28 C 80/2023-122 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobci se podanou žalobou ze dne 10.3.2023 ve znění jejího doplnění ze dne 7.11.2023 domáhali po žalované pro každého z žalobců zaplacení částky ve výši 40 000 Kč, jakožto nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky soudního řízení, částky ve výši 30 000 Kč, jakožto nemajetkové újmy představující duševní útrapy v souvislosti s nesprávným úředním postupem notářky a částky ve výši 9 000 Kč, jakožto náhrady škody v souvislosti s nesprávným úředním postupem notářky, to vše v řízení vedeném u Okresního soud v Jeseníku pod sp. zn. 13 D 211/2016 (dále také jen „dědické řízení“ nebo „ podkladové řízení“). Žalobci uvedli, že u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. 13 D 211/2016 bylo zahájeno dědické řízení po zemřelém , jméno FO, a jeho projednáním byla pověřena notářka , tituly před jménem, , jméno FO, jako soudní komisařka. Usnesením ze dne 11. 6. 2019, č. j. 13 D 211/2016 - 95 byla stanovena obvyklá cena majetku patřícího do společného jmění zůstavitele a jeho manželky - žalobkyně a) ve výši 72 949,29 Kč, byla schválena dohoda žalobců o vypořádání majetku patřícího do společného jmění zůstavitele a žalobkyně a), stanovena obvyklá cena majetku a jiných aktiv pozůstalosti částkou 92 235,92 Kč (dluhy a pasiva – 9 726,98 Kč a čistá hodnota pozůstalosti - 82 508,94 Kč) a byla schválena dohoda žalobců jako jediných dědiců zůstavitele, čímž se žalobci stali dědici zůstavitele. V rámci dědického řízení uplatnili žalobci výhradu soupisu. Po nabytí právní moci tohoto usnesení byli však žalobci přibráni jako účastníci řízení vedených před soudním exekutorem , jméno FO, , Anonymizováno, , adresa, – , Anonymizováno, pod sp. zn. 137 Ex 4416/2011, sp. zn. 137 Ex 10725/2011 a 137 Ex 19595/2010, a to jako nástupci zůstavitele. Tato usnesení o procesním nástupnictví však byla opakovaně odvolacím soudem, tj. Krajským soudem v Ostravě – pobočka v Olomouci rušena. Žalobci následně podali u Okresního soudu v Jeseníku návrh na povolení obnovy dědického řízení, o kterém bylo rozhodnuto usnesením ze dne 1.12.2020, čj. 10 C 155/2019-40, kterým byla obnova dědického řízení povolena. Při novém projednán dědického řízení bylo původně vydané usnesení v dědickém řízení nahrazeno usnesením novým ze dne 24.2.2022, čj. 13 D 211/2016-239, kterým byla mj. nařízena likvidace pozůstalosti po zůstaviteli. Na to konto došlo k zastavení exekučního řízení. Žalobci poukázali na to, že kdyby nedosáhli obnovy dědického řízení, pokračoval by exekutor ve vymáhání pohledávek v rámci uvedených exekučních řízení. Žalobci mají za to, že nezákonným rozhodnutím , tituly před jménem, , jméno FO, , notářky (usnesením ze dne 11.6.2019, čj. 13 D 211/2016-95) a nesprávným úředním postupem této notářky v dědickém řízení vznikla žalobcům škoda v podobě vynaložených nákladů řízení v řízení o obnovu a rovněž v obnoveném dědickém řízení a také nemajetková újma (nemajetkovou újmu z titulu nezákonných rozhodnutí a nesprávného úředního postupu v exekučním řízení nenárokovali - viz sdělení žalobců ze dne 16.11.2023).2. Žalobci především upozornili na to, že v dědickém řízení nebyli seznámeni s tím, že zůstavitel má další dluhy, které jsou vymáhány exekutorem v exekučních řízeních vedených pod shora sdělenými spisovými značkami, tedy jiné než ty, které byly uvedeny v usnesení notářky ze dne 11.6.2019, čj. 13 D 211/216-95, a to i přesto, že existence dluhu zůstavitele vymáhaných exekutorem byla notářce známa, což vyplývá z podkladového spisu. Pohledávky vymáhané v nadepsaných exekučních řízeních notářka nezařadila do pozůstalosti, a to i přesto, že žádný z žalobců jako dědiců je nerozporoval ani nepopíral a nejednalo se tak o pohledávky sporné a jako takové měly být v dědickém řízení projednány, resp. notářka měla zjistit stanovisko žalobců jako dědiců k jejich existenci, což neučinila a spokojila se toliko s vyjádřením exekutora, že tento nepřihlašuje náklady exekučního řízení do dědického řízení. Shora popsaným jednáním proto notářka pochybila a dopustila se nesprávného úředního postupu. Pokud by žalobci věděli o tom, že je pozůstalost předlužena, nepochybně by v průběhu dědického řízení postupovali jinak, zejména by dědictví odmítli, popřípadě by vedle výhrady soupisu požadovali i provedení konvokace věřitelů nebo přímo likvidaci dědictví (o těchto možnostech měli být poučeni), resp. notářka sama měla o likvidaci předluženého dědictví rozhodnout. V důsledku uvedeného, tj. že tedy nebyli v rámci dědictví dostatečně informováni o dluzích zůstavitele