44 C 55/2022-84 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne [datum] domáhal na žalovaném zaplacení částek 48 810 Kč s příslušenstvím, 28 204 Kč s příslušenstvím a 34 976 Kč s příslušenstvím jako náhrad škod, které mu měly vzniknout v důsledku nezákonných rozhodnutí či nesprávných úředních postupů v exekučních řízení. 2. Žalobce uvedl, že na základě pravomocného usnesení [název soudu] (dále jen„ OS [obec]“) ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], je postaveno na jisto, že exekuce byla vedena a provedena neprávem. Žalobci tak vznikla škoda ve výši 44 810 Kč, která odpovídá částce, která byla v exekučním řízení vymožena a vyplacena oprávněné na základě pravomocného soudního rozhodnutí, které bylo později exekučním soudem pro nezákonnost zrušeno. Požadavek na náhradu této škody vzniklé z důvodu vydání nezákonného rozhodnutí, které bylo jako pravomocné pro nezákonnost zrušeno (příslušným soudem), žalobce uplatnil u žalovaného podáním ze dne [datum]. Žalovaný nárok na náhradu škody neuznal s odůvodněním, že se jedná o žádost předčasnou, neboť tvrzené náhrady škody je možné se domáhat prostřednictvím žaloby na vydání bezdůvodného obohacení proti oprávněnému z exekuce. S takovým stanoviskem žalobce nesouhlasí. Je toho názoru, že obě možnosti, jak žaloba proti oprávněnému z exekuce na vydání bezdůvodného obohacení, nebo odpovědnost státu za neoprávněně vedenou exekuci, stojí nezávazně vedle sebe a záleží jenom na poškozeném (žalobci), zda půjde do nového nalézacího řízení a bude se domáhat po oprávněném z exekuce vydání neprávem vymoženého plnění nebo zvolí uplatnění škody u státu prostřednictvím žalovaného. K tomu pak žalobce doplnil, že se pokoušel na oprávněném výzvou o vydání vymoženého plnění, ale bezvýsledně. Podanou žalobou se tak žalobce domáhal zaplacení částky 48 810 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum], tj. data, kdy byly pohledávka, její příslušenství a náklady exekuce povinným na základě výzvy exekutora uhrazeny, do zaplacení. 3. Dále se žalobce domáhal náhrady škody ve výši 28 204 Kč s odkazem na usnesení OS [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a usnesení [název soudu] (dále jen„ KS [obec]“) ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kdy žalobce opět vychází ze zákonné úpravy o náhradě škody způsobené nezákonným rozhodnutím, pokud pravomocné rozhodnutí bylo příslušným orgánem zrušeno nebo změněno pro nezákonnost. Škoda představuje částku, která byla na žalobci vymožena jako náhrada nákladů oprávněné a do které byla následně exekuce stran vymáhání nákladů oprávněné uvedenými usneseními zastavena. K částečnému zastavení exekuce stran úroků z prodlení došlo již v roce [rok] usnesením KS [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a částka 28 204,80 Kč, kterou vyčíslil OS [obec] v usnesení č. j. [číslo jednací] při zastavení exekuce, byla právním zástupcem oprávněné vymožena neoprávněně. Požadavek na náhradu této škody žalobce uplatnil u žalovaného také dne [datum]. Žalovaný požadovanou náhradu škody nepřiznal a ve svém stanovisku ze dne [datum] velice nepřesně, spíše nedbale uvádí:„ Avšak v důsledku tohoto nezákonného rozhodnutí Vám nemohla vzniknout tvrzená škoda. Souběžně s exekučním řízení s Vámi bylo vedeno i insolvenční řízení, do kterého byla oprávněná z exekuce přihlášena. V rámci insolvenčního řízení získala oprávněná výtěžek ve výši 42 209 Kč, z tohoto výtěžku pak byla částka ve výši 28 204,80 Kč použita na úhradu nákladů oprávněné dle Příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne [datum]“ Žalobce opět názor žalovaného nesdílí. Jelikož při částečném zastavení exekuce pro nezákonnost pro částku 28 204 Kč byla odvolacím soudem zrušena povinnost oprávněné uvedenou částku vrátit, není ani jiná možnost než uplatnění škody po státu. Podanou žalobou se tak žalobcem domáhal zaplacení částky 28 204 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum], tj. vyplacení náhrady nákladů oprávněné v rámci částky 42 209 Kč v insolvenčním řízení, do zaplacení. 