45 C 211/2020-76 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se domáhal na žalované náhrady nemajetkové újmy ve výši 50 000 000 Kč s příslušenstvím, způsobené mu nezákonným trestním stíháním u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp.zn. 3 T 49/2014. Žalobce byl obžalován pro spáchání trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku dle § 255a odst. 1, 2 tr. zákona, pro trestný čin pletichy při veřejné soutěži a dražbě dle § 128a odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zákona a trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku dle § 255 odst. 1, 3 tr. zákona, tedy pro trestné činy za které bylo možno uložit souhrnný trest odnětí svobody v trvání až osm let. Během trestního řízení vedeného u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp.zn. 3 T 49/2014 a následně před Krajským soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn. 4 To 41/2018 bylo ve věci žalobce rozhodnuto rozsudkem ze dne 2.3.2017, č.j. 3 T 49/2014-20341, že se žalobce dle ust. § 226 písm. b) tr. řádu zprošťuje obžaloby. Proti tomuto rozhodnutí bylo státním zástupcem podáno odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem svým usnesením ze dne 2.12.2019, č.j. 4 To 41/2018-20458, s tím, že odvolání nebyla přiznána důvodnost. Věc byla pravomocně ukončena dne 2.12.2019. Žalobce byl na vrcholu svého života v prestižním postavení vystaven represi Policie ČR a státního zastupitelství na objednávku zvenčí zcela nedůvodně, když povědomí okolí žalobce, který žil společenským životem bylo narušeno nezhojitelným způsobem. Výsledek řízení nebyl veřejnosti dán řádně dosud na vědomí, což považuje žalobce za chybné, když i předsedkyně senátu v rámci veřejného zasedání o odvolání intervenujícímu státnímu zástupci dala podnět k prověření zjevné trestné činnosti vyšetřujícího policisty, jeho nadřízených, dozorujících a dohledových státních zástupců, senátora Senátu parlamentu ČR, dvou náměstků ministrů a znaleckého ústavu, či ústavů. Do dnešní doby nebylo žádným způsobem dáno žalobci na vědomí, jak prověření probíhá či jestli vůbec bylo zahájeno. Žalobce uplatňuje náhradu nemajetkové újmy v intencích ust. § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. v platném znění v částce 30 000 000 Kč, neboť tento mimořádný případ je dle žalobce srovnatelný s justiční vraždou Milady Horákové. Následky způsobené trestním řízením spočívají v morálním narušení osobnosti v době trestního stíhání a narušení soukromé, rodinné, pracovní a dalších sfér života žalobce. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované žádostí ze dne 29.5.2020. Žalovaná do dne podání žaloby o nároku nerozhodla. 2. Žalovaná neuznala žalobou tvrzený nárok, přičemž učinila nesporným, že u ní žalobce dne 29.5.2020, uplatnil prostřednictvím svého právního zástupce svůj tvrzený nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu, který vyčíslil ve výši 50.000.000 Kč. Důvod nároku spatřoval žalobce v nezákonném rozhodnutí v řízení vedeném u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 3 T 49/2014. Žalovaná uplatněný nárok v rámci mimosoudního projednání posoudila tak, že v daném případě došlo k vydání nezákonného rozhodnutí. Žalovaná poskytla žalobci zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve formě konstatování vydání nezákonného rozhodnutí a žalobci se omluvila. Žalovaná stručně shrnula průběh řízení a doplnila, že v trestním řízení vedeném proti současnému žalobci došlo v přípravném řízení k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., kterým je usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 23.5.2013 a usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 21.6.2013. Za vydání těchto rozhodnutí se žalovaná žalobci omluvila. Toto konstatování a omluva se vzhledem ke stavu věci jeví jako dostatečné. Nemajetková újma musí být žalobcem tvrzena s konkrétními následky a dostatečně prokázána, což v tomto případě žalovaná v rámci předběžného projednání neshledala. Žalobce se ve své žádosti pouze obecně vyjadřoval ve smyslu vzniku nemajetkové újmy a zásahu do jeho osobního života. Soudy obou stupňů v rámci trestního řízení přitom dospěly k závěru, že žalovaný skutek se stal, nebyla však naplněna subjektivní stránka. Ohledně zájmu sdělovacích prostředků žalobce ničeho neuváděl, žádná konkrétní tvrzení o medializaci věci v rámci předběžného projednání nepředložil. Žalovaná má za to, že omluva a konstatování vydání nezákonného rozhodnutí jsou dostatečné ve vztahu ke všem kritériím stanoveným judikaturou pro přiznávání zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou na základě nezákonného trestního stíhání. Žalobce dále neuvedl žádné konkrétní případy ke srovnání dané kauzy s jinými odškodňovacími řízeními, přičemž označila srovnání jeho případu s případem Milady Horákové za krajně nevhodné. Dále doplnila, že náhrada nemajetkové újmy za délku řízení, již byla předmětem řízení u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 213/2020, proto k délce řízení nelze při hodnocení intenzity nemajetkové újmy vzniklé v důsledku nezákonného trestního stíhání vůbec přihlížet. Na základě shora uvedeného žalovaná navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítnul a přiznal žalované náhradu hotových výdajů. 