45 C 240/2022-99 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se domáhal na žalované poskytnutí částky 1.645.000 Kč s příslušenstvím, představující nemajetkovou újmu, způsobenou jednak nezákonným trestním stíháním, jednak nepřiměřenou délkou řízení, vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 2 T 45/2016. Žalobce uvedl, že řízení bylo zahájeno usnesením Policie ČR, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje, SKPV, Odbor hospodářské kriminality, ze dne 22.7.2013, č. j. KRPS-33751-84/TČ-2011-010082, kterým bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro pokračující zvlášť závažný zločin podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen„ trestní zákoník“), dílem ve stádiu dokonaném, dílem ve stádiu pokusu, a to jednak ve formě pachatelství a jednak spolu s dalším obžalovaným. Žalobce dále shrnul průběh řízení, které skončilo rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 2.10.2020, sp. zn. 2 T 45/2016, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 10. 2021, č.j. 5 To 26/2021-5131, kterými byl žalobce obžaloby v celém rozsahu pravomocně zproštěn. S ohledem na to se pak stala v řízení vydaná rozhodnutí z pohledu zákona č. 82/1998 Sb. nezákonnými. Žalobce v této souvislosti zdůraznil, že ve věci byla vydána hned tři nezákonná rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení (dvě rozhodnutí o zahájení jeho trestního stíhání a rozhodnutí odvolacího soudu, které zrušil až Nejvyšší soud ČR na základě ve vztahu stížnosti pro porušení zákona ministra spravedlnosti, podané i ve prospěch žalobce). Žalobce byl po celou dobu svého trestního řízení stíhán pro velmi závažnou trestnou činnost podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku, dílem ve stádiu dokonaném, dílem ve stádiu pokusu, kterého se měl žalobce dopustit v části sám, v části jako spolupachatel a v části jako člen (čtyřčlenné) organizované zločinecké skupiny podle § 129 trestního zákoníku (právní kvalifikace jednání žalobce jako účast na organizované skupině podle § 129 tr. zákoníku byla vypuštěna až obžalobou). Za tento trestný čin byl žalobce po celou dobu ohrožen trestní sazbou pět až deset let odnětí svobody. Současně zde byla hrozba, že žalobci bude uložena povinnost k náhradě údajné škody vzniklé poškozeným, a to ve výši několika miliónů Kč, s níž se tyto osoby do trestního řízení vůči žalobci přihlásily. Žalobce se trestnímu stíhání od počátku aktivně bránil a snažil se, aby celá věc byla co nejdříve objasněna, přesto bylo v řízení pokračováno. Žalobce věnoval své obhajobě enormní množství času, a to na úkor sebe, své rodiny, zaměstnání i volného času. Žalobce své obhajobě věnoval řadu hodin své osobní přítomnosti na výsleších, doložil nesčetně písemných důkazních materiálů, nesčetně rozsáhlých písemných vyjádření, doložil písemné důkazy o řádném finanční vyčíslení služeb„ poškozeným“ klientům. Nezákonně vedené trestní stíhání mělo dále zcela zásadní dopady na psychiku i profesní a rodinný život žalobce, a tedy vedeným trestním stíháním bylo nezákonně a v podstatné míře zasaženo i do práva žalobce na ochranu jeho soukromí. V důsledku trestního stíhání byl žalobce nucen vyhledat pomoc psychiatra a dalších lékařů, když zejména trpěl intenzivním pocitem nespravedlnosti, nedůvěrou v policii, která přes intenzivní obhajobu žalobce již v přípravném řízení trestní stíhání nadále zcela nedůvodně vedla, a to až do řízení před soudem, kde konečně žalobce byl obžaloby zproštěn. Žalobce je vlivem zahájení nezákonného trestního stíhání v ambulantní psychiatrické péči, a to již od srpna 2013. Vlivem trestního řízení a soudních jednání došlo u žalobce k rozvoji akutní stresové poruchy, rozvoji depresivních stavů, jeho stav je neuspokojivý a nelze ani vyloučit, že by stav žalobce vyžadoval pro futuro hospitalizaci v psychiatrickém zařízení. Žalobce byl v důsledku zahájení trestního stíhání nucen odejít ze zaměstnání, musel opustit svou pozici finančního poradce, a protože mu jeho psychický stav nedovoloval nastoupit do zaměstnání, byl žalobce bez zaměstnání v období od 7. 9. 2011 do 1. 11. 