11 C 207/2024-41 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne , datum, domáhal na žalované zaplacení částky 146 125 Kč z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Městského soudu v , adresa, (dále jen „MS , adresa, “) pod sp. zn. , spisová značka, (dále též jako „posuzované řízení“).2. Žalobce uvedl, že posuzované řízení bylo zahájeno žalobou doručenou MS , adresa, dne , datum, a poslední rozhodnutí ve věci, tj. usnesení Krajského soudu v , adresa, (dále jen „KS , adresa, “) ze dne , datum, nabylo právní moci dne , datum, . Celková délka řízení tedy činila více než 6 a ½ roku, a již z této skutečnosti je tak zřejmé, že délka řízení nebyla přiměřená. Nepřiměřená délka řízení pak byla do značné míry způsobena průtahy, k nimž v průběhu celého řízení (zejména v řízení před soudem prvého stupně) docházelo, zejména:a) Řízení bylo zahájeno žalobou bývalé manželky žalobce ze dne , datum, , vyjádření k žalobě bylo ze strany žalobce soudu podáno dne , datum, . V průběhu roku , rok, bylo řízení přerušeno z důvodu mediace od , datum, do , datum, , jednání pak bylo nařízeno až dne , datum, na den , datum, (a následně zrušeno). Doba prakticky dvou let od zahájení řízení tedy uplynula marně.b) Ve věci bylo poté opakovaně nařizováno jednání, přičemž ve vícero případech bylo již nařízené jednání zrušeno; i přesto se jednání opakovaně konalo ve dnech , datum, , , datum, , , datum, a , datum, . Předmětem řízení (vypořádání SJM) byla mj. bytová jednotka vč. příslušných spoluvlastnických podílů, přitom již ve svém prvním vyjádření k žalobě ze dne , datum, žalobce uplatnil vnos do společného jmění související s bytem, uvedl základní skutková tvrzení týkající se nabytí bytu účastníky do společného jmění a zejména namítl, že byt byl získán za majetek náležející výlučně žalobci. V dalších podáních (zejména podání ze dnů , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a , datum, ) žalobce uvedl další konkrétní skutkové okolnosti týkající se bytu a uplatněného vnosu, popsal a důkazními prostředky doložil konkrétní okolnosti užívání bytu a jeho pozdějšího nabytí do společného jmění účastníků, také vyjádřil své právní posouzení těchto skutkových okolností, včetně citace relevantní judikatury. Soud prvého stupně se však při uvedených jednáních otázkou vnosu nejprve nezabýval vůbec a až při jednání dne , datum, (a při pozdějších jednáních, zejména dne , datum, ) vyzýval žalobce k doplnění tvrzení a důkazních návrhů ohledně jím uplatněného vnosu. I přes tuto skutečnost pak soud prvého stupně v rozsudku ze dne , datum, ohledně vnosu rozhodl tak, že vnos nezohlednil, s odůvodněním, že žalobce v rámci jím učiněných tvrzení nespecifikoval „co má představovat tento vnos a jaká částka má být učiněna předmětem vypořádání“. Tvrzení a důkazní návrhy uvedené žalobcem v jeho podáních však byla zcela dostačující pro to, aby jím uplatněný vnos mohl být soudem prvého stupně zohledněn, což je patrné zejména z předestřeného předběžného právního názoru odvolacího soudu, v němž odvolací soud potvrzuje důvodnost odvolací námitky žalobce o nesprávnosti nezohlednění vnosu. Odvolací soud tedy tvrzení a důkazní návrhy žalobce ohledně vnosu shledal jako dostačující (a věcně správné). Je zřejmé, že pokud soud prvého stupně opakovaně nařizoval jednání a při nich nejprve otázku vnosu zcela pomíjel a poté opakovaně vyzýval žalobce k doplnění tvrzení, ač tato tvrzení byla zcela dostačující pro rozhodnutí ve věci samé (stačila odvolacímu soudu), pak tento postup byl neúčelný a z pohledu času nehospodárný, jednání byla opakovaně nařizována a odročována marně, ač ve skutečnosti bylo na základě žalobcem uvedených tvrzení a důkazů možno ve věci rozhodnout. Tím docházelo k podstatným průtahům řízení.c) Soud prvého stupně nezpřístupnil účastníkům (i přes opakované žádosti žalobce) ani za dobu 4 let od zahájení řízení předběžný právní názor ohledně uplatněného vnosu, tj. nesdělil žalobci, že jeho právní názor je ohledně vnosu jiný než názor žalobce. Rovněž včasné sdělení předběžného právního názoru soudu (namísto zbytečných výzev k doplnění ve skutečnosti dostačujících tvrzení) mohlo zabránit opakovanému nařizování a odročování jednání, a zkrátit délku řízení. Podstatná doba z realizovaných jednání soudu prvního stupně byla též soudem věnována rekapitulaci předchozího řízení, včetně opakování skutkových okolností a již provedených důkazů. Pro úplnost žalobce poukázal i na celkovou nesprávnost právního názoru soudu prvého stupně, která