10 C 26/2025-74 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se domáhal, aby žalované byla uložena povinnosti zaplatit žalobci částku 213 012 Kč s příslušenstvím z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce trestního řízení vedeného u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. , anonymizováno, . Žalobu odůvodnil tím, že trestní řízení trvalo cca 8 let a 1 měsíc, kdy žalobce má za to, že takováto délka řízení je nepřiměřeně dlouhá. Žalobce nárok u žalované uplatnil dne , datum, .2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Učinila nesporným, že u ní žalobce dne , datum, uplatnil nárok na poskytnutí finančního zadostiučinění. Žalovaná dospěla k závěru, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu, kdy řízení vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. , anonymizováno, bylo nepřiměřeně dlouhé, což žalobci sdělila stanoviskem ze dne , datum, , nicméně dospěla k závěru, že konstatování porušení práva je dostatečné a žalobci nepřiznala žádné finanční zadostiučinění. K tomu dále uvedla, že ačkoliv se v posuzovaném případě jedná o trestní řízení, tedy o presumované řízení se zvýšeným významem, dle ustálené judikatury ESLP, v tomto ohledu nelze odhlédnout od skutečnosti, že žalobce jako obviněný byl pravomocně odsouzen pro zločin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. a), c) trestního zákoníku, za což mu byl uložen podmíněný trest odnětí svobody na 3 roky se zkušební dobou na 4 roky, dále trest propadnutí věci a náhrada škody ve výši 35 973,18 Kč s příslušenstvím, přičemž bylo jasně prokázáno, že žalobce jako zaměstnanec poškozené , právnická osoba, . společně s dalšími zaměstnanci koordinoval činnost za účelem odcizení pohonných hmot z potrubního příjmového systému pro přepravu pohonných hmot poškozené.3. Ze shodných tvrzení stran má soud za zjištěné, že žalobce uplatněný nárok u žalované předběžně uplatnil dne , datum, a že žalovaná žalobci poskytla zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva.4. Ze spisu vedeného před Okresním soudem ve Strakonicích pod sp. zn. , anonymizováno, soud zjistil následující (účastníci tento průběh řízení učinili nesporným): , Anonymizováno, .5. Soud k důkazu zamítl žádost o sdělení stavu věci ze dne , datum, , výpis z infosoudu k řízení vedeném před Okresním soudem ve Strakonicích pod sp. zn. , anonymizováno, , žádost o konání hlavního líčení v nepřítomnosti obžalovaného a dále výslechy svědků: manželky , jméno FO, , dcery , jméno FO, a syna , Jméno žalobce, pro nadbytečnost, přičemž navrhované listinné důkazy byly provedeny v rámci sděleného průběhu trestního řízení, přičemž tento učinili účastníci i nesporným, ohledně navržených výslechů svědků pak soud odkazuje na odst. 16 a 17 rozsudku.6. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující.7. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení:Podle ustanovení § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.Podle ustanovení § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.Podle ustanovení § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.Podle ustanovení § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.Podle ustanovení § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem.Podle ustanovení § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 citovaného ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.Podle ustanovení § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ustanovení odst. 3 citovaného § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.Ustanovení § 15 odst. 2 citovaného zákona pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.8. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).9. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.10. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda soud vydal rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk, neboť pro rozhodnutí v této věci není stanovena zákonem žádná lhůta ve smyslu § 13 odst. 1 věty druhé OdpŠk. Pro toto řízení není obecně stanovena ani žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen „ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.11. Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 35/2012)12. Předmětné řízení vůči žalobci trvalo od , datum, , kdy žalobci bylo doručeno usnesení o zahájení trestní stíhání žalobce, a řízení trvalo do , datum, , kdy Ústavní soud odmítl ústavní stížnost žalobce. Předmětné řízení tak trvalo 8 let a 1 měsíc a soud uzavírá, že se jedná o dobu nepřiměřeně dlouhou.13. K tomuto závěru vede soud vyhodnocení kritérií § 31a odst. 3 odškodňovacího zákona, zejména kritéria písmene d) – postupu soudu během řízení. K tomu soud uvádí, že soud v řízení shledal několik průtahů, první průtah shledal v okamžiku, kdy soud I. stupně vrátil