37 C 152/2021-77 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se svojí žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] domáhal zaplacení částky 250 000 Kč coby zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou soudního řízení vedeného u [název soudu] (dále též„ OS“) pod sp. zn. [spisová značka] (dále též„ původní řízení“). 2. Žalobce ve své žalobě uváděl, že původní řízení bylo zahájeno dne [datum] a skončeno dne [datum], a to rozhodnutím [název soudu] jako soudu odvolacího. Dále uvedl, že v rámci původního řízení podal dovolání. Žalobce zdůrazńoval, že v rámci původního řízení se domáhal náhrady újmy z titulu jiného nepřiměřeně dlouhého soudního řízení. Původní řízení tedy dle žalobce trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu; žalobce proto požadoval zaplacení částky 250 000 Kč 3. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne [datum] uvedla, že žalobou uplatněný nárok neuznává. Dále uvedla, že žalobce u ní uplatnil svůj nárok ve smyslu § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“) dne [datum]. Dále poukázala na to, že původní řízení skončilo dne [datum]; žalovaná v této souvislosti vznesla námitku promlčení. Žalovaná proto navrhovala zamítnutí žaloby v plném rozsahu a rovněž požadovala náhradu nákladů řízení ve formě režijních paušálů za provedené úkony. 4. Žalobce ve své replice z [datum] uvedl, že považuje námitku promlčení, vznesou žalovanou, za nerespektování rovnosti obou stran sporu před zákonem a tím i nerespektování práva na spravedlivý proces. V této souvislosti žalobce uvedl, že ke zdržení v podání žaloby došlo z důvodů jeho závažných zdravotních problémů. 5. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. V dané věci soud na základě výsledku přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek. Soud tedy s ohledem na splnění podmínek předvídaných shora uvedeným ustanovením § 115a o. s. ř. věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání. Rozsudek byl vyhlášen dne [datum]. 6. Ze stanoviska žalované ze dne [datum] a žádosti žalobce ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce uplatnil u žalované dne [datum] nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 500 000 Kč, jakožto náhradu nemateriální újmy a to z titulu nesprávného úředního postupu v řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná ve svém stanovisku ze dne [datum] konstatovala, že délka dotčeného řízení byla nepřiměřená, přičemž dostatečným zadostiučiněním shledala konstatování porušení práva. 7. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 OdpŠk představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná). 8. Ze spisu vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že řízení vedené u [název soudu] vedené pod sp. zn. [spisová značka] skončilo dne [datum rozhodnutí], kdy nabylo právní moci usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým bylo rozhodnuto o odvolání žalobce proti usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. 9. Na základě předložených listinných důkazů tak soud dospěl k závěru, že žalobce uplatnil svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy u žalované dne [datum], a to z titulu nepřiměřeně dlouhé původního řízení. Původní řízení přitom pravomocně skončilo dne [datum]. 10. Soud posuzoval danou věc ve světle následujících zákonných ustanovení. 11. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 téhož zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit. 12. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, kterým je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. 13. Podle § 15 OdpŠk přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku, přičemž náhrady škody se poškozený může domáhat u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. 14. Podle § 32 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. (2) Nejpozději se nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví. (3) Nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo. 15. Podle § 35 odst. 1 OdpŠk platí, že promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců. 16. Jak je uvedeno shora, žalobce se domáhal zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena v důsledku nepřiměřené délky původního řízení. 17. Soud má nicméně za to, že před zkoumáním naplnění podmínek stanovených OdpŠk (pokud se jedná o samotný žalovaný nárok) je nejprve nezbytné zabývat se námitkou promlčení tvrzeného nároku žalobce, kterou vznesla žalovaná. Uplatní-li totiž účastník v civilním řízení soudním důvodně námitku promlčení, velí zásada hospodárnosti řízení, aby soud nejprve posoudil, zda je námitka důvodná, a pokud tomu tak je, aby žalobu zamítl, aniž by se zabýval otázkou splnění podmínek odpovědnosti za újmu či prokázána její výše. 18. Z relevantních zákonných ustanovení plyne, že nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu se promlčuje ve zcela speciálně konstruované promlčecí lhůtě (viz § 32 odst. 3 OdpŠk). Rozlišuje se přitom nárok založený nepřiměřenou délkou řízení (§ 13 odst. 1 věta druhá a třetí a § 22 odst. 1 věta druhá a třetí) od nároků ostatních, ve všech případech však jde o kombinaci na sobě nezávislé subjektivní a objektivní promlčecí lhůty. Pro případy újem vyvolaných nepřiměřenou délkou řízení je běh obou lhůt modifikován konstrukcí nemožnosti uplynutí lhůty, pro niž je rozhodující konec řízení, v němž k průtahům došlo; promlčení (skončení subjektivní ani objektivní lhůty) nemůže nastat dříve, než uplyne doba šesti měsíců od skončení tohoto řízení. Vzhledem k tomu, že nemajetková újma v důsledku nepřiměřené délky řízení vzniká přímo v důsledku nepřiměřené délky řízení, žádné důkazy v tomto ohledu soud po poškozeném v zásadě nepožaduje, a spočívá ve stavu nejistoty ohledně výsledku řízení, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován (srov. NS Cpjn 206/2010, [spisová značka]), uplatní se v těchto případech prakticky vždy pouze lhůta uvedená v § 32 odst. 3 větě druhé, která je spojena se skončením řízení, jímž judikatura rozumí okamžik nabytí právní moci posledního rozhodnutí, které bylo v daném řízení vydáno. Do řízení je přitom nutno započítat i případné řízení o dovolání, řízení o kasační stížnosti i řízení o stížnosti ústavní, a to i tehdy, bylo-li toto řízení pro poškozeného neúspěšné (srov. například rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Tyto závěry o skončení řízení by ovšem neměly platit v případě, kdyby bylo podáno zjevně opožděné dovolání (kasační stížnost, ústavní stížnost) pouze s cílem zvrátit marné uplynutí promlčecí lhůty. 19. V projednávané věci platí, že původní řízení bylo pravomocně skončeno vůči žalobci dne [datum]. Následující den ([datum]) začala běžet šestiměsíční promlčecí doba pro uplatnění nároku u soudu a skončila dne [datum]. Pokud tedy byla žaloba soudu doručena dne [datum], došlo k tomu až po uplynutí promlčecí doby a námitka promlčení je důvodná. 20. K tomu soud pouze dodává, že pokud jde o námitky žalobce proti vznesené námitce promlčení, námitka promlčení může být v rozporu s dobr