4. Konečně se pak žalobce domáhal náhrady škody ve výši 34 976 Kč z důvodu nepřiznání náhrady nákladů exekuce v usnesení soudního exekutora ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [anonymizováno] [číslo], které nabylo právní moci dne [datum], kdy však tyto náklady byly žalobcem v uvedené výši uhrazeny. Škoda představuje exekutorem skutečně vymoženou částku, která byla exekutorovi vyplacena na základě příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Následně vydaným usnesením č. j. [číslo jednací] byla exekuce zastavena a soudnímu exekutorovi nebylo přiznané právo na náhradu nákladů exekuce. Požadavek na náhradu této škody žalobce uplatnil u žalovaného podáním ze dne [datum], žalovaný však ve svém stanovisku ze dne [datum] náhradu škody nepřiznal s odůvodněním, že je nutné požadovat náhradu škody u soudního exekutora. S takovým názorem žalobce nesouhlasí a je toho názoru, že pokud způsobí škodu exekutor v rámci výkonu státem svěřených pravomocí, odpovídá za škodu stát. Soudní exekutor uplatnil plnění na základě exekučního příkazu, tedy činnost, kterou prováděl z pozice úřední osoby. Zastavením exekuce zanikly účinky příkazu k úhradě nákladů exekuce a soudním rozhodnutím (rozhodnutím exekutora) náklady exekuce přiznány nebyly. Podanou žalobou se tak žalobce domáhal zaplacení částky 34 976 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum], tj. od data vzniku škody, do zaplacení. 5. Žalovaný žalobou uplatněné nároky neuznal a navrhl zamítnutí žaloby. Žalovaný potvrdil, že u něho žalobce dne [datum] uplatnil požadavek na náhradu škody ve výši 48 810 Kč z titulu nezákonného rozhodnutí vydaného v řízení vedeném u OS [obec] pod sp. zn. [spisová značka]. K projednání žádosti žalobce došlo dne [datum], žalovaný konstatoval, že v předmětné věci absentuje odpovědnostní titul za tvrzenou škodu, který by zavazoval stát k náhradě tvrzené škody. V rámci provedeného šetření bylo zjištěno, že v souladu s ustálenou judikaturou byly exekuční soudy při nařizování exekuce povinny zkoumat exekuční titul z hlediska jeho formální vykonatelnosti. Exekuční soudy nejsou a nebyly povinny přezkoumávat správnost exekučního titulu, zejména jeho obsah, jakož nejsou a nebyly povinny opravovat nedostatky při jeho vydání. Z odůvodnění rozhodnutí, jímž bylo exekuční řízení zastaveno, vyplývá, že exekuce byla zastavena z toho důvodu, že smlouva uzavřená mezi žalobcem a oprávněným, resp. její obsah je v rozporu s dobrými mravy a teprve až na základě návrhu na zastavení exekuce je možné tento rozpor zjistit a blíže zkoumat. OS [obec] tedy při nařízení exekuce jakkoli nepochybil, když byly ve věci splněny podmínky formální, rozhodčí nález byl vydán osobou k tomu pravomocnou a nelze přičítat odpovědnost OS [obec], resp. státu za to, že ujednání uzavřená mezi stranami rozhodčího nálezu bylo v rozporu s dobrými mravy. Žalovaný v dané souvislosti odkázal na rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen„ OS Praha 2“) ze dne 30. 7. 2021, č. j. 47 C 113/2021-58, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2021, č. j. 58 Co 363/2021-77, či rozsudek Okresního soudu Plzeň-město (dále jen„ OS Plzeň-město“) ze dne 1. 11. 2021, č. j. 31 C 26/2021-61 ve spojení s rozsudkem KS Plzeň ze dne 22. 2. 2022, č. j. 64 Co 19/2022-115, kdy v obou případech byla řešena naprosto totožná věc jako v nyní posuzované věci, kdy došlo k zastavení exekuce z důvodu rozporu s dobrými mravy. Bylo dobrovolným rozhodnutím žalobce uzavření smluvního ujednání s nadstandardně vysokými úroky z prodlení, kdy nebylo v jeho silách tyto řádným způsobem hradit. Nelze pak zavazovat žalovaného k náhradě škody ze smluvních ujednání, která jsou v rozporu s dobrými mravy. Dále žalovaný uvedl, že bylo zjištěno, že tvrzená škoda, tj. částka ve výši 48 810 Kč, je v držení oprávněné a ze strany žalobce nebyly vyčerpány všechny procesní prostředky, která mu zákon k ochraně jeho práva umožňuje, tj. podání žaloby na vydání bezdůvodného obohacení, a nebyla tak splněna podmínka dle § 8 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Stát je v tomto případě v postavení tzv. posledního dlužníka, neboť nárok na náhradu škody může být vůči státu úspěšně uplatněn až tehdy, když poškozený nemůže dosáhnout uspokojení své pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení vůči tomu, kdo toto obohacení bez důvodu získal, a je proto povinen mu jen vydat. V tomto případě nemá žalobce na výběr mezi státem a oprávněným, je jeho povinností vymáhat plnění prvotně po oprávněném. 6. Dále žalovaný potvrdil, že u něho žalobce dne [datum] uplatnil požadavek na náhradu škody ve výši 28 204 Kč z titulu nezákonného rozhodnutí vydaného v řízení vedeném u OS [obec] pod sp. zn. [spisová značka]. K projednání žádosti žalobce došlo dne [datum], žalovaný konstatoval, že v předmětném věci bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 7 zákona č. 82/1998 Sb., kterým je usnesení OS [obec] ze dne [datum], avšak pouze v části, kterým byla nařízena exekuce na příslušenství vymáhané pohledávky. Žalovaný však nakonec uzavřel, že žalobci nemohla tvrzená škoda vzniknout. Dů