47 C 55/2022-99 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 20. 3. 2022 domáhala po žalované náhrady škody a nemajetkové újmy vzniklých v souvislosti se svým trestním stíháním, a to na základě usnesení z 15. 8. 2018 Policie ČR, č. j.: KRPS -143244-58/TČ-2018-010371-, jímž byla obviněna ze spáchání trestného činu ublížení na zdraví dle ust. § 148 odst. 1 trestního zákoníku. Následně na ní byla státní zástupkyní Okresního státního zastupitelství v Kladně dne 19. 11. 2019 podána pro uvedený přečin u Okresního soudu v Kladně (dále jen„ okresní soud“) obžaloba. Rozsudkem Okresního soudu v Kladně č. j. 6 T 180/2019 – 372 z 6. 2. 2020 byla žalobkyně uznána vinnou přečinem ublížení na zdraví dle ust. § 148 odst. 1 trestního zákoníku, za což byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 3 měsíců, který jí byl podle ust. § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 12 měsíců. Odvolání žalobkyně proti citovanému rozsudku bylo usnesením Krajského soudu v Praze č. j.: 10 To 123/2020- 401 z 16. 6. 2020 zamítnuto. Usnesením Nejvyššího soudu ČR č. j.: 4 Tdo 89/2021-479 z 24. 3. 2021 byla jmenovaná rozhodnutí soudu prvého i druhého stupně zrušena. Poté usnesením okresního soudu č. j. 6 T 180/2019 – 496 z 15. 6. 2021 bylo rozhodnuto tak, že skutek uvedený v obžalobě se postupuje k posouzení Magistrátu města Kladna, neboť by mohl být posouzen jako přestupek v dopravě podle zák. č. 361/2000 Sb. Usnesením okresního soudu č. j. 6 T 180/2019 – 508 z 23. 8. 2021 bylo výše uvedené usnesení opraveno tak, že skutek uvedený v obžalobě se nepostupuje k posouzení Magistrátu města Kladna, nýbrž Městskému úřadu ve Slaném, který usnesením vydaným pod sp. zn. 8458/2021 a č. j. MUSLANY/39472/2021 ODSH/SŘ54/DN21 rozhodl dne 4. 2. 2022 o odložení věci. Konkrétně žalobkyně požadovala zaplacení částky 37 903,60 Kč představující vynaložené náklady na obhajobu a částky 200 000 Kč představující přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou trestním stíháním. 2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním z 9. 6. 2021, v němž uvedla, že žalobkyně u ní uplatnila nárok, jenž jí měl vzniknout v souvislosti s trestním stíháním ve věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 6 T 180/2019 (dále jen„ posuzované řízení“) podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“). Nárok na náhradu nákladů trestního řízení i nárok představující přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou trestním stíháním žalovaná odmítla s tím, že za nezákonné trestní stíhání žalobkyni jako zadostiučinění bylo poskytnuto konstatování porušení práva a omluva, jež shledává žalovaná přiměřeným odškodněním a ve vztahu k nároku na náhradu škody uvedla, že žalobkyně vznik škody neprokázala, a to ani ve formě závazku. S ohledem na výše uvedené, navrhla žalobu zamítnout. 3. Žalobkyně ve své replice z 3. 7. 2022 doplnila tvrzení stran nároku na náhradu škody tak, že se svým právním zástupcem uzavřela dohodu, že k úhradě nákladů zastoupení dojde, až na to bude mít prostředky, nejdéle do 5 let, když poukazovala na skutečnost, že je samoživitelkou dvou nezletilých synů. 4. Zdejší soud ve věci rozhodl dne 24. 10. 2022 rozsudkem č. j.: 47 C 55/2022-62, jímž bylo ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen„ městský soud“) č. j.: 13 Co 25/2023-83 již pravomocně rozhodnuto o nároku na přiměřené zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání, avšak ohledně nároku na náhradu škody spočívající v nákladech vynaložených na obhajobu žalobkyně byl rozsudek soudu I. stupně zrušen a věc mu byla v tomto rozsahu vrácena k dalšímu řízení. Městský soud ve svém zrušujícím rozhodnutí konstatoval, že vznik závazku není třeba prokazovat např. fakturou, pokud zde není pochybnost o samotné obhajobě (co do základu) a současně netvrdila-li žalovaná žádné okolnosti, jimiž by mínila tvrzení žalobkyně o existenci závazku k úhradě obhajoby vyvracet. S ohledem na uvedené se zdejší soud opětovně zabýval nárokem žalobkyně na náhradu škody ve výši 37 903,60 Kč s příslušenstvím. 5. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: Mezi stranami bylo nesporným, že žalobkyně u žalované nároky předběžně uplatnila, a to dne 18. 9. 2021. Nebylo pochyb stran průběhu trestního stíhání žalobkyně. Řízení bylo vůči žalobkyni zahájeno usnesením Policie ČR, č. j.: KRPS -143244-58/TČ-2018-010371- o zahájení trestního stíhání ze spáchání trestného činu ublížení na zdraví dle § 148 odst. 1 trestního zákoníku ze dne 15. 8. 2018, jež si žalobkyně převzala dne 21. 8. 2018. Dne 24. 9. 2018 žalobkyně podala návrh na zastavení trestního stíhání a dne 29. 10. 2018 podala ve věci písemné námitky proti formulaci otázek znalci, když opatřením policie z 29. 10. 2018 byl přibrán znalec ke zpracování posudku z oboru Doprava. Po rozeslání znaleckého posudku došlo policii dne 1. 2. 2019 podání žalobkyně. Dne 18. 4. 2019 žalobkyně zaslala policii návrh na doplnění otázek pro znalce, když na podkladě těchto námitek policejní orgán rozhodl dne 15. 5. 2019 o doplnění otázek znalci. Dne 20. 4. a 21. 4. 2019 se žalobkyně opětovně písemně vyjadřovala ve věci, zejména ke znaleckému posudku. Z protokolu o vyšetřovacím pokusu ze dne 21. 5. 2019 soud zjistil, že ho byl účasten i obhájce žalobkyně. Další návrh žalobkyně na zastavení trestního stíhání došel policejnímu orgánu dne 15. 7. 2019. Dne 29. 11. 2019 byla k Okresnímu soudu v Kladně podána obžaloba, ke které se žalobkyně vyjádřila podáním ve věci samé dne 9. 12. 2019. Dne 6. 2. 2020 byl Okresním soudem v Kladně vydán rozsudek č. j. 6 T 180/2019 – 372, kterým byla žalobkyně shledána vinou, za což byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 3 měsíců, který jí byl podle ust. § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 12 měsíců a byla jí uložena povinnost k náhradě škody. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně dne 23. 3. 2020 odvolání, které bylo dne 16. 6. 2020 usnesením Krajského soudu v Praze zamítnuto (dne 7. 5. 2020 bylo ve věci podáno ještě tzv.„ dodatečné odvolání“ žalobkyně). Dne 11. 8. 2020 podala žalobkyně dovolání, jež doplnila podáním z 13. 8. 2020 a ze dne 9. 10. 2020. Na základě podaného dovolání bylo dne 24. 3. 2021 vydáno usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tdo 89/2021-479 o tom, že se zrušuje usnesení Krajského soudu z 16. 6. 2020 a rozsudek Okresního soudu v Kladně z 6. 2. 2020 a věc se vrací Okresnímu soudu v Kladně, aby ji v potřeném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V mezidobí žalobkyně podala též návrh na obnovu řízení, konkrétně dne 13. 8. 2020, o němž bylo rozhodováno při veřejném zasedání dne 24. 9. 2020. Usnesením okresního soudu ze 14. 8. 2020 bylo rozhodnuto o povinnosti žalobkyni zaplatit náklady státu. Proti citovanému rozhodnutí si žalobkyně podala odvolání dne 16. 8. 2020. Dne 15. 6. 2021 bylo vydáno usnesení Okresního soudu Kladno o tom, že se věc postupuje k posouzení Magistrátu města Kladna, neboť skutek by mohl být posouzen jako přestupek v dopravě. Citované usnesení nabylo právní moci dne 20. 7. 2021. K Magistrátu města Kladna žalobkyně následně dne 4. 8. 2021 podala návrh na zastavení řízení. Opravným usnesením okresního soudu z 23. 8. 2021 bylo rozhodnuto o postoupení Městskému úřadu ve Slaném, jmenované rozhodnutí nabylo právní moci dne 14. 9. 2021, když téhož dne byl i k tomuto orgánu podán ze strany žalobkyně návrh na zastavení řízení. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění plně postačující pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku. Soud nezamítal žádný z navržených důkazů. Z provedených důkazů soud žádné další pro věc podstatné skutečnosti nezjistil. 6. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně: 7. Podle ust. § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. 8. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. 9. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo podle zákona zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. 10. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a