10 C 94/2024-60 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 178 129,55 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 22. 4. 2022 uzavřela se žalovanou Úvěrovou smlouvu č. SUA22/001989 (dále jen „Smlouva“). Na základě této Smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 356 897 Kč za účelem zaplacení kupní ceny předmětu financování – motorového vozidla – specifikovaného v článku 2.1. Smlouvy, kdy byla částka úvěru vyplacena na účet prodejce, uvedeného v čl. 2.2. Smlouvy. Roční úroková sazba byla stanovena ve výši 16,736832 %. Celkem se žalovaná zavázala úvěr uhradit v 72 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 9 085 Kč, kdy splatnost poslední splátky byla v souladu s bodem 4. Smlouvy určena na den 20. 4. 2028. Žalovaná porušila svou povinnost splácet poskytnutý úvěr řádně a včas, k jejímuž dodržování se zavázala na základě Smlouvy a oddílu č. 5 úvěrových podmínek (dále jen „ÚP“), které byly součástí Smlouvy, z toho důvodu využila žalobkyně svého oprávnění dle bodu odd. 11 ÚP a úvěr zesplatnila ke dni 19. 4. 2023. Zesplatnění úvěru bylo žalované oznámeno Výzvou k zaplacení celého úvěru – zesplatnění ze dne 25. 4. 2023. Ani po uvedené výzvě žalovaná svůj závazek vůči žalobkyni neuhradila a byla vyzvána k odevzdání vozidla, kterým byl úvěr zajištěn. Zajištění vzniklo podpisem Smlouvy o zajišťovacím převodu práva, která je umístěna na stejné listině jako Smlouva úvěrová, tedy k 22. 4. 2022 dle odd. 10 ÚP přistoupil věřitel k prodeji předmětu smlouvy. Automobil byl žalobkyní zajištěn a přes obchodního partnera, společnost , právnická osoba, , IČ: , IČO, , bylo vozidlo dne 15. 5. 2023 zpeněženo. Částka, která byla prodejem získána, byla, po odečtení nákladů zpeněžení, odečtena od celkového dluhu žalované. Od doby zesplatnění do dne podání žaloby uhradila žalovaná platby v celkové výši 220 000 Kč (částka získaná prodejem vozidla). Ty byly započteny na dluh, který se skládá z částek z nesplacené jistiny, kterou měla žalovaná hradit po dni zesplatnění ve výši 178 129,55 Kč. O nové výši pohledávky byla žalovaná informována Oznámením o prodeji vozidla a výzvou k doplacení dluhu. Ani po této výzvě žalovaná ničeho nehradila. Jelikož žalovaná svůj dluh zcela neuhradila, zaslala žalobkyně dne 9. 11. 2023 žalovanému předžalobní výzvu, na kterou žalovaná nijak nereagovala.2. Usnesením ze dne 25. 6. 2024 soud žalované ustanovil opatrovníka pro řízení, neboť v té době neměl, kdo za žalovanou jednat. Opatrovník žalované se k žalobě vyjádřil tak, že se mu nepodařilo žádného zástupce žalované kontaktovat. Z procesní opatrnosti opatrovník žalované nárok neuznal a uvedl, že z předložených důkazů není zřejmé, jaká byla skutečná hodnota předmětného vozidla v době jeho zpeněžení. Opatrovník nenavrhl žádné důkazy.3. Před jednáním, které bylo nařízeno na 26. 8. 2024, soud zjistil, že žalované byl jmenován likvidátor, a to společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, . Soud tak přípisem ze dne 21. 8. 2024 informoval opatrovníka, že jeho funkce opatrovníka bez dalšího zanikla, jeho oprávnění zastupovat účastníka tím končí a soud nadále bude jednat přímo s účastníkem (právnickou osobou), k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2022, sp. zn. 29 NSČR 178/2022.4. Žaloba byla tak nově zaslána žalované společně s předvoláním k jednání. Předvolání se žalobou bylo žalované doručeno dne 27. 8. 2024. V předvolání byla žalovaná upozorněna na možnost vydání rozsudku pro zmeškání. Předvolání k prvnímu jednání žalované bylo tedy řádně doručeno více jak deset dnů přede dnem, kdy se první jednání má konat. K nařízenému jednání se bez jakékoli omluvy nedostavila, a to přesto, že byla poučena o následcích nedostavení se k prvnímu jednání konaném ve věci.5. Žalobkyně, která se k jednání konaném dne 30. 