48 C 72/2022-270 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou ze dne [datum] domáhal odškodnění za nemajetkovou újmu ve výši 59 162 Kč, která mu měla být způsobena nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce soudního řízení správního vedeného Krajským soudem v Ústí nad Labem pod sp.zn. 15 A 82/2018. Žalobce uvedl, že je synem [jméno] [příjmení], majitelky rekreační chalupy v obci [adresa]. Se svojí maminkou žalobce chalupu často užívá k rekreaci, rodinným setkáním a oslavám. Oba mají oprávněný zájmem na možnosti nerušného užívání nemovitosti. Tento jejich zájem je od přelomu let 2009 [číslo] dotčen pronikavým hlukem z provozu tehdy nově zřízeného pilařského závodu„ [obec] [ulice]“. Proto se Mgr. [příjmení] a žalobce obraceli na různé povinné subjekty s žádostmi o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím (jiné žádosti o informace, než v souvislosti s pilařským závodem nikdo z nich nikdy nepodával). Těmito žádostmi si žadatelé chtěli opatřit podklady, které jim umožní náležitě vyhodnotit vliv záměru provozování pilařského závodu na zákonem chráněné zájmy. K těmto žádostem patří například žádosti podané u Zdravotního ústavu se sídlem v [obec]. Jednou z žádostí byla žádost o informace učiněná žalobcem u Zdravotního ústavu se sídlem v [obec] dne [datum]. Žalobce si touto žádostí chtěl ověřit, zda zdravotní ústav při měření hluku vznikajícího provozem pilařského závodu zohlednil změnu technologie, kdy se provozovatel rozhodl k příčnému krácení vyrobeného řeziva užívat namísto elektrické kapovací pily (výrazně hlučnější) ruční motorovou pilu. Zdravotní ústav se sídlem v [obec] vyžádané informace odepřel poskytnout a v tomto postoji jej podpořilo i jemu nadřízené Ministerstvo zdravotnictví. Žalobce se musel bránit u správního soudu. Žaloba byla podána dne [datum]. Řízení před Krajským soudem v Ústí nad Labem skončilo dne [datum], kdy nabyl právní moci rozsudek ze dne 14.9.2021, č. j. 15 A 82/2018-74, jímž bylo napadené rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví zrušeno a věc mu vrácena k dalšímu řízení. Soudní řízení tak trvalo dva roky a 17 měsíců. Žalobce má za to, že délka soudního řízení o jeho žalobě byla zcela nepřiměřená. Postup justičních orgánů v něm vyvolal frustrující pocity a nedůvěru v právní stát a jeho orgány. Žalobce poukázal na to, že informace, oproti jiným statkům, rychle ztrácí na hodnotě. V posuzované věci žalobce o informace žádal již v únoru 2018, ale obdržel je až po mnohaletém úsilí v říjnu 2021. V důsledku nepřiměřené délky soudního řízení nemohly být získané informace promítnuty do obsahu odvolání. K uplatnění nároku žalobce uvedl, že dne [datum] vyzval žalobce žalovaného (jednajícího Ministerstvem spravedlnosti) k poskytnutí satisfakce za nepřiměřenou délku řízení v podobě konstatování porušení práva žalobce, omluvy a zaplacení peněžitého zadostiučinění. Dopisem ze dne [datum], žalované konstatovala, že k porušení žalobcova práva došlo a omluvila se za nepřiměřenou délku řízení. Peněžité zadostiučinění Ministerstvo spravedlnosti odmítlo poskytnout se zdůvodněním, že konstatování porušení práva se v dané věci jeví jako dostačující. Žalobce požadoval částku 20 000 Kč za rok řízení, přičemž současně navrhl, aby byla navýšeno o inflaci na částku 24 482 Kč za rok. Vychází proto z horní hranice základní částky, tj. 20.000 Kč Celkem žalobce požadoval částku 59 162 Kč. 2. Žalovaná (Ministerstvo spravedlnosti) ve vyjádření ze dne [datum] k žalobě učinila nesporným, že u ní žalobce dne [datum] uplatnil nárok na poskytnutí zadostiučinění ve výši 48 339 Kč ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. za nesprávný úřední postup ve shora uvedeném řízení. K projednání žádosti žalobce došlo dne [datum], přičemž žalobci poskytla žalovaná zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Po stručné rekapitulaci předmětného řízení a rozhodné právní úpravy žalovaná učinila rovněž nespornou délku předmětného řízení 3 roky a 5 měsíců, že rozhodováno bylo na jednom stupni soudní soustavy, věc vykazovala standardní míru složitosti typickou pro správní řízení. Žalobce se svým chováním na celkové délce řízení nijak nepodílel. Žalovaná při mimosoudním projednání nároku dospěla k závěru, že délku řízení lze hodnotit jako nepřiměřenou. Došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí zákona č. 82/1998 Sb., přičemž s poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu postačí v tomto konkrétním případě konstatování porušení práva a omluva. Význam řízení pro žalobce