a tím, nebylo ihned přistoupeno k likvidaci dědictví, jim vznikla újma, a to jednak v podobě vynaložených nákladů na právní zastoupení, neboť tito museli přistoupit k návrhu na povolení obnovy řízení za účelem dosažení zrušení původního rozhodnutí, resp. nahrazení rozhodnutím novým o likvidaci pozůstalosti, za což vynaložil každý z žalobců částku 4 500 Kč za tři úkony právní služby včetně režijního paušálu. Rovněž každému z žalobců vznikla škody ve výši 4 500 Kč za právní zastoupení v obnoveném dědickém řízení vedeném pod sp. zn. 13 D 211/216-95 za převzetí věci a účast na jednání dne 14.12.2021 a 4.2.2022. Za druhé jim v důsledku nesprávného úředního postupu notářky jako soudní komisařky, jakož i nezákonného rozhodnutí vznikla nemajetková újma, neboť jim byla odebrána možnost odmítnout dědictví či se jinak kvalifikovaně rozhodnout o dalším postupu v dědickém řízení, což mělo za následek to, že byli vtaženi do shora uvedených exekučních řízení. Žalobci se tak vinou notářky dostali do situace, kdy jim hrozilo, že přijdou o značnou část svého majetku, případně dojde k jejich ekonomické likvidaci. Žalobci na základě původního rozhodnutí neměli žádné poznatky o tom, že by snad měli zdědit nějaké dluhy, přičemž žalobkyně a), jakmile se dozvěděla o vedeném exekučním řízení, pociťovala silnou úzkost a byla přesvědčena o bezvýchodnosti dané situace. Tato obava byla ještě intenzivnější, neboť byla přesvědčena, že dluh, který s žalobcem b) a žalobkyní c) „zdědila“ zanikl v insolvenčním řízení. Žalobkyně a) nabyla dojmu, že když její manžel zemřel, došlo k zastavení vedeného insolvenčního řízení a tedy, že zanikl i dluh manžela, když následně nebyla soudní komisařkou upozorněna na to, že tento dluh je součástí pasiv pozůstalosti. Žalobkyně a) také musela podstoupit účast v exekučních řízeních, což bylo dalším výrazným zdrojem stresu. Žalobce b) měl obavy, že mu majetek bude postižen v exekučních řízeních, což vedlo k dalším problémům, a s tím spojené hádky s manželkou. Žalobce b) měl také obavy o budoucnost své rodiny. Rovněž tak musel podstoupit účast v exekučních řízeních. I vedené řízení o obnovu dědického řízení bylo u žalobce b) spojeno se zvýšeným stresem o výsledek tohoto řízení. Žalobkyně c) pociťovala v souvislosti s postupem notářky velký stres a pocit beznaděje, což jí ovlivnilo i v pracovním životě. Tato je zaměstnána u Okresního soudu Jeseník, kde následně proběhlo jednání o obnově dědického řízení, a tato okolnost způsobila, že se v zaměstnání po určitou dobu necítila komfortně, nebo měla pocit, že jí kolegové mohou odsuzovat za to, že jsou vůči ní vedena exekuční řízení pro tak vysokou částku. Žalobkyně rovněž měla obavu o finanční stránku a o celkovou situaci a její vývoj, tedy jestli bude povolena obnova dědického řízení, případně jestli exekutor zohlední ve svém rozhodování skutečnost, že ze strany žalobců v rámci dědického řízení byla učiněna výhrada soupisu.3. Žalobkyně a) doplnila, že nikdy netvrdila, že by neměla povědomost o existenci dluhu zůstavitele, avšak domnívala se, že zůstavitelovy dluhy zanikly. O tomto byla v podstatě utvrzována i jednáním soudním komisařky, která i přesto, že si byla vědoma existence dluhu zůstavitele, tento nezahrnula do soupisu pasiv pozůstalosti. Žalobkyně a) je osobou právně nevzdělanou na rozdíl od notářky, jakožto osoby právně vzdělané a tedy lze jí jen stěží klást k tíži, že dovozovala mimo jiné z jednání soudní komisařky potvrzení jejího přesvědčení, že daný dluh zanikl. Žalobci závěrem doplnili, že pokud jde o existenci dluhů, pro které byla vedena exekuční řízení, minimálně o dluhu, pro které bylo u soudního exekutora vedeno řízení pod sp. zn. 137 Ex 10725/2011, soudní komisařka prokazatelně věděla. Naposledy žalobci nárokovali nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky podkladového řízení, neboť celková délka řízení výrazně překračovala délku obvyklou pro takovéto řízení. Do celkové délky řízení by pak podle názoru žalobců měla být zahrnuta i délka řízení o obnově. Žalobci současně vedle finančního odškodnění nárokovali i morální odškodnění ve formě konstatování porušení jejich práv, jak v souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení, tak v souvislosti s nesprávným úředním postupem notářky a naposledy v souvislosti s vydáním nezákonného usnesení ze dne 11. 6. 2019, č. j. 13 D 211/2016 – 95.4. Žalovaná ve svém vyjádření nesporovala, že u ní žalobci dne 9. 9. 2022 uplatnili nárok na poskytnutí náhrady škody a nemajetkové újmy v celkové výši 327 000 Kč sestávající z nákladu právního zastoupení a