22 C 229/2023-128 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal nemajetkové újmy způsobené mu nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného Městským soudem v Praze pod sp.zn. , Anonymizováno, (dále také jen „posuzované řízení“).2. Uvedl, že posuzované řízení je konkurzní řízení proti dlužníkovi spol. , právnická osoba, ., kdy žalobce, jakožto věřitel, svou pohledávku (uznaná a vykonatelná ve výši 351 786,70 Kč) přihlásil dne 6. 8. 2002. Konkurzní řízení nebylo prozatím skončeno. Žalobce požaduje za rok řízení částku 15 000 Kč, přičemž za první dva roky ve výši poloviční. Žalobce je od počátku pod značným psychickým tlakem z nejistoty spojení s jeho právním postavením věřitele, kdy a jakým způsobem bude řízení ukončeno. Žalobce abnormální délku řízení nezpůsobil, proto požaduje základní částku navýšit o 10 %, navíc za předpokladu, že je osobou vyššího věku. Posuzované řízení s ohledem na posouzení vzniku a výše nemajetkové újmy má vycházet z konečné částky, které se má žalobce v rámci rozvrhového usnesení dostat, v prosinci 2022 bylo vydáno rozvrhové usnesení, dle kterého má být žalobce uspokojen ve výši 10,28 %. Žalobce dále odkázal na rozhodnutí Obvodního soudu v Praze 2, které se vztahovalo k nemajetkové újmě způsobené posuzovaným řízením jiným věřitelům. Žalobce se dále domáhá zákonného úroku z prodlení od 16. 11. 2023 do zaplacení. Svůj nárok uplatnil u žalované dne 15. 5. 2023, doplněním ze dne 22. 6. 2023.3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Nesporovala skutečnost, že u ní žalobce předběžně uplatnil dne 15. 5. 2023, což opravil dne 27. 6. 2023, nárok na náhradu škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /dále jen „OdpŠk“/. Žalovaná konstatovala porušení práva žalobce na přiměřenou délku řízení. Dále zrekapitulovala průběh posuzovaného řízení. Uvedla, že je nezbytné přihlédnout ke skutečnosti, že posuzované řízení je konkurzním řízením a jako takové je nezbytné vzít v potaz jeho specifika. Ústřední roli zde má konkurzní správce, který jedná jako soukromá osoba. Konkurzní řízení ve své realizační fázi je ovlivněno značným množstvím dalších faktorů – chování účastníků, prodejnost majetkové podstaty, rozsahem majetkové podstaty, aj. Posuzované řízení je abnormálně složité, bylo přihlášeno 15 000 věřitelů, přičemž bylo popřeno 6 000 přihlášených pohledávek, v rámci posuzovaného řízení probíhalo několik set incidenčních sporů, bylo nutné provést 13 000 lustrací v CEO, přičemž bylo nutné učinit dožádání na Slovensko, někteří věřitelé již zemřeli, bylo nezbytné se tedy vypořádat i s dědickými řízeními. V průběhu posuzovaného řízení probíhalo 1 032 incidenčních sporů pro částku 1 486 029,80 Kč. Přesto je však nutno délku řízení hodnotit jako nepřiměřenou. S ohledem na množství věřitelů, bude výtěžnost každého z nich bagatelní. Význam předmětu řízení tak byl shledán jako velmi malý, neboť je nutné vycházet z konečné částky, která se každému z věřitelů dostane. Žalobce nebyl od počátku v nejistotě ohledně výsledku řízení, ale v nejistotě ohledně výše uspokojení, kterého se mu dostane. Navíc konkurzní řízení není jediným způsobem vymožení pohledávky, kdy probíhá trestní řízení proti úpadci vedeného u Městského soudu v Praze pod sp.zn. , Anonymizováno, . Žalovaná dále poukázala na další rozhodnutí zdejšího soudu ohledně posuzovaného řízení. Dále uvedla, že je otázkou, jak moc se žalobce o řízení zajímal a jestli se vůbec zajímal.4. Mezi účastníky řízení bylo nesporným, že žalobce u žalované dne 15. 5. 2023 uplatnil nárok na zadostiučinění nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce posuzovaného řízení. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobci, který pohledávku přihlásil dne 6. 8. 2002, byla vyplacena částka 36 176,83 Kč dle rozvrhového usnesení ze dne 21. 11. 2022 a to dne 10. 1. 2023.5. Soud provedl dokazování a dospěl k následujícím skutkovým závěrům.Anonymizovaný odstavec7. Žalobce předběžně uplatnil nárok u žalované dne 15. 5. 2023, ta stanoviskem ze dne 28. 6. 2023 konstatovala, že v řízení vedeném Městským soudem v Praze pod sp.zn. , Anonymizováno, došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona. (zjištěno z výzva ze dne 9. 5. 2023 na č.l. 4, oprava výzvy ze dne 22. 6. 2023 na č.l. 5 a 10, dopis žalované ze dne 15. 5. 2023 na č.l. 7, stanovisko ze dne 28. 6. 2023 na č.l. 73-77 spisu)8. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:9. Podle ust. § 1 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.10. Podle ust. § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.11. Podle ust. § 3 OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, („úřední osoby“), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona („územní celky v přenesené působnosti“).12. Podle ust. § 13 odst. 1 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.13. Podle ust. § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle ust. § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.14. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle § 13 odst. 1 a § 31a odst. 1, 2 a 3 zák. č. 82/1998 Sb., když se žalobce po žalované domáhá zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce posuzovaného řízení. V řízení přitom bylo nesporné, že žalobce svůj nárok u žalované řádně předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zák. č. 82/1998 Sb., pročež může být věc projednána před soudem (§ 15 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb.).15. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne 21. 6. 2005). Kritéria § 31a odst. 3 OdpŠk se použijí i na zjištění, zda byla délka řízení přiměřená.16. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále jen „Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složito