48 C 24/2022-37 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum] po žalované domáhala zaplacení částky 100 000 Kč s příslušenstvím (ve formě zákonného úroku z prodlení od [datum] do zaplacení), coby přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou jí tvrzeným nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 255 C 58/2017 (dále jen„ posuzované řízení“). V žalobě uvedla, že řízení trvalo od [datum], kdy žalovaná předběžně uplatnila nárok na odškodnění u žalované, do [datum], kdy byl žalobkyni doručen rozsudek odvolacího soudu. Posuzované řízení bylo dle žalobkyně zatíženo nepřípustnými průtahy (přestože se jednalo o odškodňovací řízení), když jeho celkovou dobu trvání v délce 4 let nelze považovat za vyřízení věci v přiměřené lhůtě. Žalobkyně proto požadovala zaplacení přiměřeného zadostiučinění v penězích, a to ve výši 100 000 Kč, s odůvodněním, že délku řízení pociťovala velmi negativně ve své osobní sféře a současně se nejednalo o složitou věc, nadto skutečnost, že se jednalo právě o odškodňovací řízení, zvyšuje závažnost zásahu do osobní sféry žalobkyně. Žalobkyně současně poukázala na neochotu a svévoli orgánů státu, které jí bránily v uplatnění tvrzených práv. Naopak samotná žalobkyně na délce řízení nenese žádnou vinu. 2. Žalovaná ve vyjádření ze dne [datum] učinila nesporným, že celková délka řízení činila necelé 4 roky a byla nepřiměřená, že u ní nárok byl uplatněn dne [datum] a že nároku v rozsahu částky 36 000 Kč vyhověla, což žalobkyni sdělila stanoviskem ze dne [datum]. Žalovaná poté zrekapitulovala průběh posuzovaného řízení a uvedla, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu zejména zpočátku řízení od listopadu 2017 do prvního jednání v září 2019 a dále při rozhodování odvolacího soudu. Žalovaná uvedla, že při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění vycházela ze základní částky 15 000 Kč za rok trvání řízení, kterou snížila o 5 % z důvodu složitosti řízení, o 15 % z důvodu sdílení újmy mezi procesními žalobci, neboť jsou v manželském svazku. Současně žalovaná uvedla, že posuzované řízení probíhalo na dvou úrovních soudní soustavy, tudíž k jeho délce svou aktivitou přispěli i účastníci. Význam řízení pro žalobkyni shledala žalovaná jako běžný. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu ve zbylém rozsahu zamítl. 3. Poté, co žalobkyně vzala žalobu z důvodu plnění žalované částečně zpět, bylo řízení usnesením ze dne 9. 5. 2022, č. j. 48 C 24/2022-16, zastaveno v souladu s § 96 odst. 2 o. s. ř. co do částky 36 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení. 4. Soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Předložené (navržené) listinné důkazy rozhodnutí bez nařízení jednání umožňují a zároveň oba účastníci s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili (žalobkyně ve vyjádření ze dne [datum], žalovaná ve vyjádření ze dne [datum]). 5. Ze shodných tvrzení účastníků, která soud vzal za svá skutková zjištění, z uplatnění nároku u žalované ze dne [datum] a stanoviska žalované ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně nárok u žalované uplatnila dne [datum], že žalovaná nárok předběžně projednala dne [datum] a žalobkyni přiznala a vyplatila 36 000 Kč, což sdělila stanoviskem z téhož dne. V tomto stanovisku konstatovala, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu soudu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení. Výši odškodnění stanovila částkou 15 000 Kč za rok řízení, přičemž za první dva roky byla částka v poloviční výši. Tuto částku dále snížila o celkovou hodnotu 20 % - o 5 % částku snížila z důvodu složitosti řízení, o 15 % částku snížila z důvodu sdílení újmy mezi procesními žalobci. 6. Na základě účastníky předložených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění. 7. Ze spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 255 C 58/2017 soud zjistil následující: [Obsah přílohového spisu] 8. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný závěr o skutkovém stavu tak, jak je tento popsán výše s tím, že posuzované řízení ve vztahu k žalobkyni trvalo od předběžného uplatnění nároku u žalované dne [datum] do nabytí právní moci posledního rozhodnutí, resp. v tomto případě doručení rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 5. 2021, č. j. 44 Co 98/2020-142, dne 24. 5. 2021, tedy 4 roky. Do celkové délky řízení se v tomto případě, tedy v případě, kdy je posuzovaná délka odškodňovacího řízení, započítává i délka předsoudní fáze (mimosoudní projednání nároku u žalované), nejvíce však 6 měsíců (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 5. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2907/2019). Předsoudní fáze je zahájena dnem uplatnění nároku u žalované (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1084/2017). V posuzovaném případě byl nárok u žalované uplatněn dne [datum], šestiměsíční lhůta k projednání uplynula dnem [datum]. Soud z provedených listinných důkazů učinil níže rozvedená skutková zjištění rozhodná pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku. 9. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně: 10. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. 11. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. 12. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona (u úřadu uvedeného v § 6) podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. 13. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. 14. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle třetího odstavce téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. 15. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle § 1 odst. 1, § 13 odst. 1 a § 31a OdpŠk, když se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou jí nesprávným úředním postupem, a to porušením povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Žalobkyně u žalované svůj nárok uplatnila dne [datum] ve smyslu § 14 OdpŠk a proto věc mohla být před soudem ve smyslu § 15 OdpŠk projednána. 16. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci [příjmení] a ostatní proti České republice ze dne [datum]) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci [příjmení] proti České republice ze dne [datum]). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská pr