni žalobci byly tzv. dotčenými osobami, tedy aktivně legitimovány k podání žaloby. Soudy proto měly vědět s kým v řízení pokračovat, namísto toho se uchýlily pouze ke konstatování, že nebyla odstraněna údajná vada řízení (souhlas opatrovnického soudu) /dále také jen„ nesprávný úřední postup 3“ /. Žalobkyně a) také prostřednictvím zákonných zástupců tj. žalobce b) a žalobkyně c) podala námitku podjatosti senátu Městského soudu v Praze ze dne [datum], avšak k této námitce nebylo přihlíženo, resp. o ní nebylo rozhodnuto/dále také jen„ nesprávný úřední postup 4“ /. Další pochybení ze strany orgánů státu pak žalobci spatřovali v tom, že Ústavní soud ve svém rozhodnutí ze dne 14. 1. 2020, sp. zn. I. ÚS 3960/2017 učinil urážlivé podání, když uvedl, že se jednalo o„ údajně diskriminační jednání“ ze strany vedlejší účastnice v podkladovém řízení (základní školy, kterou žalobkyně a) navštěvovala), ačkoli ČSI bylo opakovaně označeno jednání základní školy ve vztahu k žalobkyni a) za diskriminační /dále také jen„ nesprávný úřední postup 5“ /. Naposledy obecné soudy nesplnily svou poučovací povinnost, když žalobcům b) a c) jako rodičům nezletilé (žalobkyně a)) nesdělily, že můžou přistoupit do řízení, jako účastníci řízení a mohlo tak být předejito nutnosti schválení úkonu opatrovnického soudu za nezletilou /dále také jen„ nesprávný úřední postup 6“ /. Žalobci vyčíslili nároky na přiměřené zadostiučinění následovně: -) za použití neplatného a neúčinného zákona /nesprávný úřední postup 1/ částku 600 000 Kč pro žalobkyni a), částku 300 000 Kč pro žalobce b) a žalobkyni c) – pro každého z nich -) za užití nečitelných důkazů ve spise soudem I. stupně / nesprávný úřední postup 2/ částku 200 000 Kč pro žalobkyni a), pro žalobce b) a žalobkyni c) částku 100 000 Kč – pro každého z nich -) za překvapivé rozhodnutí soudu (zrušení pro vadu řízení) /„ nesprávný úřední postup 3/ částku 600 000 Kč pro žalobkyni a) a částku ve výši 300 000 Kč pro žalobce b) a žalobkyni c) – pro každého z nich -) za neřešenou námitku podjatosti /„ nesprávný úřední postup 4/ částku 200 000 Kč pro žalobkyni a) a částku 100 000 Kč pro žalobce b) a žalobkyni c) – pro každého z nich, -) za zveřejnění dehonestujících výroků v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 14. 1. 2020, sp. zn. I. ÚS 3960/2017 /nesprávný úřední postup 5/ částku 400 000 Kč pro žalobkyni a) a částku 200 000 Kč pro žalobce b) a žalobkyni c) – pro každého z nich, -) za porušení poučovací povinnosti soudu / nesprávný úřední postup 6/ částku 200 000 Kč pro žalobkyni a) a částku 100 000 Kč pro žalobce b) a žalobkyni c) – pro každého z nich -) za nepřiměřenou délku podkladového řízení částku 270 000 Kč pro žalobkyni a) a částku 135 000 Kč pro žalobce b) a žalobkyni c) – pro každého z nich. Žalobci předběžně svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy uplatnili u žalované dne [datum]. 2. Žalovaná ve svém vyjádření nesporovala skutečnost, že u ní žalobci předběžně dne [datum] uplatnili nárok na náhradu nemajetkové újmy za neoprávněné zásahy do osobnostních práv a za nepřiměřenou délku podkladového řízení, to vše v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 5 C 228/2013 v celkové výši 2 470 000 Kč pro žalobkyni a) a v celkové výši 1 235 000 Kč pro žalobce b) a v celkové výši 1 235 000 pro žalobkyni c). Žalovaná uvedla, že vzhledem k tomu, že jí nebyl zapůjčen Obvodním soudem pro Prahu 7 podkladový spis, nemohla se ve věci kvalifikovaně vyjádřit. 