43 C 129/2023-148 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal náhrady majetkové újmy a přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobené nezákonným trestním stíháním žalobce vedeným zejména u , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, . Usnesením Policie České republiky, , adresa, Služby kriminální policie a vyšetřování, ze dne 3. 1. 2019, č. j. , Anonymizováno, , bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí dle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) trestního zákoníku v jednočinném souběhu se zvlášť závažným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku a přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. d) odst. 3 písm. b) trestního zákoníku. Žalobce byl vzat do vazby usnesením , adresa, ze dne 5. 1. 2019 z důvodu § 67 písm. b), c) tr. řádu s tím, že vazba se započítává ode dne 2. 1. 2019, 21.15 hodin. Usnesením , adresa, ze dne 21. 3. 2019 bylo rozhodnuto tak, že žalobce byl propuštěn z vazby na svobodu za současného stanovení dohledu probačního úředníka. Předmětné usnesení bylo zrušeno usnesením , Anonymizováno, ze dne 24. 4. 2019, kterým bylo znovu rozhodnuto tak, že žalobce se ponechává ve vazbě z důvodu dle § 67 písm. c) tr. řádu. Následně bylo o vazbě žalobce rozhodováno usnesením , adresa, ze dne 31. 5. 2019 tak že žádost žalobce o propuštění z vazby na svobodu byla zamítnuta. Usnesení nabylo právní moci ve spojení s usnesením , Anonymizováno, ze dne 9. 7. 2019. Na žalobce byla podána , adresa, obžaloba ze dne 21. 6. 2019 pro skutek, v němž bylo spatřováno spáchání zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí dle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku v jednočinném souběhu se zločinem znásilnění dle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku.. Usnesením , adresa, ze dne 23. 7. 2019 bylo ve smyslu § 72 odst. 3 tr. řádu rozhodnuto o ponechání obžalovaného ve vazbě z důvodu § 67 písm. c) tr. řádu ve spojení s usnesením , Anonymizováno, ze dne 27. 8. 2019. Usnesení nabylo právní moci dne 27. 8. 2019. Následně bylo o vazbě žalobce rozhodováno usnesením , adresa, ze dne 29. 10. 2019 ve znění usnesení , Anonymizováno, ze dne 21. 11. 2019 tak, že žádost žalobce o propuštění z vazby byla zamítnuta. Usnesením , adresa, ze dne 27. 11. 2019 byl žalobce propuštěn z vazby na svobodu. Žalobce byl obžaloby dvakrát nepravomocně zproštěn. Rozsudkem , adresa, ze dne 26. 5. 2022 ve spojení s usnesením , Anonymizováno, ze dne 3. 11. 2022 byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. a) tr. řádu pro jednání, v němž bylo spatřováno spáchání zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí dle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku v jednočinném souběhu se zločinem znásilnění dle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 3. 11. 2022. Žalobci vznikla újma v důsledku nezákonného rozhodnutí Policie České republiky, kterým bylo zahájeno trestní stíhání žalobce. Žalobce vykonával vazbu od 2. 1. 2019 do 27. 11. 2019, tj. po dobu 329 dnů. Vzhledem k dlouhou dobu trvajícímu bezdůvodnému pobytu ve vazbě, při kterém žalobce strádal fyzicky i psychicky, považoval žalobce za adekvátní odškodnění za výkon vazby částku ve výši 1 500 Kč za jeden den trvání vazby, tj. celkově částku ve výši 493 500 Kč. Žalobce byl osobou samostatně výdělečně činnou. Z přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2018 a zprávy o daňové kontrole dle žalobce vyplývá, že před nezákonným usnesením o vzetí do vazby činil jeho příjem za rok 2018 částku ve výši 178 040 Kč. Žalobci tak náleží náhrada ušlého zisku za 329 dnů nezákonné vazby roku 2019 v částce 160 479,89 Kč. Žalobce dále požadoval přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 1 500 000 Kč. Trestní řízení trvalo téměř čtyři roky, v rámci nichž byl žalobce povinen podrobovat se úkonům orgánů činných v trestním řízení a předkládat argumenty na svou obhajobu. Po celou tuto dobu byl žalobce nucen žít s vědomím tohoto trestního stíhání a povědomí o této skutečnosti přitom mělo i jeho okolí, což zcela nepochybně mělo dopad v jeho psychické sféře. Jeho psychický stav ještě zhoršovala citlivá povaha vznesených obvinění, kdy žalobce těžce nesl obvinění z trestného činu proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti a trestných činů proti rodině a dětem. Žalobce byl stíhán pro trestné činy znásilnění dle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), týrání osoby žijící ve společném obydlí dle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) a ohrožování výchovy dítěte dle § 201 odst. 1, odst. 3 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb. trestního zákoníku, za které mu hrozilo až desetileté odnětí svobody, přičemž jakkoliv byl žalobce přesvědčen o své nevině, žil v konstantním strachu z justičního omylu, na jehož základě by mohl být neprávem odsouzen. Tento strach byl umocňován skutečností, že zprošťující rozsudek byl odvolacím soudem opakovaně zrušen a věc byla opětovně vrácena k novému projednání a rozhodnutí. Dle žalobce je zcela nepochybné, že trestní stíhání a výkon vazby měly neblahý vliv na zdravotní stav žalobce a zásadním způsobem negativně ovlivnily jeho osobní, rodinný i profesní život. Žalobce dne 22. 