45 C 229/2023-28 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se domáhal na žalované poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 93 000,- Kč, způsobené mu v řízení u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp.zn. 11 C 10/2020. Žalobce uvedl, že řízení bylo zahájeno dne 10.07.2019 žádostí o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem služebních orgánů při jeho služebním hodnocení podle zákona o vojácích z povolání za rok 2017, podanou u Ministerstva obrany. Protože žádosti nebylo vyhověno, podal dne 10.2.2020 žalobce žalobu u Obvodního soudu pro Prahu 6, kterou se nároku dále domáhal. Žalobce v této souvislosti namítal, že měl-li soud jeho nárok za promlčený, měl jej zamítnout již na prvním jednání a neprovádět další dokazování. Postup soudu tak označil za průtah, kterého se soud v dané věci dopustil. Dalším průtahem v řízení dle žalobce bylo i období mezi vyhlášením rozsudku a zasláním jeho písemného vyhotovení, které žalobce obdržel až dne 29.08.2021. Dále období mezi podáním odvolání žalobce ze dne 30.08.2021 a doručením rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 21 Co 324/2021 dne 19.01.2022 a konečně období od podání dovolání dne 24.03.2022 a doručením rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky po téměř jednom roce dne 06.02.2023. Dle žalobce celková délka řízení trvala více než tři a půl roku (43 měsíce). Význam věci spočívá dle žalobce v jejích pracovně (resp. služebně) právních souvislostech a význam pro účastníka řízení je tak presumován. Žalobce vyčíslil přiměřené zadostiučinění za dané řízení ve výši 93 000 Kč, přičemž vycházel jednak ze základní částky 20 000 Kč za jeden rok řízení (první dva roky v poloviční výši), kterou dále navýšil o celkem 80%, a to 20% s přihlédnutím k minimální procesní složitosti věci, o 20% kvůli nulovému podílu žalobce na délce řízení a o význam řízení pro žalobce o dalších 40 %. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne 23.1.2023, žalovaná však tomuto nároku žalobce nevyhověla v požadovaném rozsahu, když žalobci poskytla pouze nepeněžitou satisfakci formou konstatování porušení práva na přiměřenou délku řízení. Žalobce pak výslovně nesouhlasil s vyjádřením žalované, že takové odškodnění je dostačující s ohledem na skutečnost, že jako osoba právně vzdělaná uplatnil již promlčený nárok. Jednak žalobce nesouhlasil s posouzením běhu promlčecí lhůty v daném případě, jednak tato skutečnost by dle jeho názoru měla být přičítána k tíži soudů, které se navzdory námitce promlčení věcí meritorně zabývaly a prováděly dokazování. A konečně žalobce namítal, že imateriální satisfakci by mohl považovat za dostatečnou, nebýt právě uvedeného „rýpnutí“, kterým žalovaná tuto formu satisfakce degradovala. Dle žalobce by mu poskytnutá satisfakce poškozenému měla plnit nejen satisfakční funkci, ale také funkci motivační a preventivní ve vztahu k zaměstnancům státu. S ohledem na to navrhl žalobce, aby soud žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení. S ohledem na to navrhl žalobce, aby soud žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení.2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala, přičemž učinila nesporným, že u ní žalobce dne 13. 2. 2023 uplatnil nárok na poskytnutí zadostiučinění ve výši 93.000,- Kč ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. v platném znění za nesprávný úřední postup v souvislosti s nesprávným úředním postupem v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 11 C 10/2020 jako soudu I. Stupně. K projednání žádosti žalobce došlo dne 3. 8. 2023. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., a poskytla žalobci zadostiučinění formou konstatování nesprávného úředního postupu. Žalovaná stručně shrnula průběh řízení a uzavřela, že dle jejího názoru v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ust. § 13 odst. 1 zákona, čímž bylo porušeno právo žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě ve smyslu článku 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Předmětem posuzovaného řízení byla žaloba o zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 500.000,- Kč z titulu nesprávného úředního postupu žalované, spočívajícího v tom, že služební hodnocení žalobce za rok 2017 proběhlo v rozporu s právními předpisy. Po částečném zpětvzetí žaloby, byla předmětem řízení částka ve výši 100.000,- Kč s příslušenstvím a omluva. V řízení byla řešena otázka promlčení nároku. Ve věci bylo rozhodováno soudy na všech třech úrovních soudní soustavy, kdy soud I. stupně