48 C 177/2023-16 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Jelikož předmětem tohoto řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč (přičemž se nepřihlíží k příslušenství pohledávky), soud se ve smyslu § 157 odst. 4 a § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) omezil při odůvodnění rozhodnutí pouze na předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. 2. Předmětem řízení je zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že dne [datum] provedla technický úkon s vozidlem – odtažení vozidla z místa jeho stání a jeho navrácení zpět na místo odtahu. Žalovaný byl následně písemně vyzván o zaplacení dlužné částky ve výši 1 300 Kč za tento provedený technický úkon, avšak bezúspěšně. 3. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, nevyjádřil, a ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. se tak má za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. 5. Žalobkyně je příspěvkovou organizací zřizovatele Hlavního města Prahy. Žalovaný je provozovatelem vozidla Škoda Felicia, [registrační značka], které bylo dne [datum] žalobkyní odtaženo z ulice [ulice] v 8:35 hod., jelikož to bylo nezbytné pro naplnění účelu dočasného zákazu nebo omezení stání nebo zastavení silničních vozidel, kdy vozidlo stálo na označení dopravní značkou zákaz zastavení a po provedení údržby komunikace bylo vráceno zpět na původní místo na komunikaci, na základě pokynu žalobkyně (pověřený pracovník, [číslo]). Žalovaný byl následně písemně vyrozuměn o provedeném technickém úkonu a současně vyzván k úhradě částky ve výši 1 300 Kč Cena za tento technický úkon provedený s vozidlem činí 1 300 Kč podle ust. § 2 odst. 2 nař. č. 13/2001 Sb. hl. m. [obec], účinného od 1. 4. 2013. Žalovaný dlužnou částku ani po upomínce ze strany žalobkyně neuhradil. 6. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 7. Podle § 19b odst. 1 zákona o pozemních komunikacích je-li to nezbytné pro naplnění účelu dočasného zákazu nebo omezení stání nebo zastavení silničních vozidel podle § 19a, je vlastník pozemní komunikace oprávněn odstranit silniční vozidlo ponechané na pozemní komunikaci v rozporu s tímto zákazem nebo omezením a odstavit je na vhodném místě. Po pominutí důvodů pro odstranění silničního vozidla je vlastník pozemní komunikace povinen vozidlo bez zbytečného odkladu vrátit na místo, odkud bylo odstraněno, nebo na jiné vhodné místo v bezprostředním okolí viditelné z místa, odkud bylo vozidlo odstraněno. Není-li to možné, oznámí vlastník pozemní komunikace provozovateli silničního vozidla a Policii České republiky místo, kde je možné vozidlo vyzvednout, a způsob jeho vyzvednutí. 8. Podle § 19b odst. 2 zákona o pozemních komunikacích bylo-li dopravní značení na pozemní komunikaci umístěno alespoň 7 dní před prvním dnem dočasného zákazu nebo omezení stání nebo zastavení silničních vozidel, nese náklady na odstranění, odstavení a vrácení silničního vozidla jeho provozovatel; to neplatí, prokáže-li závažné důvody, které mu znemožnily vozidlo včas odstranit. Nenese-li náklady na odstranění, odstavení a vrácení silničního vozidla jeho provozovatel, nese je v případě dočasného zákazu nebo omezení přijatého na návrh podle § 19a odst. 2 navrhovatel. 9. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně provedla dne [datum] technický úkon, tj. odtah vozu žalovaného podle ust. § 19b odst. 1 zák. č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích, a jeho opětovné navrácení na původní místo, když žalovaný nerespektoval přechodnou úpravu silničního provozu vyznačenou dopravní značkou„ zákaz zastavení“, kterou byla osazena komunikace z důvodu komplexní údržby komunikace. Vzhledem k tomu, že žalobkyně odstranila vozidlo žalovaného a po provedení údržby komunikace je vrátila zpět na původní místo na komunikaci, má ve smyslu ust. § 19b odst. 2 zák. č. 13/1997 Sb. nárok na náhradu nákladů spojených s takovýmto úkonem. Cena technického úkonu je 1 300 Kč podle ust. § 2 odst. 2 nařízení hl. města Prahy [číslo] o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti. Jelikož žalovaný tuto částku žalobkyni neuhradil ani po písemné upomínce (a ani neprokázal závažné důvody, které mu bránily vozidlo včas odstranit), uložil mu soud danou povinnost výrokem I. rozsudku. 10. O úrocích z prodlení rozhodl soud v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., přičemž žalobkyně žádala úrok z prodlení od [datum], když splatnost pohledávky dle vyúčtování z [datum] nastala dne [datum]. 11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když přiznal úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému. Náklady žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a paušální náhrada hotových výdajů nezastoupeného účastníka ve smyslu ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. za 2 úkony á 100 Kč (podání žaloby a výzvu k plnění) dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Celkem náklady řízení žalobkyně činí 600 Kč. 12. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé i ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., neboť za řízení nevyšly najevo okolnosti případu nebo důvody na straně účastníků pro stanovení lhůty jiné.