28 C 124/2023-82 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 130 453,11 Kč, jakožto náhrady škody v podobě vynaložených nákladů na obhajobu a částky ve výši 100 000 Kč, jakožto nemajetkové újmy, to vše v souvislosti s jeho nezákonně vedeným trestním stíháním. Žalobce uvedl, že usnesením Policie ČR, KŘP Ústeckého kraje, SKPV,1 ÚO Chomutov, OOK, 1. oddělení v Chomutově ze dne [datum], čj. KRPU [číslo] TČ [číslo] bylo proti němu zahájeno trestní stíhání pro spáchání přečinu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1, odst. 3 písm. d) trestního zákoníku. Usnesením Okresního státního zastupitelství v [obec] ze dne 30.6.2022 čj. 1 ZT 324/2020-104 bylo jeho trestní stíhání zastaveno, neboť nebylo prokázáno, že by skutky spáchal žalobce. Toto usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Žalobce si v souvislosti se svým trestním stíháním zvolil právního zástupce JUDr. [jméno] [příjmení], která v rámci jeho obhajoby vykonala úkony právní služby, které žalobce specifikoval ve své žalobě, za což žalobce hradil částku 30 453,11 Kč (i s DPH). Trestní stíhání žalobce také mělo závažný dopad do jeho osobního a rodinného života, kdy ve znění doplnění žaloby ze dne [datum] žalobce uvedl, že trestní stíhání jej psychicky vyčerpávalo, zejména ve dnech, kdy se musel dostavovat k výslechům na Policii ČR. Žalobci také hrozila vysoká částka k náhradě škody 1 054 300 Kč, a to s ohledem na skutečnost, že je poživatelem invalidního důchodu s minimálním příjmem, by to pro něj bylo zcela likvidační. Celá trestní kauza žalobce byla medializována, což se významně dotýkalo jeho cti a dobré pověsti, neboť žalobce byl přáteli i spoluobčany v městě, kde žije neprávem očerňován ze spáchání předmětného trestného činu. Musel tak sebe obhajovat a přesvědčovat ostatní o opaku, což umocňovalo jeho bezmocnost. Rovněž musel svým rodinným příslušníkům opakovaně vysvětlovat, že se trestného činu nedopustil a z jejich strany byl s trestnou činností konfrontován. Naposledy žalobce zdůraznil, že trestní sazba pro daný trestný čin se pohybovala v rozmezí od šesti měsíců do tří let a délka trestního řízení trvala dva roky. Žalobce uplatnil svůj nárok předběžně u žalované dne [datum]. 2. Žalovaná ve svém vyjádření nesporovala, že u ní žalobce dne [datum] uplatnil nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy v celkové výši 130 453,11 Kč v souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí Policie ČR, KŘP Ústeckého kraje, SKPV,1 ÚO Chomutov, OOK, 1. oddělení ze dne [datum], čj. KRPU [číslo] spočívající jednak v náhradě nákladů právního zastoupení a jednak v náhradě nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání v celkové výši 130 453,11 Kč. Žalovaná po projednání žádosti konstatovala, že v předmětném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí a poskytla žalobci náhradu škody ve vynaložených nákladech na obhajobu ve výši 30 090,30 Kč a u nemajetkové újmy po vyhodnocení zákonných kritérií, tj. povaha trestní věci, délka trestního řízení a následky způsobené trestním řízením v osobní sféře poškozené osoby, dospěla k závěru, že jako dostatečné je odškodnění ve formě omluvy, což také ve svém vyjádření učinila. Žalovaná pak poukázala zejména na to, že žalobce nebyl bezúhonný, trestní stíhání trvalo jeden rok a deset měsíců. Tuto dobu nelze považovat za dobu nepřiměřenou a následky do osobní sféry žalobce navíc nebyly nikterak doloženy. Pokud jde o medializaci, tato sice byla zjištěna, avšak týkala se pouze informací o třech požárech za jednu noc, které se udály ve [obec], avšak nikde nebylo zmíněno jméno žalobce. 3. Podáním ze dne [datum] vzal žalobce svou žalobu co do částky 30 090,33 Kč zpět, neboť tato částka mu na nákladech řízení byla uhrazena po podání žaloby. Zdejší soud proto usnesením ze dne 9.10.2023, čj. 28 C 124/2023-56 řízení stran této částky podle § 96 odst. 2 o.s.ř. zastavil. Dále pak při ústním jednání konaném dne [datum] vzal žalobce žalobu zpět co do částky 362,81 Kč představující zbytek neuhrazených nákladů na obhajobu žalovanou. Z tohoto důvodu soud řízení i v tomto rozsahu výrokem I. rozsudku zastavil. 