byl dle Ministerstva spravedlnosti hodnocen jako nepatrný s poukazem na to, že žalobce vede či vedl u Krajského soudu v Ústí nad Labem celou řadu obdobných sporů (tedy sporů týkajících se žádostí o informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím). Žalobce tak nemohl přisuzovat vysoký význam konkrétnímu řízení, vzhledem k množství obdobných sporů, a tudíž délka konkrétního posuzovaného řízení nemohla nikterak negativně zasáhnout psychickou sféru žalobce ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu. K žalobcem požadované valorizaci částky zadostiučinění za nemajetkovou újmu v důsledku inflace žalovaná odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu ČR (např. rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 2184/2020 a další). Žalovaná navrhla, aby byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta. 3. V replice ze dne [datum] žalobce uvedl, že zadostiučinění v podobě konstatování porušení práva má pouze podpůrnou funkci. Rovněž počet řízení automaticky nesnižuje význam předmětu řízení pro žalobce, přičemž žalobce poukázal na převážnou úspěšnost v řízení, která u Krajského soudu v Ústí nad Labem vedl či vede. 4. Ve vyjádření ze dne [datum] (poté co soud začal v řízení jednat s Ministerstvem zdravotnictví coby příslušnou organizační složkou státu) žalovaná (Ministerstvo zdravotnictví) k žalobě namítla, že není příslušnou organizační složkou státu s ohledem na to, že se žalobce domáhá odškodnění toliko za část řízení vedeného správním soudem. Rovněž učinila nesporným, že předmětné řízení trvalo 3 roky a 5 měsíců, nicméně Ministerstvo zdravotnictví nijak průtahy nezavinilo. Dle žalované to je žalobce, který nadměrně zatěžuje jak Zdravotní ústav se sídlem v [obec], tak Krajskou hygienickou stanici Ústeckého kraje se sídlem v [obec], tak Ministerstvo zdravotnictví a v neposlední řadě i Krajský soud v Ústí nad Labem. Žalovaná poukázala i na to, že objekt žalobcem označený jako rekreační chalupa není chráněným prostorem ve smyslu § 30 odst. 3 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Žalovaná rovněž namítla, že žalobce, a i jeho matka měli již před podáním žaloby k dispozici protokol o měření hluku Zdravotního ústavu se sídlem v [obec] [číslo] který se týkal měření hluku z provozu„ [obec] [ulice]“, jež se uskutečnilo dne [datum], toliko jim byl poskytnut ze strany Krajské hygienické stanice Ústeckého kraje se sídlem v [obec], a nikoliv uvedeným zdravotním ústavem. Ač tedy předmětné soudní řízení správní trvalo cca 3 roky a 5 měsíců, žalobci nemohla vzniknout žádná újma, protože jím požadovanými informacemi již disponoval, a to ještě před podáním žaloby. V případě podávání nadměrného množství žádostí o informace a následných žalob ze strany žalobce se jedná toliko o výdělečnou činnost právního zástupce a zároveň bratra žalobce. Žalovaná tak považuje konstatování porušení žalobcova práva a omluvu, které již bylo poskytnuto ze strany Ministerstva spravedlnosti za nepřiměřenou délku soudního řízení správního za zcela adekvátní satisfakci. 5. V replice ze dne [datum] na vyjádření žalované (Ministerstva zdravotnictví) ze dne [datum] žalobce uvedl, že má rovněž za to, že příslušnou organizační složkou státu, která má na straně žalované jednat, je Ministerstvo zdravotnictví. K namítanému nadměrnému počtu žádostí o informace žalobce odkázal na své předchozí podání ze dne [datum]. Dále poukázal na legitimní důvod, který jej k tomu vede, a to zachovat pro sebe a svou rodinu možnost rozumně užívat chalupu. K námitce, že dům [adresa] není chráněným prostorem, žalobce tuto skutečnost nečinil spornou, nicméně dle žalobce to nemá pro posouzení věci žádnou relevanci. Dle žalobce je relevantní toliko to, že hlukové imise jsou obtěžující a že překračují hygienické limity. Žalobce dodal, že užívají ještě přilehlý pozemek, na který se hygienické limity hluku vztahují. K námitce, že žalobce měl požadované informace k dispozici, poukázal žalobce na to, že předmětem žádosti o informace v tomto případě nebyl jen protokol z měření hluku provedeného dne [datum], ale poskytnutí všech dokumentů zachycujících měření hluku vznikajícího při příčném krácení řeziva v provozu pilařského závodu [obec] [ulice] společnosti [právnická osoba] 6. Soud o věci rozhodl při nařízeném jednání. Soud provedl ve věci dokazování pouze v rozsahu potřebném pro právní posouzení věci. Soud neprováděl důkazy, které byly navrženy k prokázání skutečností mezi účastníky nesporných. Dále soud neprováděl pro nadbytečnost důkaz obsahem následuj