rozhodoval ve věci samé jednou, soud II. stupně jednou a Nejvyšší soud také jednou. Procesně bylo rozhodováno např. o výzvě k zaplacení soudního poplatku, o připuštění změny žaloby, o návrhu na přerušení řízení aj. Délka řízení je tedy z určité části způsobena procesní aktivitou účastníků, kdy k nápravě věcně či právně nesprávných rozhodnutí soudu jsou účastníkovi řízení zákonem poskytnuty prostředky k ochraně jeho práv, tedy opravné prostředky a mimořádné opravné prostředky, které má účastník ve stanovených lhůtách možnost využít, což mu pochopitelně nelze přičítat k tíži. Jestliže ovšem účastníkovi řízení nelze na jedné straně vyčítat, že na ochranu svých práv využívá procesní prostředky, které mu dává zákon k dispozici, na druhou stranu je zřejmé, že prodloužení řízení, ke kterému dojde v důsledku nutnosti se s těmito procesními prostředky vypořádat, nemůže jít na vrub státních orgánů. Žalobce se podanou žalobou domáhal promlčeného nároku, kdy od této skutečnosti nelze odhlížet i s ohledem na to, že žalobce již v žalobě odkazoval na to, že je osobou s právním vzděláním. Žalovaná poukázala na to, že žalobce vedl minimálně dvě soudní řízení ohledně promlčených nároků, ačkoliv se hlásí k právnickému vzdělání, což dle žalované rovněž snižuje význam daného řízení pro žalobce. Žalovaná doplnila, že zadostiučinění za nemajetkovou újmu představuje kompenzaci za stav nejistoty ohledně výsledku řízení, kdy v tomto případě je konstatování porušení práva optimální kompenzací. S ohledem na shora uvedené žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl a přiznal jí náhradu nákladů řízení.3. Žádostí o zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení ze dne 13.2.2023 žalobce uplatnil svůj nárok u žalované.4. Stanoviskem Ministerstva spravedlnosti ze dne 3.8.2023 byla žádost žalobce vypořádána.5. Ze spisu sp.zn. 11 C 10/2020 Obvodního soudu pro Prahu 6 bylo zjištěno, že dne 10.1.2020 byla ve věci podána žaloba o poskytnutí zadostiučinění z titulu nesprávného úředního postupu, o nemajetkovou újmu, v níž žalobce žádal zadostiučinění nemajetkové újmy ve výši 500 000,- Kč z důvodu, že jako voják z povolání obdržel služební hodnocení za rok 2017, v rozporu s právními předpisy. Soud vyzval žalobce 31.1.2020 k zaplacení soudního poplatku za žalobu. Soudní poplatek byl 14.2.2020 žalobcem zaplacen, a soud poté 20.3.2020 zaslal žalobu, společně s výzvou k vyjádření se k žalobě, tehdejší žalované, České republice, Ministerstvu obrany. Ministerstvo obrany požádalo o prodloužení lhůty k vyjádření, a sice 25.3.2020. Soud žádosti žalované vyhověl a lhůtu prodloužil do 22.5.2020. Žalovaná poté se ve věci 19.5.2020 vyjádřila. Její vyjádření bylo zasláno žalobci 21.5.2020, a současně bylo žalobce vyzván k podání repliky. Žalobce podal repliku 9.6.2020. Soud poté 19.6.2020 ve věci nařídil ústní jednání na 5.10.2020 a předvolal účastníky. Uvedeného dne se ve věci konalo první jednání, přičemž bylo provedeno dokazování s tím, že bylo rozhodnuto, že v jednání bude pokračováno za účelem doplnění dokazování 1.2.2021. Žalobce se vyjádřil k námitce promlčení ze strany žalované, vznesené při jednání, a to 6.10.2020. Poté 8.10.2020 podal návrh na změnu žalobního návrhu a vyjádření. Obojí bylo zasláno protistraně 23.10.2020. Dne 29.10.2020 upravil žalobce žalobní návrh tak, že nadále požadoval omluvu, v konkrétním znění, a zaplacení částky 100 000,- Kč za nemajetkovou újmu. Žalovaná se k vyjádření žalobce vyjádřila 4.11.2020. Její vyjádření bylo zasláno žalobci 11.11.2020 s žádostí o vyjádření se. A dále, zasláno bylo rovněž žalované vyjádření žalobce, zda souhlasí se zpětvzetím žaloby, učiněném ze strany žalobce. Dne 20.11.2020 žalobce znovu upravil žalobní návrh tak, že nadále požadoval omluvu a zaplacení částky 100 000,- Kč, s jiným datem, co do úroků z prodlení. Jeho vyjádření bylo zasláno žalované 1.12.2020. Soud poté částečně řízení zastavil co do částky 400 000,- Kč 18.12.2020, a rozhodnutí nabylo právní moci 6.1.2021. 12.1.2021 připustil soud změnu žaloby, týkající se úroků z prodlení. Žalobce se dále omluvil z ústního jednání, nařízeném na den 1.2.2021, a to z rodinných důvodů, přičemž požádal o odročení jednání. Soud 1.2.2021 ve věci jednal, prováděl další dokazování a poté za účelem připojení správního spisu, jednání odročil na 26.5.2021, a předvolal následně účastníky. Žalovaná se ve věci dále vyjádřila 22.2.2021. Její podání bylo zasláno žalobci 25.2.2021. Žalobce se 27.3.2021 znovu ve věci vyjádřil k otázce promlčení a k příslušnosti soudu. Jeho vyjádření b