4. Mezi účastníky řízení nebyla sporná skutečnost, že žalobce předběžně dne [datum] uplatnil u žalované nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy v celkové výši 130 453,11 Kč z důvodu vydání nezákonného rozhodnutí, a to usnesení Policie ČR, KŘP Ústeckého kraje, SKPV, územní odbor [obec], 1. oddělení, čj. KRPU [číslo], kterým bylo zahájeno jeho trestní stíhání. Žalovaná po projednání dané žádosti dospěla k závěru, že v řízení došlo k vydání nezákonného rozhodnutí a žalobci poskytla na náhradě škody částku 30 090,30 Kč, ve zbytku pak žádost žalobce zamítla, což mu sdělila stanoviskem ze dne [datum]. Rovněž není mezi účastníky řízení sporné, že proti žalobci bylo usnesením Policie ČR, KŘP Ústeckého kraje, SKPV, územní odbor [obec], OOK 1. oddělení ze dne [datum], čj. KRPU [číslo] zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání přečinu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1, 3 písm. d) trestního zákoníku. Následně policejní orgán podal návrh na obžalobu k Okresnímu státnímu zastupitelství v Chebu. Toto usnesením ze dne [datum] vrátilo věc zpět policejnímu orgánu k došetření. Následně dne [datum] Okresní státní zastupitelství svým usnesením čj. 1 ZT 324/2020-104 trestní stíhání žalobce podle § 172 odst. 1 písm. c) tr. ř. zastavilo, neboť nebylo prokázáno, že tento trestný čin žalobce spáchal. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. 5. Z výslechu žalobce vzal soud za částečně prokázané, neboť jeho výpověď nebyla úplně validní s ohledem na jeho zdravotní postižení (bude vysvětleno níže), že trestní stíhání vnímal špatně, bál se odsouzení. Z tohoto důvodu přestal vycházet ven. Jeho kamarádi si na něj ukazovali prstem, přestali s ním komunikovat a přestali se s ním scházet, ač do té doby se běžně vídali. V rodinných vztazích se jeho trestní stíhání nijak neprojevilo. Žalobce se také obával, že bude muset zaplatit škodu, kterou měl trestným činem způsobit, což pro něj proto, že je invalidním důchodcem, bylo nepředstavitelné. Žalobce pobírá invalidní důchod od svých 18 let kvůli nedoslýchavosti a má první stupeň invalidity. Také má problémy se srdcem; léky nebere. O svém trestním stíhání četl v městském deníku, avšak konkrétně jeho jméno v novinách zmíněno nebylo. Žalobce pak nedokázal popsat, jakým způsobem trestní stíhání prožíval, již si nevybavoval, jaké měl v této souvislosti obavy. Snažil se na trestní stíhání zapomenout, což se mu podařilo. Soud u žalobcovy výpovědi neuvěřil tvrzení, že nebyl v souvislosti s trestním stíháním zadržen, že se jednalo o jeho první stíhání, a že nebyl ze strany spoluobčanů ve městě [obec], dehonestován, neboť jeho výpověď byla v tomto rozsahu vyvrácena výpovědí svědků, popř. dalšími listinnými důkazy. 6. Výpověď žalobce částečně podpořila výpověď jeho matky, svědkyně [jméno] [příjmení]. Z její výpovědi má soud za prokázané, že u žalobce byla diagnostikována mentální retardace a nedoslýchavost; tento trpí 98 % hluchoty a z tohoto důvodu pracuje a pobírá invalidní důchod. Aktuálně je mu 25 let, avšak rozumově je spíše na úrovni 15 letého dítěte. Jeho mentální omezení se projevuje například tak, že nehovoří před cizími lidmi, je ve stresu, má strach, případně i pláče (i v době přítomnosti žalobce při jednání u soudu svědkyně poukázala na to, že to, jakým způsobem žalobce sedí, tj. že má hlavu dole, je zřejmé, že je ve stresu, pozn. soudu). Stran komunikace žalobce s okolím svědkyně poukázala na to, že žalobce odpovídá, jak chce, v podstatě odpoví na otázku jenom proto, aby nějak odpověděl. Z důvodu jeho mentálního postižení není schopen posoudit celkové konsekvence trestního stíhání. Žalobce vnímal a byl schopen pochopit, že byl zatčen a že může jít do vězení, to však bylo všechno. Z výpovědi svědkyně soud měl dále za osvědčené, že tato žije s žalobcem ve společné domácnosti, přičemž žalobce celou situaci trestní stíhání vnímal špatně; zavíral se do pokoje, často plakal, bál se, že bude odsouzen a půjde do vězení, byl obecně nedůvěřivý, což se projevilo právě tím, že se uzavíral do sebe a zavíral se doma. Z vězení měl velký strach a měl strach i z toho, že bude muset zaplatit škodu. V této souvislosti pořád hovořil o tom, že by měl uhradit„ miliardové škody“. V důsledku vedeného trestního stíhání se i psychicky hroutil, plakal, měl obavu, hovořil o tom, že si ublíží. Svědkyně jednou zaznamenala, že si žalobce chtěl vzít léky svého otce, které tento užívá na uklidnění a chtěl sníst celé plato, přičemž uváděl, že se potřebuje uklidnit. Od té doby musela léky zamykat. V souvislosti s trestním stíháním se o jeho trestním stíhání vědělo ve městě, několikrát byla přítomna i incidentu od ostatních lidí z města, kteří měli na žalobce narážky ohledně uvedeného trestného činu (žhářství). Také, když šla například s žalobcem nakoupit, zastavili ho jeho kamarádi a spolužáci, se kterými měl předtím kamarádské a přátelské vztahy a tito mu začali říkat, že to udělal, že to zapálil, že je žhář. Proto žalobce v podstatě dva až tři měsíce nevycházel z domu a izolov