45 C 200/2022-38 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení zadostiučinění nemajetkové újmy ve výši 500 000 Kč, způsobené jí trojnásobným odložením věci, zahájené na základě trestního oznámení ze dne [datum], týkajícího se podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) trestního zákoníku, kterého se na žalobkyni měl dopustit konkrétní římskokatolický kněz, přičemž tento žalobkyni opakovaně od jejích 17 let do 30.narozenin sexuálně zneužíval. Popsané jednání mělo zásadní vliv na kvalitu života žalobkyně, jejíž hluboké úzkosti a pocity bezvýchodnosti situace vyvrcholily v několika pokusech o ukončení života. V současnosti není schopna vykonávat svou profesi učitelky a pobírá invalidní důchod. Policejní orgán i přes shora uvedené skutečnosti rozhodl dne [datum] o odložení věci. Proti tomuto usnesení podala stížnost, na jejímž základě Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 9 (dále jen OSZ pro Prahu 9) usnesením č. j. 2 ZN 1774/2019-39 ze dne 29. prosince 2015 usnesení policejního orgánu zrušilo a nařídilo mu, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Dne [datum] rozhodl policejní orgán usnesením č. j. KRPA-175834-174/TČ-2015-001373 podruhé o odložení věci. Proti tomuto usnesení jsem opět podala stížnost. OSZ pro Prahu 9 č. j. 2 ZN 1774/2015-110 ze dne 27. února 2017 usnesení policejního orgánu zrušilo a nařídilo mu, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Policejní orgán věc opět odložil usnesením č. j. KRPA-175834-210/TČ-2015-001373 ze dne 25. července 2017. Žalobkyně zvažovala opětovné podání stížnosti proti tomuto usnesení, ale nakonec jsem se ji rozhodla nepodat v návaznosti na sdělení státní zástupkyně, že by to stejně bylo zbytečné, protože se nemají čeho chytit. Přesto se žalobkyně nesmířila s tím, že jednání škůdce nebude autoritativně pojmenováno a tento tak bude moci v obdobné činnosti ve vztahu k jiným osobám pokračovat. Dle jejího názoru, podpořenému konzultací s odborníky na sexuální zneužívání, že postup policejního orgánu při šetření předmětné věci vykazoval závažná pochybení, nebyl jako celek v souladu se zákonem a vedl k porušení jejího práva na účinné vyšetřování. Tento nesprávný postup spočíval v tom, že policejní orgán zcela záměrně přehlížel skutečnosti svědčící ve prospěch žalobkyně a naopak činil nelogické a neodůvodněné závěry, nezkoumal řádně možná naplnění jednotlivých skutkových podstat, prováděl nesprávné právní hodnocení znaků znásilnění, nezabýval se řádně otázkou jejího (ne) souhlasu s aktivitami podezřelého a nepostupoval tak, aby byl zjištěn skutkový stav, o němž by nebyly důvodné pochybnosti. Podala proto dne [datum] k Městskému státnímu zastupitelství v Praze (dále jen MSZ v Praze) podnět k výkonu dohledu nad činností OSZ pro Prahu 9 MSZ v Praze můj pohled shledalo jako částečně důvodný a potvrdilo usnesením č. j. 3 KZN 1114/2020-13 ze dne 20. ledna 2021, že postup policejního orgánu nebyl řádný, neboť věc odložil, ačkoliv zjištěné skutečnosti nasvědčovaly tomu, že byla obětí trestného činu sexuálního nátlaku dle § 186 odst. 2 trestního zákoníku MSZ v Praze však rozhodnutí policejního o orgánu o odložení věci nezrušilo, neboť došlo k závěru, že již došlo k promlčení trestní odpovědnosti. Následnou ústavní stížnost žalobkyně proti poslednímu z uvedených rozhodnutí Ústavní soud odmítl usnesením sp. zn. IV. ÚS 707/21 ze dne 12. října 2021 (doručeným žalobkyni [datum]), v němž však zároveň potvrdil závěr MSZ v Praze o zjištěných pochybeních policejního orgánu a deklaroval porušení mého práva na účinné vyšetřování, a tedy nezákonnost rozhodnutí policejního orgánu č. j. KRPA-175834-210/TČ-2015-001373 ze dne 25. července 2017 v materiálním smyslu. V důsledku četných pochybení policejního orgánu a značných průtahů při vydávání jednotlivých nezákonných rozhodnutí nebude možné jednání římskokatolického kněze projednat před trestním soudem, neboť již došlo k promlčení trestní odpovědnosti. Nesprávným postupem a nezákonným rozhodnutím policejního orgánu mi tak bylo znemožněno získání zadostiučinění v podobě projednání před trestním soudem a dosažení náhrady způsobené újmy v adhezním řízení. Tato skutečnost znamená současně ztížení procesu uzdravení žalobkyně, a to v důsledku absence autoritativního pojmenování inkriminovaného jednání [jméno] [příjmení] a nedostatků finančních prostředků na terapie. Psychický stav žalobkyně totiž v důsledku prožitých událostí dospěl do stadia, kdy již nebyla schopna překonat tíseň a znovunalézt kontakt s realitou - pracovat, provozovat koníčky, radovat se z běžných věcí. V důsledku pocitů méněcennosti a obav z neúspěchu v běžném životě si žalobkyně začala ubližovat, dokonce došlo k několika pokusům o ukončení života a v důsledku toho pak její hospitalizaci na psychiatrii v Bohnicích, v Kroměříži a v IKEMu (s přeložením na Bulovku). Vše vyvrcholilo neschopností vykonávat profesi učitelky a invalidním důchodem žalobkyně. Žalobkyně doplnila, že postup policejního orgánu způsobil, že byla vystavena sekundární viktimizaci, když sexuální zneužívání je vždy spojeno s intenzivním zásahem do integrity oběti a působí újmu v nejintimnější oblasti lidské osobnosti. Právě proto by měl být přístup policejního orgánu při šetření sexuálních deliktů ve vztahu k jeho obětem nanejvýš citlivý, procesně bezchybný, rychlý a pečlivý tak, aby byla oběť v co nejmenší možné míře vystavena prožitým vzpomínkám a dalším traumatickým zkušenostem. Ona však byla od počátku vystavena bagatelizaci a zpochybňování prožitého traumatu. toho, co jsem prožila. Jednotliví aktéři trestního řízení mi dávali najevo, že je zbytečně obtěžuji a že můj případ nedává smysl řešit. Opakovaně jsem musela bojovat o to, aby se mou věcí vůbec někdo zabýval. Soustavně byla nucena své pocity a vzpomínky prožívat znovu, což vedlo k prohloubení jejích traumat a bolestí. Postup policejního orgánu a na něj navazující usnesení o odložení věci č. j. KRPA-175834-210/TČ-2015-001373 ze dne 25. července 2017 představují porušení jejího práva na účinné vyšetřování dle čl. 7 odst. 2 a čl. 10 odst. 1 Listiny a čl. 3 a 8 EÚLP a v důsledku těchto porušení jí vznikla újma v podobě neprojednání případu před trestním soudem, v podobě znemožnění uplatnit náhradu nemajetkové újmy v adhezním řízení a v podobě druhotné traumatizace (viktimizace). Žalobkyně uplatnila svůj nárok u žalované dne [datum], žalovaná však tomuto nároku žalobce nevyhověla. S ohledem na to navrhl žalobce, aby soud žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení. 2. Žalovaná nárok uplatněný žalobcem neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že u ní žalobkyně dne [datum] podala žádost o předběžné projednání nároku ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., na náhradu nemajetkové újmy ve výši 500.000 Kč, která jí měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem a nezákonným rozhodnutím o odložení věci Policie ČR, Obvodního ředitelství policie Praha III, Služba kriminální policie a vyšetřování, odbor obecné kriminality, 3. oddělení v řízení pod sp.zn. KRPA -175834/TČ-2015. K projednání žádosti žalobkyně došlo dne [datum]. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu dle ust. § 13 z. č. 82/1998 Sb., ani nebylo žádné pravomocné rozhodnutí pro nezákonnost zrušeno nebo změněno dle § 8 odst. 1 z. č. 82/1998 Sb. Žalovaná zdůraznila, že režim odpovědnosti za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem dopadá na úkony učiněné mimo rozhodovací činnost, nebo sice v jejím rámci, avšak za podmínky, že se v obsahu rozhodnutí neprojeví. V této souvislosti odkázala na stávající judikaturu (např.usnesení Ústavního soudu České republiky sp. zn. I. ÚS799/10 ze dne [datum], rozsudek Nejvyššího soud ČR pod č.j. 29 Cdo 2778/2010-102 ze dne 30.8.2012), podle které pokud orgán státu zjišťuje či posuzuje předpoklady pro rozhodnutí, shromažďuje podklady (důkazy) pro rozhodnutí, hodnotí zjištěné skutečnosti, právně je posuzuje apod., jde o činnosti přímo směřující k vydání rozhodnutí; případné nesprávnosti či vady tohoto postupu se pak projeví právě v obsahu rozhodnutí a mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím. Uzavřela, že nárok žalobkyně na náhradu přiměřeného zadostiučinění nelze shledat důvodným s ohledem na neexistenci odpovědnostního titulu, protože v případě rozhodovací činnosti nelze uvažovat o nesprávném úředním postupu jako titulu pro náhradu škody. Na případy rozhodovací činnosti se vztahují ustanovení zákona č. 82/1998 Sb. o nezákonném rozhodnutí, avšak v tomto případě žádné nezákonné rozhodnutí ve smyslu tohoto zákona vydáno nebylo. Ve věci nebylo nikdy vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání. Žalobkyně navíc proti poslednímu usnesení o odložení věci ze dne [datum] nepodala stížnost, podnět k výkonu dohledu byl podán až dne [datum] a ústavní stížnost byla odmítnuta. Žalovaná dále namítla, že nemůže posuzovat správnost skutkových zjištění nebo nesprávnost právního posouzení věci, ani posuzovat předpoklady pro vydání rozhodnutí. Jde totiž o rozhodova