37 C 109/2023-86 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se po žalované domáhal náhrady újmy ve výši 19 541,59 Kč s příslušenstvím (po částečném zpětvzetí, když původně se domáhal zaplacení částky 179 771 Kč s příslušenstvím) coby nákladů vynaložených na svoji obhajobu v rámci řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. 2. Žalovaná uvedla, že nárok žalobce shledala důvodným, přičemž mu částku 19 541,50 Kč uhradila. 3. V podání ze dne [datum] vzal žalobce žalobu zpět s tím, že nadále se domáhá zaplacení pouze úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 179 771 Kč od [datum] do [datum] a úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 541,50 Kč od [datum] do [datum]. 4. Podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle § 96 odst. 2 věta prvá o. s. ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Dle § 96 odst. 3 věta prvá o. s. ř. jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Dle § 96 odst. 4 o. s. ř. ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání. 5. Procesní úkon žalobce, kterým došlo ke zpětvzetí žaloby ještě před zahájením jednání ve věci samé, splňuje veškeré právem požadované obsahové náležitosti a byl proveden v zákonem požadované formě ve smyslu § 42 o. s. ř. Soud proto podle § 96 odst. 2 o. s. ř. výrokem I. tohoto rozhodnutí řízení o žalobě v rozsahu zpětvzetí zastavil. 6. Z nesporných (resp. shodných) tvrzení účastníků řízení vyplynulo, že žalobce uplatnil dne [datum] svůj nárok na náhradu škody v podobě nákladů vynaložených na obhajné v rámci řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná pak vypořádala tuto žádost svým stanoviskem ze dne [datum]. [příjmení] 160 229,41 Kč byla vyplacena žalobci dne [datum] a částka 19 541,50 Kč byla vyplacena žalobci dne [datum]. 7. Podle § 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle odst. 3 cit. ustanovení je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. 8. Podle výše uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobce svůj nárok uplatnil u žalované ve smyslu § 14 OdpŠk dne [datum]. Žalovaná však ve lhůtě 6 měsíců od uplatnění nárok žalobce neprojednala (§ 15 OdpŠk). Žalovaná až dne [datum] žalobcův nárok uznala a dne [datum] a [datum] žalobci vyplatila celkem 179 770,91 Kč z titulu nezákonného rozhodnutí. Na základě tohoto vzal žalobce svou žalobu částečně zpět a nadále pouze trval na svém žalobním nároku, pokud jde o úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 179 771 Kč od [datum] do [datum] a úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 541,50 Kč od [datum] do [datum]. 9. V souladu s § 15 odst. 2 OdpŠk nastalo prodlení žalované dnem následujícím po uplynutí šestiměsíční lhůty k předběžnému uplatnění nároku u příslušného úřadu. V konkrétním případě byl nárok uplatněn dne [datum] Poslední den lhůty stanovené v § 15 odst. 2 OdpŠk tak byl den [datum]. Žalovaná se tak dostala do prodlení dne [datum] a od tohoto dne (včetně) ji tudíž stíhala povinnost zaplatit příslušenství pohledávky. Pokud přitom žalobce požadoval úroky z prodlení až od [datum], soud vázán tímto vymezením jeho návrhu vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Výše úroků z prodlení je odůvodněna ustanovením § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 10. Výrokem III. pak soud zamítl nárok žalobce na zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši z částky 0,09 Kč od [datum] do [datum], neboť žalovaná plnila žalobci pouze částku 179 770,91 Kč (nikoliv částku 179 771 Kč). 11. O nákladech řízení rozhodl soud výrokem IV. tohoto dle § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 3 o. s. ř. K tomu se zdůrazňuje, že zpětvzetí žalobce bylo učiněno pro pozdější chovaná žalované. V rozsahu svého zpětvzetí tak byl žalobce procesně úspěšný. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení neúspěšný jen ve zcela nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 40 353,62 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 179 771 Kč sestávající z částky 8 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 8 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (žaloba) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 8 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (částečné zpětvzetí) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum] včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 19 541,59 Kč sestávající z částky 1 900 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum] a z částky 1 900 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (částečné zpětvzetí) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum] včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 1 497,21 Kč za 98 ujetých km v částce 897,21 Kč (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 9,6 l [číslo] km a 5,20 [spisová značka] za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 31 697,21 Kč ve výši 6 656,41 Kč. 13. Pouze pro úplnost se dodává, že soud nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení v podobě předžalobní výzvy (resp. uplatnění u žalované ve smyslu § 14 OdpŠk), jak požadoval žalobce. Platí totiž, že předběžné projednání nároku na náhradu škody u příslušného ústředního orgánu má neformální povahu a nepředpokládá se, že by při něm poškozený musel být právně zastoupen. Proto mu zákon neumožňuje, aby v rámci náhrady nákladů řízení uplatnil náklady zastoupení, i když je ve fázi projednání nároku podle § 14 odst. 1 OdpŠk vynaložil. Toto ve shora citovaném § 31 odst. 4 OdpŠk jasně dané omezení nelze obejít ani tím, že by se poškozený v následném soudním řízení domáhal náhrady těchto nákladů v rámci rozhodnutí o náhradě nákladů řízení podle § 151 o. s. ř. jako nákladů na předžalobní výzvu ve smyslu § 142a o. s. ř. a § 11 odst. 1 písm. d) a. t., a to ani tehdy, kdyby právní zástupce žalobce nad rámec předběžného uplatnění nároku podle § 14 odst. 1 OdpŠk zaslal ještě další předžalobní výzvu. Takový úkon, jehož nezbytnost jinak vyplývá z § 142a o. s. ř., lze totiž v případě nároků podle zákona č. 82/1998 Sb. považovat za nadbytečný, a to právě s ohledem na speciální právní úpravu předžalobního projednání nároku (viz rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Dlužno poznamenat, že § 31 OdpŠk opakovaně prošel i testem ústavnosti (srov. například usnesení [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 445/16). 14. Lhůta k plnění byla stanovena ve výrocích II. a IV. tohoto rozsudku v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty za středníkem o. s. ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technicko-organizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí. Náklady žalobce byly přisouzeny na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).