2015, kdy byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání Úřadem práce České republiky - krajskou pobočkou v Příbrami, kdy dokonce byl nucen požádat, aby mu byla poskytnuta po zákonnou podpůrčí dobu 5 měsíců podpora v nezaměstnanosti. Žalobce se tak nedokázal finančně postarat ani o svojí přítelkyni na mateřské dovolené ani o svého syna, byl nucen žádat o příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení. Žalobce tak byl zcela odkázán na pomoc státu a rodiny. Od začátku roku 2016 byl žalobce schopen alespoň nějaké práce, avšak toliko manuální práce (nikoliv práce s lidmi), začal pracovat jako opravář domácích spotřebičů. Oproti dřívějšímu výdělku však dosahoval zhruba ¼ výdělku. Vedle neschopnosti žalobce vykonávat po přechodnou dobu jakoukoliv práci, žalobci vznikaly také náklady obhajoby, spojené především s účastí obhajoby na množství výslechů svědků a poškozených. Tyto náklady byly hrazeny ze společného rodinného rozpočtu. Vedle toho se nicméně žalobci dne 7. 11. 2013 narodil syn, a tedy prostředky bylo třeba využívat především v této souvislosti. Dopady nezákonného trestního stíhání žalobce pak byly o to intenzivnější, že trestní věc žalobce byla i předmětem medializace ve veřejnoprávní televizi (pořad Reportéři ČT po zahájení úkonů trestního řízení žalobce odvysílal řadu informací, které byly dosud známé jen orgánům činným v trestním řízení, které dosud probíhalo v neveřejné fázi, a trestní řízení žalobce veřejně komentovala i tisková mluvčí Krajského ředitelství policie Středočeského kraje). To pak uspíšilo nevyhnutelné rozhodnutí žalobce opustit svou pozici finančního poradce (v té době již vykonávanou jako OSVČ), když v důsledku odvysílané reportáže a postupu orgánů činných v trestním řízení ztratil žalobce jako finanční poradce důvěru svých stávajících klientů (žalobce žije a podniká ve městě [obec], které je menším okresním městem, kde se lidé dobře znají), ale současně potencovala i zhoršení zdravotního stavu žalobce a jeho schopnost vykonávat jakoukoliv práci. Vzhledem k medializaci osoby žalobce a jeho údajně trestné činnosti, došlo k prudkému zhoršení psychického zdravotního stavu žalobce, ke ztrátě přátel a nakonec i přítelkyně a syna, když po rozchodu partnerů přišel i o možnost být v bezprostředním denním kontaktu se svým nezletilým synem, ohledně jehož výchovy bylo soudem rozhodnuto tak, že byl svěřen do výchovy bývalé přítelkyně žalobce. Žalobce se se zahájením trestního stíhání ocitl na psychickém dně a toto vše trvalo 8 let žalobcova života. Dle žalobce bylo shora uvedené trestní stíhání nejen nezákonné, ale také nepřiměřeně dlouhé, když trvalo celkem 8 let a 3 měsíce, ačkoliv k tomu skutkově ani právně nebyl dán důvod a ani procesní složitost věci nebyla v tomto případě opodstatněná nebo zapříčiněná aktivitou žalobce. Sám žalobce se nijak nepodílel na prodlužování délky trestního řízení, naopak se aktivně snažil o svou obhajobu, aby se věc co nejdříve objasnila. Zcela nepřiměřená délka trestního řízení byla způsobena pouze orgány činnými v trestním řízení, které opakovaně v této věci vydávaly nezákonná rozhodnutí. Žalobce v této souvislosti zdůrazňoval délku jednotlivých časových úseků mezi konkrétními klíčovými rozhodnutími, která byla v řízení vydána (ovšem zcela mimo kontext jednotlivých úkonů orgánů činných v trestním řízení). V této souvislosti žalobce odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu ČR, sp. zn. II. ÚS 535/03 ze dne 6. 9. 2006 nebo nález sp. zn. I. ÚS 600/03 ze dne 16. 1. 2004 (N 6/32 SbNU 35). Význam vedeného řízení byl pro žalobce i s ohledem na shora uvedené značný. Na základě shora uvedené požadoval žalobce zadostiučinění nemajetkové újmy, způsobené mu nezákonným trestním stíháním ve výši 1 500 000 Kč, přičemž vycházel z částky 15 151 Kč za jeden kalendářní měsíc trestního stíhání žalobce, která je dle jeho názoru vzhledem k okolnostem trestního stíhání a jeho dopadům na jeho život žalobce přiměřenou náhradou. Dále žalobce požadoval rovněž zadostiučinění nemajetkové újmy, způsobené mu nepřiměřenou délkou trestního stíhání ve výši 145 000 Kč, přičemž vycházel z částky 20 000 Kč za jeden rok trestního stíhání žalobce. Žalobce uplatnil oba shora uvedené nároku u žalované dne 26. 4. 2022, žalovaná však do podání žaloby žalobci ničeho neuhradila. Navrhl proto žalobce, aby soud žalobě vyhověl v plném rozsahu a přiznal mu náhradu nákladů řízení. 2. Žalovaná nárok uplatněný žalobcem neuznala, přičemž učinila nesporným, že u ní žalobce 26. 4. 2022 uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 1.645.000 Kč s příslušenstvím, která mu měla vzniknout v souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí v řízení vedeném u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 2 T 45/2016. K projednání žádosti žalobce došlo dne 26. 1. 2023. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 7 zákona č. 82/1998 Sb. a poskytla žalobci odškodnění ve výši celkem 208.750 Kč. Pokud jde o zásahy do rodinné sféry, žalovaná učinila rovněž nesporným, že v roce 2018 došlo k rozchodu