9. 2024 dostavila, navrhla, aby soud žalobě v celém rozsahu vyhověl rozsudkem pro zmeškání.6. Rozsudek pro zmeškání (při splnění zákonem stanovených předpokladů) soud může, avšak také nemusí vydat; záleží na jeho úvaze, zda je vhodné o věci rozhodnout kontumačním rozsudkem; musí vždy brát v úvahu předchozí procesní aktivitu žalovaného, tedy zda se eventuálně vyjádřil k podané žalobě, zda navrhl důkazy ke své obraně a v každém jednotlivém případě by měl přihlédnout rovněž k povaze předmětu sporu.7. Podle ustanovení § 157 odst. 3 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku pro zmeškání uvede soud pouze předmět řízení a stručně vyloží důvody, pro které rozhodl rozsudkem pro zmeškání.8. Vzhledem k tomu, že žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila a opatrovník žalované se k žalobě vyjádřil toliko obecně a nenavrhl žádné důkazy, soud rozhodl podle návrhu žalobkyně rozsudkem pro zmeškání, neboť na základě skutkových tvrzení v žalobě (která lze pro zmeškání žalované považovat za nesporná) je možné žalobkyni vyhovět (§ 153b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“). Současně nejde o věc konstitutivního charakteru či o věc, ve které nelze uzavřít a schválit smír, kdy je takové rozhodnutí vyloučeno (§ 153b odst. 3 o.s.ř.).9. Po právní stránce soud posoudil závazkový vztah stran jako smlouvu o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Podle ustanovení § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. V rámci Smlouvy o úvěru byl sjednán zajišťovací převod práva podle § 2040 odst. 1 o. z., podle kterého smlouvou o zajišťovacím převodu práva zajišťuje dlužník nebo třetí osoba dluh tím, že věřiteli dočasně převede své právo. Žalovaná řádně svůj dluh neuhradila, proto žalobkyně prodala předmět zajištění, který byl započten na dluh žalované. Požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení nachází oporu v ustanovení § 1968 a násl. o. z., když dlužník, který svůj dluh nesplní řádně a včas, je v prodlení. Je-li v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení. Výše úroků z prodlení byla stanovena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce po zaokrouhlení 45 340 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 8 907 Kč (k tomu blíže v samostatném usnesení, které je zasláno současně s tímto rozsudkem) a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 178 129,55 Kč sestávající z částky 8 260 Kč za každý ze tří úkonů (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, účast u jednání dne 30. 9. 2024) uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 4 130 Kč za jeden úkon právní služby (jednoduchá výzva k plnění – předžalobní výzva) uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 30 110 Kč ve výši 6 323,10 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), když advokát žalobkyně je plátcem této daně. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení za 5 úkonů právní služby, jak požadovala žalobkyně, neboť právní zástupce žalobkyně učinil toliko 4 úkony právní služby. Lhůtu k plnění stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení11. Usnesením ze dne 13. 9. 2024 soud rozhodl o odměně opatrovníka, když za žalovanou dle obchodního rejstříku začal jednat likvidátor, a to společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, . Stát má podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení podle dle § 149 odst. 2 o.s.ř., pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Jelikož byla žalobkyně ve věci plně úspěšná, nemá vůči státu povinnost zaplatit odměnu ustanoveného opatrovníka žalované, rovněž žalovaná nemá tuto povinnost (výrok III.).