22 C 252/2023-139 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal nemajetkové újmy způsobené mu nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného Městským soudem v Praze pod sp.zn. , Anonymizováno, (dále také jen „posuzované řízení“). Uvedl, že posuzované řízení je konkurzní řízení proti dlužníkovi spol. , právnická osoba, ., kdy žalobce, jakožto věřitel, svou pohledávku (uznaná a vykonatelná ve výši 228 483,50 Kč) přihlásil dne , datum, . Žalobce požaduje za rok řízení částku 15 000 Kč, přičemž za první dva roky ve výši poloviční. Žalobce je od počátku pod značným psychickým tlakem z nejistoty spojené s jeho právním postavením věřitele, kdy a jakým způsobem bude řízení ukončeno. Žalobce abnormální délku řízení nezpůsobil, proto požaduje základní částku navýšit o 10 %. Posuzované řízení s ohledem na posouzení vzniku a výše nemajetkové újmy má vycházet z konečné částky, které se má žalobce v rámci rozvrhového usnesení dostat. V prosinci 2022 bylo vydáno rozvrhové usnesení, dle kterého má být žalobce uspokojen ve výši , Anonymizováno, %. Žalobce dále odkázal na rozhodnutí Obvodního soudu v Praze 2, které se vztahovalo k nemajetkové újmě způsobené posuzovaným řízením jiným věřitelům. Žalobce se dále domáhá zákonného úroku z prodlení od 14. 11. 2023 do zaplacení. Svůj nárok uplatnil u žalované dne 4. 8. 2023. Při jednání soudu uvedl, že dle aktuální judikatury Nejvyššího soudu se má v podobných případech odškodňovat v penězích, až následně konstatovat porušení práva. Dále uvedl, že pokud se žalobci nedostalo žádného plnění v rámci konkurzního řízení, neznamená to, že nemá být odškodněn v posuzované věci penězi.2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Nesporovala skutečnost, že u ní žalobce předběžně uplatnil dne 20. 3. 2020 a 4. 8. 2023 nárok na náhradu škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /dále jen „OdpŠk“/. Žalovaná konstatovala porušení práva žalobce na přiměřenou délku řízení, a to již ve stanovisku ze dne 15. 9. 2020. Žalobce následně nárok uplatnil u soudu pod sp.zn. 21 C 53/2020. Soudem byla žaloba zamítnuta. Žalovaná zrekapitulovala průběh posuzovaného řízení. Uvedla, že je nezbytné přihlédnout ke skutečnosti, že posuzované řízení je konkurzním řízením a jako takové je nezbytné vzít v potaz jeho specifika. Ústřední roli zde má konkurzní správce, který jedná jako soukromá osoba. Konkurzní řízení ve své realizační fázi je ovlivněno značným množstvím dalších faktorů – chování účastníků, prodejnost majetkové podstaty, rozsahem majetkové podstaty, aj. Posuzované řízení je abnormálně složité, bylo přihlášeno 15 000 věřitelů, přičemž bylo popřeno 6 000 přihlášených pohledávek, v rámci posuzovaného řízení probíhalo několik set incidenčních sporů, bylo nutné provést 13 000 lustrací v CEO, přičemž bylo nutné učinit dožádání na Slovensko, někteří věřitelé již zemřeli, bylo nezbytné se tedy vypořádat i s dědickými řízeními. V průběhu posuzovaného řízení probíhalo , Anonymizováno, incidenčních sporů pro částku , částka, . Přesto je však nutno délku řízení hodnotit jako nepřiměřenou. S ohledem na množství věřitelů bude však výtěžnost každého z nich bagatelní. Význam předmětu řízení tak byl shledán jako velmi malý, neboť je nutné vycházet z konečné částky, která se každému z věřitelů dostane. Žalobce nebyl od počátku v nejistotě ohledně výsledku řízení, ale v nejistotě ohledně výše uspokojení, kterého se mu dostane. Navíc konkurzní řízení není jediným způsobem vymožení pohledávky, kdy probíhá trestní řízení proti úpadci vedeného u Městského soudu v Praze pod sp.zn. , Anonymizováno, T , Anonymizováno, . Žalovaná dále poukázala na další rozhodnutí zdejšího soudu ohledně posuzovaného řízení. Při jednání soudu uvedla, že nejnovější judikatura Nejvyššího soudu jí je známá, nicméně je nezbytné přihlédnout i k ostatním kritériím posuzovaného řízení, přičemž nelze žalobci přiznat finanční odškodnění.3. Mezi účastníky řízení bylo nesporným, že žalobce u žalované dne 4. 8. 2023 uplatnil nárok na zadostiučinění nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce posuzovaného řízení, přičemž žalovaná stanoviskem ze dne 3. 11. 2023 konstatovala porušení práva žalobce na přiměřenou délku řízení, avšak finanční zadostiučinění neposkytla, neboť konstatování je dle ní dostatečné. Dále mezi nimi nebylo sporné, že žalobci byla v rámci posuzovaného řízení dne 28. 8. 2023 vyplacena částka 23 085,30 Kč dle rozvrhového usnesení ze dne , datum, .4. Soud provedl dokazování a dospěl k následujícím skutkovým závěrům.Anonymizovaný odstavec6. Žalobce předběžně uplatnil nárok u žalované dne 4. 8. 2023, ta stanoviskem ze dne 3. 11. 2023 konstatovala, že v řízení vedeném Městským soudem v Praze pod sp.zn. , Anonymizováno, došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona. (zjištěno z výzva ze dne 1. 8. 2023 na č.l. 4 a 58, stanovisko ze dne 3. 11. 2023 na č.l. 5-10 a 86-91 spisu).7. Žalobce předběžně uplatnil nárok u žalované dne 20. 3. 2020, ta stanoviskem ze dne 15. 9. 2020 konstatovala, že v řízení vedeném Městským soudem v Praze pod sp.zn. , Anonymizováno, došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona. Žalobce se dále domáhal zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce posuzovaného řízení u Obvodního soudu pro Prahu 2 v řízení sp.zn. 21 C 53/2020, přičemž soud jeho nárok zamítl pro předčasnost (zjištěno z výzvy ze dne 16. 3. 2020 na č.l. 61, stanoviska ze dne 15. 9. 2020 na č.l. 70-72, rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 3. 6. 2021, č.j. 21 C 53/2020-112, ve spojení s unesením Městského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2021, č.j. 62 Co 341/2021-142).8. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:9. Podle ust. § 1 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.10. Podle ust. § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.11. Podle ust. § 3 OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, („úřední osoby“), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona („územní celky v přenesené působnosti“).12. Podle ust. § 13 odst. 1 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.13. Podle ust. § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle ust. § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.14. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle § 13 odst. 1 a § 31a odst. 1, 2 a 3 OdpŠk, když se žalobce po žalované domáhá zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce posuzovaného řízení. V řízení přitom bylo nesporné, že žalobce svůj nárok u žalované řádně předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, pročež může být věc projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).15. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lid