47 C 13/2023-25 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se žalobou domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 4 050 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný nezaplatil ve smyslu zákona č. 348/2005 Sb., televizní poplatky za období leden 2020 až duben 2022 v žalované výši. Žalobkyně požaduje také úhradu zákonného úroku z prodlení, který kapitalizovala ke dni sepisu žaloby, tj. k 14. 10. 2022. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku ze dne 7. 6. 2022, prostřednictvím které jej vyzvala k úhradě dlužné částky. 2. Soud ve věci postupem podle ustanovení § 114b o. s. ř. vydal usnesení, kterým žalovanému uložil, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení. Současně žalovanému určil lhůtu 30 dnů od doručení usnesení k podání vyjádření, když zároveň žalovaného soud poučil, že pokud se bez vážného důvodu na výzvu soudu včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává. Usnesení bylo žalovanému doručeno do datové schránky fikcí dne 29. 12. 2022. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Podle § 153a odst. 1 o. s. ř. uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce. Podle odst. 2 rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Podle odst. 3 rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5). Podle odst. 4 jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání. 4. Na základě shora uvedených skutečností je zřejmé, že soud postupem podle § 114b o. s. ř. usnesením vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě ve věci písemně vyjádřil, když současně jej poučil o následcích, pokud tak ve stanovené lhůtě neučiní. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, proto se má podle § 114b odst. 5 o. s. ř. za to, že žalobou uplatněný nárok uznal, a soud proto postupem podle § 153a odst. 3 o. s. ř. rozhodl podle žaloby rozsudkem pro uznání, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, aniž by se dále mohl zabývat případnými námitkami žalovaného. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 050 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 600 Kč ve výši 126 Kč.