37 C 104/2022-102 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně ve své žalobě uvedla, že žalobou doručenou [název soudu] dne [datum rozhodnutí] pod sp. zn. [spisová značka] (dále též„ původní řízení“) se právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] [právnická osoba], [IČO], domáhala po žalované [jméno] [příjmení] zaplacení částky 692 723 Kč s 7,75% úroky z prodlení od [datum] do zaplacení. V průběhu řízení pak postupem podle § 107a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) vstoupila na místo [právnická osoba] [právnická osoba] žalobkyně. 2. Žalobkyně poukazovala na to, že v původním řízení soud prvního stupně a [název soudu] rozhodovaly ve věci třikrát, když [název soudu] jako soud odvolací rozsudkem ze dne [datum] rozhodl tak, že žalobu zamítl a žalobkyni uložil zaplatit náhradu nákladů řízení žalované, jakož i náklady státu. Dovolací soud pak rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozsudek [název soudu] potvrdil, když dovolání zamítl a žalobkyni uložil náhradu nákladů dovolacího řízení. 3. K tvrzenému odpovědnostnímu titulu pak žalobkyně uváděla, že původní řízení bylo stiženo tzv.„ soudním ping-pongem“, resp. průtahy. Poukazovala přitom na čl. 38 odst. 2 větu první Listiny základních práv a svobod. 4. Žalovaná částka ve výši 286 324 Kč se podle žalobkyně sestávala z nákladů původního řízení, které by byly bývaly nevznikly, pokud by [název soudu] hned v první kole odvolacího řízení rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. 5. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne [datum] uvedla, že žalobkyně u ní uplatnila svůj nárok na náhradu škody ve výši 286 324 Kč dne [datum]. Dále zdůraznila, že v projednávané věci není dán odpovědnostní titul ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“). K tomu dodávala, že i kdyby bylo lze v projednávané věci shledat odpovědnostní titulu, žalobě by nemohlo být vyhověno podle § 31 odst. 2 OdpŠk. 6. Žalovaná tak navrhovala, aby byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta a jí přiznána náhrada nákladů řízení v paušální výši. 7. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. V dané věci soud na základě výsledku přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek. Soud tedy s ohledem na splnění podmínek předvídaných shora uvedeným ustanovením § 115a o. s. ř. věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání. 8. Soud ze shodných tvrzení účastníků a z předložených listin (tj. žádost žalobkyně ze dne [datum] a stanovisko žalované ze dne [datum]) zjistil, že se žalobkyně dne [datum] obrátila na žalovanou s žádostí o odškodnění z důvodů a ve výši jako v projednávané žalobě. Žalovaná pak žádost žalobkyně zamítla svým stanoviskem ze dne [datum]. 9. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 OdpŠk představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná). 10. Ze spisu vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že žalobou ze dne [datum] se právní předchůdkyně žalobkyně domáhala zaplacení částky 692 723 Kč s příslušenstvím. Dne [datum] byl vydán rozsudek, kterým byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta. Proti tomuto rozhodnutí bylo podáno odvolání. Dne [datum] vydal [název soudu] rozsudek, kterým byl napadený rozsudek zčásti zrušen a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. Dne [datum] byl soudem I. stupně vydán v pořadí 2. rozsudek, kterým bylo žalobě vyhověno. Proti tomuto rozhodnutí podala žalovaná v daném řízení odvolání. Dne [datum] vydal [název soudu] rozsudek, kterým byl napadený rozsudek soudu I. stupně zrušen a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. Dne [datum] vydal soud I. stupně v pořadí 3. rozsudek, kterým žalobě vyhověl. Proti tomuto rozsudku bylo žalovanou opětovně podáno odvolání. Dne [datum] vydal [název soudu] rozsudek, kterým byl napadený rozsudek soudu I. stupně změněn tak, že se žaloba zamítá a žalobkyni byla uložena povinnost nahradit žalované náklady předchozích řízení ve výši 258 616 Kč, náklady odvolacího řízení ve výši 25 652 Kč a doplatit soudní poplatek ve výši 20 000 Kč. Žalobkyně podala dovolání, které bylo rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], [název soudu] zamítnuto a žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12 826 Kč. 11. Soud posuzoval danou věc ve světle následujících zákonných ustanovení. 12. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. 13. Podle § 31 odst. 1 a 2 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. 14. Jak je uvedeno shora, žalobkyně se svojí žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky ve výši 286 324 Kč s příslušenstvím. Žalovaná částka přitom měla představovat žalobkyní uhrazené náklady původního řízení. 15. Ze shora citované právní úpravy plyne, že náhrada škody zahrnuje pouze náklady vynaložené na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu (viz § 31 odst. 1 a 2 OdpŠk). V projednávané věci přitom žalobkyně ani netvrdila existenci nezákonného rozhodnutí a existence takového rozhodnutí ani neplyne ze spisu vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobkyně tak svůj nárok na náhradu majetkové újmy v podobě náhrady nákladů původního řízení, které žalobkyně musela hradit, spojovala s nesprávným úředním postupem (či snad lépe řečeno s tzv.„ soudním ping-pongem“, resp. průtahy v původním řízení). Žalobkyně však nijak nekonkretizovala, kterak jí vynaložené náklady přispěly k nápravě nesprávného úředního postupu, jak je vyžadováno § 31 odst. 1 OdpŠk. Soud nicméně ve věci nenařizoval jednání a nedával výzvu podle § 118a o. s. ř., neboť má zato, že takový postup by byl v rozporu se zásadou procesní ekonomie, a to za situace, kdy žaloba nemůže v každém případě úspěšná. 16. K tomu soud uvádí, že z ustálené judikatury civilních soudů vykládající § 31 odst. 1 a 2 OdpŠk plyne, že je vyloučena náhrada škody v podobě náhrady nákladů řízení civilního řízení sporného, neboť náhrady nákladů je možné se domáhat dle o. s. ř. (k tomu viz např. rozhodnutí [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], rozhodnutí [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nebo rozhodnutí [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). 17. V projednávané věci se přitom žalobkyně domáhá náhrady škody právě v podobě vynaložených nákladů na vedení civilního řízení sporného. Náhrada takové škody je však zákonem výslovně vyloučena (viz § 31 odst. 2 OdpŠk). Nadto nelze přehlédnout, že v každém případě by ani nemohla být dána příčinná souvislost mezi možnými průtahy v původním řízení a povinností hradit náklady řízení. Náklady žalobkyni totiž vznikly proto, že nebyla ve věci úspěšná a podle obecné zásady úspěchu ve věci vyjádřené v § 142 odst. 1 o. s. ř. byla zavázána k úhradě nákladů řízení úspěšné protistraně, které byly zapříčiněny nedůvodně podanou žalobou (resp. dovoláním), nikoliv postupem soudu. 18. S ohledem na shora uvedené tak soudu nezbylo, nežli žalobu výrokem I. tohoto rozsudku zamítnou. Žalobkyní tvrzená škoda totiž nemůže být škodou, které by se mohla na základě OdpŠk domáhat. Pouze pro úplnost se dodává, že za této situace se soud s ohledem na princip procesní ekonomie již nijak nezbýval otázkou naplnění ostatních podmínek vyžadovaných zákonem. 19. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., dle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, ve spojení s ustanovením § 151 odst. 3 o. s. ř., dle něhož účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku. 20.