48 C 101/2022-34 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] domáhá na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že na žalobkyni přešla pohledávka za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek z [datum], uzavřené mezi žalobkyní a společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO]. Pohledávka za žalovaným vznikla na základě Smlouvy o úvěru ze dne [datum], na jejímž základě byl žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr žalobkyni splatit do [datum] spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 456 Kč. Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím internetových stránek [webová adresa], kde se žalovaný zaregistroval, zadal své osobní údaje, zřídil si uživatelský účet a odsouhlasil znění úvěrové smlouvy. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. Úvěr byl následně převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet], kdy platba byla identifikována pod variabilním symbolem [číslo]. Žalovaný závazek ze smlouvy řádně nesplnil, právní předchůdkyni žalobkyni zaplatil celkem toliko částku 5 500 Kč, a to ačkoliv byl žalovaný ze strany žalobkyně o úhradu dlužných částek upomínán, naposledy upomínkou ze dne [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně uvedená v žalobě nesporoval a nezpochybnil ani listiny předložené žalobkyní. 3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání (žalobkyně výslovně, žalovaný konkludentně, když se na výzvu soudu spojenou s doložkou podle ustanovení § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř., v dané lhůtě nevyjádřil), soud postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., a věc rozhodl bez nařízení jednání. 4. Soud ve věci učinil z listinných důkazů následující skutková zjištění a dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu. Ze smlouvy o úvěru [číslo] z [datum] bylo prokázáno, že společnost [právnická osoba], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], [IČO], uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit do [datum] spolu s poplatkem sjednaným v částce 3 456 Kč. Výpisem z účtu č. [bankovní účet] vedeného u [právnická osoba], bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne [datum] částku 30 000 Kč na účet žalovaného č. [bankovní účet]. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z [datum] a seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky z [datum], předžalobní výzvy z [datum] a podacího lístku ze dne [datum] bylo prokázáno, že bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni a že byl žalovaný o úhradu dluhu upomínán před podáním žaloby. 5. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně: 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 23. 4. 2020 (dále jen„ SpotřÚv“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 8. Podle § 86 odst. 1 SpotřÚv poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle § 86 odst. 2 SpotřÚv poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle § 87 odst. 1 SpotřÚv poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Z listinných důkazů vyplynulo, že úvěr ve výši 30 000 Kč byl žalobci poskytnut coby spotřebiteli. Poskytnutí částky 30 000 Kč žalovanému právním předchůdcem žalobkyně a postoupení této pohledávky za žalovaným žalobkyni má soud za prokázané. Ze shora citovaných ustanovení SpotřÚv vyplývala právnímu předchůdci žalobkyně coby poskytovali spotřebitelského úvěru, povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného coby spotřebitele. Podle § 86 odst. 1 věty druhé SpotřÚv sice platí, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, tedy mělo by jít o neplatnost relativní (nadto v tomto případě žalovaný pro svoji procesní pasivitu takovou námitku ani nevznesl), nicméně toto ustanovení je neaplikovatelné s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie (dále též jen„ SDEU“) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, kterým bylo rozhodnuto o předběžných otázkách předložených Okresním soudem v Ostravě v průběhu rozhodování sporu ohledně návrhu na zaplacení dlužných částek na základě úvěrové smlouvy. SDEU uvedeným rozsudkem rozhodl následovně:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“ (důraz přidal soud). V tomto směru soud odkazuje na obdobné závěry, které vyslovilo plénum Ústavního soudu v usnesení ze dne 6. 10. 2021, sp.zn. Pl.ÚS 3/20, kterým byl odmítnut návrh Krajského soudu v Brně na zrušení § 87 odst. 1 věty druhé zákona SpotřÚv. V tomto směru pak poukazuje soud na to, že působení nové judikatury se řídí zásadou tzv. incidentní retrospektivity, tedy nová judikatura se užije i v těch řízeních, která mají základ v minulosti, ale ještě nebyla pravomocně skončena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 1980/2019). Jinými slovy, předmětné závěry SDEU ohledně výkladu unijního práva se použijí i v situaci, kdy smlouva mezi účastníky byla uzavřena přede dnem vyhlášení citovaného rozsudku SDEU. 12. Soud tedy je oprávněn i bez námitky žalovaného coby spotřebitele, a aniž by byl vázán jakoukoli lhůtou v tomto směru, posoudit, zda právní předchůdce žalobkyně řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného. Soud v tomto směru dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně neposoudil schopnost žalovaného splácet úvěr, resp. o tom soudu nepředložil žádné listinné důkazy. Soud sice z rámcové smlouvy [číslo] z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru zjistil, že se o posuzování úvěruchopnosti sice zmiňuje, nicméně výslovná informace o tom, že právě žalovaného schopnost řádně úvěr splácet před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru byla posouzena, neobsahuje. Právní povinnost právního předchůdce žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací tak nelze mít za prokázanou a tudíž ani za splněnou. Daná povinnost posoudit