12. 2022 uplatnil uvedené nároky u žalované. Žalobce obdržel stanovisko žalované ze dne 29. 5. 2023, ve kterém žalovaná konstatovala, že v daném případě došlo ohledně žalobce k vydání nezákonných rozhodnutí, za která lze považovat usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 3. 1. 2019 a usnesení o vzetí do vazby ze dne 5. 1. 2019. Žalovaná dále konstatovala, že nezákonným rozhodnutím o zahájení trestního stíhání žalobce došlo k porušení práva žalobce nebýt trestně stíhán jinak, než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon, garantovaného článkem 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a že za vydání tohoto rozhodnutí se omlouvá. Žalovaná shledala nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy vzniklé v souvislosti s omezením osobní svobody důvodným v plně požadované výši a dne 31. 5. 2023 uhradila žalobci částku ve výši 493 500 Kč. Žalovaná neuznala nárok žalobce na náhradu škody ve výši 160 479,89 Kč, představující ušlý zisk, ani nárok žalobce na zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 1 500 000 Kč, kdy považovala konstatování vydání nezákonného rozhodnutí a omluvu za dostatečné zadostiučinění. S ohledem na prodlení žalované požadoval žalobce rovněž zaplacení zákonného úroku z prodlení z žalované částky ode dne následujícího po doručení stanoviska žalované žalobci.2. Žalovaná žalobou uplatněné nároky neuznala, a to ani částečně. Učinila nespornou skutečnost, že u ní žalobce dne 22. 12. 2022 uplatnil z důvodů v žalobě popsaných nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., ve výši 1 660 479,89 Kč, spočívající v náhradě ušlého zisku a náhradě nemajetkové újmy za trestní stíhání. K projednání žádosti žalobce došlo dne 29. 5. 2023. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 7 zákona č. 82/1998 Sb., požadovaná náhrada škody a přiměřeného zadostiučinění však nebyla žalobci poskytnuta v požadované výši. Žalovaná poskytla žalobci odškodnění ve výši 493 500 Kč, představující náhradu nemajetkové újmy za vazbu, která však není předmětem žaloby. Žalovaná sporuje výši nároku na náhradu škody. Žalobce byl dle žalované vazebně stíhán v období od 2. 1. 2019 do 27. 11. 2019, přičemž z výpisu ze živnostenského rejstříku vyplývá, že živnost byla přerušena pouze v období od 11. 2. 2019 do 16. 7. 2019. Současně pak dle žalované došlo dne 17. 7. 2019, tj. v době omezení osobní svobody, k zápisu nového oboru činnosti „realitní činnost, správa a údržba nemovitostí“, kdy z těchto údajů lze činit důvodné podezření o příjmech ve prospěch osoby žalobce i v době omezení osobní svobody. K uplatněnému nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu zastává žalovaná názor, že dle ustanovení § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., se zadostiučinění poskytne v penězích pouze tehdy, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Žalobce byl stíhán pro trestný čin týrání osoby žijící ve společném obydlí dle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d), trestný čin znásilnění dle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) a trestný čin ohrožování výchovy dítěte dle § 201 odst. 1, odst. 3 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., kdy byl ohrožen trestní sazbou až 10 let. Trestní stíhání trvalo 3 roky, 10 měsíců, což je délka, kterou lze dle žalované považovat za přiměřenou. Žalobcem tvrzené zásahy do profesní a zdravotní sféry mají dle žalované přímou příčinnou souvislost s omezením osobní svobody, za které byl žalobce v plně požadované výši 493 500 Kč odškodněn v rámci předběžného projednání. Pokud jde o zásahy do zdravotní sféry je najisto postaveno, že tyto mají primární příčinu ve vazebním stíhání. Stejně tak profesní zásahy jsou v přímé příčinné souvislosti s vazebním stíháním, neboť živnost byla přerušena v době vazebního stíhání, živnost pak zanikla v důsledku zdravotních obtíží přímo způsobených vazebním stíháním. Nemajetkovou