3. Mezi účastníky řízení nebyla sporná skutečnost, že žalobci předběžně svůj nárok z titulu nemajetkové újmy ve vztahu k žalobkyni a) ve výši 2 470 000 Kč, ve vztahu k žalobci b) ve výši 1 235 000 Kč a ve vztahu k žalobkyni c) ve výši 1 235 000 Kč předběžně uplatnili u žalované dne [datum], přičemž jejich žádost nebyla do dne podání vyjádření žalovanou projednána. 4. Při ústním jednání konaném dne [datum] žalobci uvedli, že požadují nárok na náhradu nemajetkové újmy, která jim měla být způsobena dehonestujícími výroky, kterých se Ústavní soud dopustil ve svém rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 3960/20217, a to i ve vztahu k rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1359/2019, neboť i v tomto rozhodnutí Ústavní soud zmínil stejné dehonestující věty ve vztahu k žalobkyni a). Na to konto soud žalobce podle § 43 odst. 1 o. s. ř. poučil, aby odstranili vady žaloby, neboť tato byla ve vztahu k uvedenému žalobnímu požadavku neurčitá. Soud současně žalobce poučil, jakým způsobem mají vady žaloby odstranit, a to zejména tak, aby ke každému nesprávnému úřednímu postupu resp. ke každému rozhodnutí Ústavního soudu, které žalobci označili, a u něhož mají za to, že obsahuje dehonestující výrok, vyčíslili nemajetkovou újmu, která jim daným výrokem vznikla, a to konkrétně ve vztahu ke každému z žalobců a dále, aby popsali, v čem konkrétně jejich nemajetková újma spočívá. Tedy jinak řečeno, aby zkonkretizovali a popsali, jaká nemajetková újma tomu kterému z žalobců v důsledku toho kterého výroku (rozhodnutí) Ústavního soudu vznikla. Současně soud žalobce poučil o následcích nesplněné této výzvy v podobě odmítnutí žaloby stran toho nároku. 5. Žalobci na výzvu soudu reagovali podáním ze dne [datum], ve kterém citovali jednak pasáž z rozhodnutí I. ÚS 3960/17 ze dne 14.1.2020 (….“ i v této ústavní stížnosti stěžovatelka po rekapitulaci průběhu řízení před obecnými soudy a celkovém popisu údajně diskriminačního jednání ze strany vedlejší účastnice, tvrdí…..“) a jednak pasáž z rozhodnutí I. ÚS 1359/2019 ze dne 18.2.2020 (…..“ se nepodařilo prokázat diskriminaci stěžovatelky, přičemž k takovému závěru nedošla ani Česká obchodní inspekce“), jejichž zveřejněním jim byla způsobena nemajetková újma. Stran vyčíslení nemajetkové újmy žalobci toliko uvedli, že žalovaná částka ve výši 400 000 Kč pro žalobkyni a) a 200 000 Kč pro každého z žalobců b) a c) se vztahuje k nemajetkové újmě vzniklé v důsledku dehonestujících výroků uvedených v obou rozhodnutích Ústavního soudu. Žalobci k zásahu do osobnostních sfér jejich života v důsledku těchto výroků uvedli, že tyto výroky Ústavního soudu žalobci vnímají jako pomluvu, protože tyto jsou nepravdivé a značnou měrou ohrozily vážnost žalobců u spoluobčanů a není možné se již proti nim účinně bránit. Tyto výroky jsou pak veřejně přístupné na webových stránkách Ústavního soudu, kde zveřejňuje svá rozhodnutí. Žalobci b) a c) ještě doplnili, že jako rodiče jednak diskriminaci žalobkyně spoluprožívali a jednak ji byli nuceni bránit veškerými zákonnými prostředky. [Obsah přílohového spisu] 7. Podle ust. § 43 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen jako „o. s. ř.“), platí, že předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě neb