3. Uplatněním nároku na náhradu škody ve vztahu k poskytnutí zadostiučinění za nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup ze dne 29.5.2020 se žalobce, obsahově totožným podáním, jako je žaloba, domáhal na žalované nemajetkové újmy v rozsahu 50 mil. Kč, a rovněž také nemajetkové újmy v rozsahu 246.789,00 Kč za nepřiměřenou délku řízení. 4. Sdělením Ministerstva spravedlnosti ze dne 31.5.2020, byl žalobce informován o tom, že Ministerstvo spravedlnosti obdrželo 29.5.2020 jeho žádost o předběžné projednání nároku. 5. Stanoviskem Ministerstva spravedlnosti ze dne 19.2.2021 byl nárok žalobce vypořádán s tím, že žalobci byla poskytnuta omluva a konstatováno vydání nezákonného rozhodnutí. 6. Dle lékařské zprávy ze dne 25.8.2016 žalobce trpí depresemi, nespí. Žalobci byla medikována [anonymizováno], kdy byla stanovena [anonymizována dvě slova], a [anonymizováno] porucha s tím, že tedy žalobce docházel k lékaři, MUDr. [jméno] [příjmení]. 7. Dle zdravotních záznamů ze dne 26.9.2016 a 1.12.2016 nastavená medikace u totožného lékaře trvá. 8. Dle zdravotního záznamu z 15.6.2017 MUDr. [anonymizováno] pacient byl převážně zklidněn na neprobl. lék. kombinaci, a dále z 2.11.2017, kdy rovněž převážné zklidnění pacienta trvá na neprobl. lék. kombinaci. 9. Svědek [příjmení] [jméno] [příjmení] ve věci vypověděl, že byl provozně technický náměstek a podřízený žalobce ve společnosti [anonymizována dvě slova], žalobce byl generálním ředitelem. Stejně jako žalobce byl i on trestně stíhán v dané věci. Sdělení o zahájení trestního stíhání mu bylo předáno v květnu 2013, již na jiném pracovišti. Ze společnosti odešel v roce 2011 kvůli neustálé mediální masáži, v jejímž důsledku si připadal jako největší gauner. Využil svého vzdělání strojaře v teplárenství a odešel do tohoto oboru. V době vyšetřování se žalobcem úzce spolupracoval, informoval jej o podkladech, které byly předávány policii, probírali jednotlivé důkazy, znalecké posudky apod. Vzájemně si vyměňovali informace, jaké zjistili ze spisu, který měl 20 tisíc stran. V průběhu řízení před policií docházelo ke ztrátě některých listin, na což marně upozorňoval a tyto pak doplňoval i ve fázi řízení před soudem. Na absentujících důkazech přitom byl založen znalecký posudek obhajoby, zatímco policejní posudek tyto důkazy zcela pomíjel. Ze spisu přitom vyplynulo, že policie komunikovala se znalci ve smyslu úpravy znaleckého posudku, který v prvotní fázi svědčil ve prospěch obviněných, ale musel být upraven. Společnost [anonymizována dvě slova] zaměstnávala cca 5 000 zaměstnanců v 5 nemocnicích, včetně [příjmení] nemocnice, v zásadě o velikosti nemocnice fakultní. Mediální masáž s trestním stíháním tak uváděla titulky, z nichž vyplývalo, že obžalovaní vše rozkradli a jsou to lumpové. Články jsou dodnes dohledatelné na internetu včetně fotografií obžalovaných při jednání. Dle názoru svědka stejně jako on, ani žalobce situaci nevnímal odlišně, hovořili spolu během vzájemných schůzek, nicméně až do sdělení zahájení trestního stíhání stále věřili, že dokáží podezření vyvrátit svými důkazy, které do spisu zakládali. Vyšetřující kapitán [příjmení] přitom lhal o jednotlivých důkazech, které jsou ve spisu k dispozici i o pokladech pro vypracování znaleckého posudku, někdy až tak evidentně, že to v obviněných vzbuzovalo vztek a zoufalství. Jestliže byl dotázán na důvody trestního stíhání, vždy jen gestem naznačil prstem zdviženým ke stropu, což obvinění chápali jako pokyn shora. Pokud jde o jeho chování před obviněnými obecně, vystupoval s naprostým nezájmem o jejich osoby, domlouval si soukromé schůzky s kolegyní, rozebíral své soukromé záležitosti, jakoby u jejich rozhovoru nebyl nikdo cizí, studující spis. Jakým způsobem trestní stíhání působilo na rodinu žalobce či jeho zdraví, nemohl svědek odpovědět, na této úrovni spolu nehovořili, nebyli si natolik blízcí. Svědek si již nevybavil, zda se s žalobcem bavil o tom, jakým způsobem byla doručována obžaloba. Hovořil s ním však jistě o důsle