48 C 71/2022-45 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Jelikož předmětem tohoto řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč a odvolání proti rozsudku není přípustné, soud se ve smyslu § 157 odst. 4 a § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) omezil při odůvodnění rozhodnutí pouze na předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. 2. Žalobci se žalobou ze dne [datum] domáhali zaplacení nároku dle zákona č. 82/1998 Sb., a to náhrady nákladů vynaložených na odstranění nezákonného rozhodnutí v trestním řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 24 T 88/2020 ve výši 41 176,30 Kč s příslušenstvím. 3. Žalovaná k podání žalobců ve vyjádření ze dne [datum] uvedla, že ti u ní skutečně dne [datum] svůj nárok uplatnili, když žalovaná jim částečně vyhověla, neboť došlo k vydání nezákonného rozhodnutí v posuzovaném řízení. Žalobcům přiznala náhradu vynaložených nákladů obhajoby ve výši 27 225 Kč, ve zbylém rozsahu žalovaná nárok důvodný neshledala. Toto sdělila žalobcům stanoviskem ze dne [datum]. 4. Žalobci poté ve vyjádření ze dne [datum] jednak učinili nesporným, že žalovanou přiznaná částka byla žalobcům vyplacena dne [datum] a jednak vzali částečně žalobu zpět, a to ohledně částky 41 176,30 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 13 951,30 Kč od [datum] do [datum] a úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 41 176,30 Kč od [datum] do zaplacení. 5. Soud ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání, žalobci se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, nevyjádřili a ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. se tak má za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. 6. Jelikož žalobci vzali podanou žalobu částečně zpět, soud v tomto rozsahu řízení částečně zastavil usnesením ze dne 27.9.2022, č.j. 48 C 71/2022- 42. Předmětem řízení tak nadále zůstal požadavek žalobců na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 27 225 Kč od [datum] do [datum] (při jeho kapitalizaci jde o částku pod 10 000 Kč). 7. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 8. Dne [datum] žalobci u žalované uplatnili svůj nárok na náhradu škody způsobené jim nezákonným rozhodnutím v řízení vedeném před Obvodním soudem pro Prahu 7 pod sp. zn. 24 T 88/2020. Žalovaná stanoviskem ze dne [datum] konstatovala, že došlo k vydání nezákonného rozhodnutí v podobě usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum] a žalobcům přiznala částku 27 225 Kč. Žalovaná dne [datum] žalobcům částku 27 225 Kč uhradila (zjištěno ze shodných tvrzení účastníků, uplatnění nároku u žalované ze dne [datum] a stanoviska žalované ze dne [datum]). 9. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 10. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk platí, že nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Podle odstavce 3 ustanovení platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. 11. Podle § 15 odst. 1 OdpŠk platí, že přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Podle odstavce 2 ustanovení platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. 12. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Žalobci svůj nárok na náhradu škody dle OdpŠk uplatnili dne [datum] a zákonná šestiměsíční lhůta k projednání nároku skončila uplynutím dne [datum], kdy následující den se žalovaná dostala do prodlení. Ode dne následujícího po uplynutí lhůty žalovanou stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001). Žalovaná o nároku žalobců rozhodla až dne [datum] a přiznanou částku jim uhradila až dne [datum] připsáním na bankovní účet. Žalobci tak mají kromě jistiny nárok i na zaplacení úroku z prodlení z žalované částky v zákonné výši, a to od [datum] do [datum], konkrétně ve výši 11,75 % v souladu s § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 14. Soud proto žalobě vyhověl, když žalobou uplatněný nárok shledal po právu. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 o.s.ř., tedy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo, přičemž soud zohlední zastavení řízení, k němuž došlo pro chování žalovaného po podání žaloby v jinak důvodně podané části žaloby. V souzeném případě byl předmět řízení v tarifní hodnotě 41 176,30 Kč. Žalobci byli z pohledu nákladů řízení tarifně úspěšní co do částky 27 225 Kč (žalovanou dobrovolně po podání žaloby uhrazených), ve zbylém rozsahu 13 591,30 Kč šlo o úspěch žalované, neboť zpětvzetí žalobu i o tuto částku bylo procesním rozhodnutím žalobců, aniž by k tomu žalovaná zavdala příčiny. Převážně tak byli v řízení úspěšní žalobci v rozsahu 32,24 % (66,12 – 33,88), po zaokrouhlení v rozsahu 32 %. Soud proto žalobcům přiznal v tomto rozsahu náhradu nákladů řízení proti méně úspěšné žalované. Soud vycházel u všech úkonů z tarifní hodnoty 41 176,30 Kč, neboť všechny úkony právní služby byly vykonány v době, kdy tento předmět řízení trval. Náklady řízení žalobců sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 2 000 Kč a nákladů právního zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“) za 3 úkony právní služby á 2 780 Kč, spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, sepisu žaloby a vyjádření se k podání žalované včetně částečného zpětvzetí žaloby ze dne [datum]. K odměně advokáta dále náleží paušální náhrada hotových výdajů advokáta za tytéž úkony právní služby á 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Žalobci doložili, že jejich advokát je plátcem 21% DPH, proto mu soud z odměny a z jeho paušálních náhrad hotových výdajů přiznal částku 1 940,40 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř. Celková výše nákladů, které žalobcům v tomto soudním řízení vznikly, činí po zaokrouhlení 4 218 Kč ( (2 000 + 9 240 + 1 940,40) * 32 %). Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobcům společně a nerozdílně celkem částku 4 218 Kč k rukám jejich zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř, výrok II). Soud dodává, že neaplikoval § 12 odst. 4 advokátního tarifu, neboť žalobci v řízení uplatňovali společný nárok a vystupovali ve vzájemné shodě, k násobení náhrady za počet žalobců, za něž byly úkony činěny a jejímu současnému snížení o 20 % tak není důvod, ostatně ani žalobci takové navýšení nepožadovali. 16. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé i ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších právních předpisů.