je zcela zřejmá z právního názoru odvolacího soudud) Nesprávným postupem soudu prvého stupně vedoucím rovněž k průtahům řízení bylo i rozhodování a provádění dokazování o skutečnostech, které nespadaly do předmětu řízení. Soud prvého stupně vypořádal SJM mj. ve vztahu k pohledávkám ze dvou smluv o účtu u společnosti , právnická osoba, ve výši 1 426 323,46 Kč a 764 063,43 Kč. Tyto pohledávky však neměly a nemohly být předmětem vypořádání, neboť nebyly ze strany žalobkyně k vypořádání řádně navrženy ve lhůtě 3 let od zániku SJM. I přes absenci příslušného žalobního tvrzení soud prvého stupně vyžádal výpisy k uvedeným účtům vedeným na jméno žalobce, aniž by to kterýkoliv účastník navrhl. Tím soud prvého stupně porušil právo žalobce na spravedlivý proces; současně také toto nedůvodné rozšíření předmětu řízení a obstarávání důkazů ex offo mimo rámec předmětu řízení vedlo k dalším průtahům řízení. Rovněž tuto nesprávnost postupu soudu prvého stupně konstatoval i odvolací soud ve svém předběžném právním názoru.e) K průtahům v řízení docházelo ze strany soudu prvého stupně i po vydání rozsudku ze dne , datum, , proti kterému podal žalobce dne , datum, odvolání, k odeslání spisu odvolacímu soudu však došlo až dne , datum, . Tedy i v situaci, kdy již existovaly průtahy v řízení, nebyl soud prvého stupně schopen řešit i jednoduché procesní úkony rychle a efektivně.3. K délce řízení pak lze dle žalobce podotknout, že z celkové doby řízení činilo řízení před odvolacím soudem jen necelých 12 měsíců. Ačkoli se jednalo o řízení dle § 212 o. s. ř., v němž odvolací soud není vázán rozsahem, v němž se odvolatel domáhá přezkoumání rozhodnutí soudu prvého stupně, a ačkoli v rámci odvolacího řízení bylo nutno přezkoumat rozsáhlý spisový materiál, byl odvolací soud schopen věc projednat a rozhodnout za poměrně krátkou dobu a po jediném jednání. Prakticky po celou dobu trvání řízení tedy ve věci rozhodoval toliko soud prvého stupně. Je také třeba poukázat na skutečnost, že před odvolacím soudem byla věc projednávána pouze jednou, tj. nebyla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.4. Popsanou nepřiměřenou délkou řízení vznikla žalobci nemajetková újma, za kterou požadoval poskytnout zadostiučinění v penězích. S ohledem na skutečnost, že předmětem posuzovaného řízení bylo vypořádání SJM s rozsahem majetku, který je možno považovat za naprosto obvyklý, byť s ohledem na tvrzený vnos a jeho časové souvislosti bylo případně složitější dokazování (k vnosu žalobce však soud prvního stupně dokazování nevedl), nešlo ani o řízení právně složité, kdy i ke zřejmě nejsložitější právní otázce v řízení (uplatněnému vnosu žalobce) byla k dispozici konstantní judikatura, podle níž bylo možno tuto otázku vyřešit (jak to ostatně učinil odvolací soud) a nebylo nutno se od ní odchýlit, vyšel žalobce ze základní částky 20 000 Kč za rok řízení, snížené na polovinu za první dva roky řízení, tj. základní částky ve výši 120 000 Kč. S ohledem na to, že- žalobce žádným způsobem nezapříčinil popsané průtahy v řízení, kdy zejména od počátku řízení (prvního vyjádření ve věci z prosince , rok, ) uváděl shodná tvrzení a označoval tytéž důkazy;- výsledek řízení mohl představovat značný zásah do majetku žalobce – zejména z důvodu, že předmětný byt žalobce užíval (a užívá) k bydlení a byl dlouhodobě (více než 6 let) v nejistotě ohledně toho, zda mu bude uložena povinnost k úhradě značné finanční částky, resp. částky až v takové výši, že nebude v jeho možnostech ji uhradit a zachovat si bydlení v bytu a byt prodat;- žalobce byl také nucen vynakládat prostředky na zastoupení advokátem, zejména sepis opakovaných reakcí na opakované výzvy soudu k doplnění skutkových tvrzení ohledně vnosu, ačkoliv z předběžného právního názoru odvolacího soudu je zjevné, že žalobcova tvrzení ohledně vnosu byla od samého počátku nejen dostatečná pro rozhodnutí ve věci, ale z právního hlediska i zcela důvodná;- nešlo o řízení skutkově mimořádně složité, kdy předmětem řízení bylo vypořádání SJM, jehož rozsah je možno považovat za obvyklý – předmětem vypořádávaného byl zejména byt v panelovém domě a finanční prostředky na běžných účtech, tedy v zásadě běžný souhrn majetku v SJM; předmětem vypořádání naopak nebyly žádné cenné papíry, podíly v obchodních korporacích, méně obvyklé finanční produkty, ani pohledávky či závazky (a to navíc případně sporné) vůči třetím osobám či jiné nikoli běžné položky, jejichž vypořádání by bylo skutkově či právně složité (s případnou vý