11 C 46/2025-34 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne 20. 3. 2025 domáhal na žalované zaplacení částky 56 250 Kč s příslušenstvím z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen „OS Praha 4“) pod sp. zn. 60 C 32/2018 (dále též jako „posuzované řízení“).2. Žalobce uvedl, že posuzované řízení bylo zahájeno návrhem původní žalobkyně na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 1. 2. 2018, který byl doručen žalobci dne 17. 4. 2018. Ve věci rozhodoval OS Praha 4 jedenkrát, a to rozsudkem ze dne 27. 11. 2023, kterým rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit původnímu žalobci částku 6 478,20 EUR se zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 % ročně z částky 6 478,20 EUR od 11. 7. 2017 do zaplacení a do částky 6 154 20 EUR s příslušenstvím žalobu zamítl. Tento rozsudek následně Městský soud v Praze (dále jen „MS Praha“) svým rozsudkem ze dne 19. 9. 2024 z části potvrdil a z části změnil tak, že je žalobce povinen zaplatit původnímu žalobci částku 6 154,20 EUR se zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 % ročně z částky 6 154,20 EUR od 11. 7. 2017 do zaplacení. K pravomocnému skončení věci pak došlo dne 31. 10. 2024, a posuzované řízení tedy ve vztahu k žalobci trvalo celkem 6 let a 6 měsíců. Takovou délku řízení je dle žalobce třeba vnímat jako zcela nepřiměřenou okolnostem a složitosti případu. Žalobce zdůraznil, že ve věci rozhodovaly pouze soudy prvních dvou instancí. Celá věc nebyla natolik skutkově, resp. právně složitá, aby odůvodňovala takto nepřiměřenou délku trvání jejího řešení. Ospravedlněním není ani skutečnost, že soud prvého stupně musel v průběhu řízení zjišťovat obsah cizozemského práva, resp. pokud měl soud za to, že není schopen vyložit cizí právo, nelze tuto skutečnost samu o sobě klást k tíži účastníkovi řízení. Průtahy byly zaviněny výlučně soudem prvého stupně a jeho neschopností rozhodnout věc v přiměřené lhůtě.3. V důsledku takovéto nepřiměřené délky řízení, představující nesprávný úřední postup, vznikla žalobci nemajetková újma, za kterou požadoval poskytnout zadostiučinění v penězích, a to částkou 118 125 Kč. Při výpočtu zadostiučinění žalobce vyšel ze základní částky 15 000 Kč, snížené na polovinu za první dva roky trvání řízení. Takto určenou základní částku žalobce zvýšil s ohledem na postup orgánů veřejné moci o 15 %. K tomu žalobce uvedl, že ze strany soudu prvého stupně došlo dne 5. 2. 2020 k vydání usnesení o zastavení řízení. Proti tomuto usnesení bylo ze strany účastníků podáno odvolání, kterému MS Praha vyhověl rozhodnutím ze dne 27. 4. 2020. Řízení bylo dále opakovaně přerušováno a dvakrát rovněž došlo ke zrušení nařízeného jednání. Žalobce považuje procesní postup soudu prvého stupně vzhledem k charakteru projednávané věci za zmatečný a neefektivní. Ostatně i žalovaná ve svém stanovisku (viz dále) označila postup soudu prvního stupně za okolnost, která odůvodňuje zvýšení základní částky. Prodlevu zapříčinilo mimo jiné rovněž nezákonné rozhodnutí ze dne 5. 2. 2020, kterým bylo rozhodnuto o tom, že české soudy nejsou věcně a místně příslušné, což bylo posléze zrušeno odvolacím soudem. Výzva na účastníky k mimosoudnímu řešení přišla s výraznou časovou prodlevou, kdy další prodlevu lze spatřovat v nařízení jednání, k němuž došlo až dne 23. 6. 2021. Řízení sice bylo přerušeno do skončení dovolacího řízení v řízení vedeném u Okresního soudu v České Lípě (dále jen „OS ČL“), tuto skutečnost však nelze klást (ani nepřímo) k tíži žalobce. Další výraznou prodlevu lze spatřovat mezi vydáním prvostupňového rozhodnutí dne 27. 11. 2023 a rozhodnutím odvolacího soudu dne 19. 9. 2024, na čemž nenese žalobce žádnou vinu. Stejně tak se nejedná o důsledek aplikace cizí právní úpravy atp. Dále žalobce s ohledem na význam předmětu posuzovaného řízení pro svou osobu zvýšil základní částku o 5 %. K tomu žalobce uvedl, že předmětem projednávané věci byla žaloba na vydání části dědictví po zesnulém otci žalobce. Pro žalobce se z toho důvodu jednalo o citově a emočně poměrně náročnou záležitost, což je nutné považovat za zvýšení významu předmětu řízení pro žalobce. V žádném případě nelze přisvědčit argumentaci žalované, podle které se jednalo o řízení o zaplacení peněžitého plnění standardního významu. Žalobce je t. č. starobní důchodce, jeho jediným příjmem je starobní důchod. Délkou řízení byl žalobce nucen následně hradit úroky z prodlení, dosahující / zčásti přesahující samotnou žalovanou jistinu, což mu způsobilo finanční komplikace. Dále žalobce zvýšil základní částku o 10 % z důvodu složitosti řízení. K tomu žalobce uvedl, že žalovaná ve svém stanovisku z tohoto důvodu snížila základní částku o 30 %, kdy tento krok odůvodnila právní a skutkovou složitostí projednávané věci, zejména otázkou mezinárodní příslušnosti, aplikací cizího práva a probíhajícím dědickým řízením. Žalobce je přesvědčen, že celá věc nebyla natolik skutkově ani právně složitá, aby tím bylo možné ospravedlnit více než šestiletou délku trvání řízení. Jednalo se sice o poměrně specifickou oblast, přesto však stále v zásadě šlo o běžné právní otázky. Ve věci navíc rozhodovaly pouze soudy prvních dvou instancí, ze strany účastníků nebyl podán žádný mimořádný prostředek, pouze odvolání proti rozsudku soudu prvého stupně. Velkou část materiálů pak předkládal na výzvu soudu právní zástupce žalobce v dané věci, což usnadnilo soudu prvního stupně rozhodování. Žalobce tedy nepovažuje řízení za natolik extrémně složité, které by bylo třeba rozhodovat déle jak 6 let. Konečně pak žalobce zvýšil základní částku s ohledem na součinnost ze své strany o 5 %. K tomu žalobce uvedl, že žalovaná ve svém stanovisku uvedla, že se žalobce na délce řízení zčásti podílel, a z tohoto důvodu snížila základní částku o 5 %. Odůvodňuje to zejména tím, že se mezi účastníky konalo mimosoudní jednání ve snaze docílit smírného řešení celé věci. Žalobce považuje za absurdní, aby mu bylo kladeno k tíži to, že se pokusil o smírné řešení celé věci, a to právě ve snaze celé řízení urychlit. Průtahy v řízení mu tak nelze klást ani zčásti k tíži. Žalobce naopak po celou dobu řízení vystupoval aktivně, včas reagoval na lhůty a poskytoval veškerou potřebnou součinnost, a naopak aktivně usiloval o jeho brzké skončení. Veškeré průtahy byly způsobeny výhradně důvody na straně orgánů soudní soustavy. Přerušení řízení bylo vázáno nikoliv primárně na smírné řešení, nýbrž na vyčkání na konec dovolacího řízení.4. Uvedeným způsobem formulovaný nárok žalobce uplatnil u žalované žádostí odeslanou dne 20. 11. 2024. Žalovaná žádost vyřídila stanoviskem ze dne 13. 3. 2025, kterým žalobci se shora uvedenou argumentací přiznala zadostiučinění ve výši 61 875 Kč (základní částka 15 000 Kč za rok trvání řízení mínus snížení o 30 % s ohledem na skutkovou a právní složitost projednávané věci plus zvýšení o 10 % z důvodu procesního postupu soudu prvého stupně mínus snížení o 5 % z důvodu přispění žalobce k délce řízení).5. Jelikož žalobce s takovým vyřízením svého nároku nesouhlasil, domáhal se podanou žalobou zaplacení částky 56 250 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 21. 11. 2024 do zaplacení.6. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná potvrdila, že u ní žalobce uplatnil dne 20. 11. 2024 předmětný nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Žalovaná žádost vyřídila stanoviskem ze dne 13. 3. 2025, kterým konstatovala, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a přiznala žalobci zadostiučinění ve výši 61 875 Kč. K věci samé pak žalovaná po stručné rekapitulaci průběhu posuzovaného řízení, uvedla, že ve vztahu k žalobci řízení trvalo celkem 6 let a 6 měsíců. V řízení došlo k průtahům v postupu soudu, a to jak v roce 2020, tak v roce 2022, kdy soud pouze činil dotazy na stav souvisejících řízení. Celková délka řízení se ve světle zjištěných prodlev jeví již jako nepřiměřená. Při stanovení výše zadostiučinění žalovaná vyšla ze základní částky 15 000 Kč za rok trvání řízení, snížené na polovinu za první dva roky trvání řízení, když pro stanovení vyšší základní částky důvody neshledala. Takto stanovenou základní částku pak žalovaná snížila o 30 % z důvodu složitosti řízení. Řízení bylo složité jak po skutkové, tak po právní stránce, kdy se soud musel vypořádat s otázkou mezinárodní příslušnosti a při rozhodování aplikovat cizí právo. V souvisejícím řízení vedeném u Okresního soudu Praha-západ (dále jen „OS P-Z“) soud využil materiály, které byly tomuto soudu poskytnuty prostřednictvím dožádání. Není možné přehlédnout i dobu přerušení řízení z důvodu probíhajícího dědického řízení. Z důvodu postupu soudu, který se na délce řízení podílel, byla základní výše zadostiučinění zvýšena o 10 %. Žalobce se na délce řízení částečně podílel. V úvodu řízení bylo rozhodnuto o přerušení řízení podle § 110 o. s. ř. a v dalším období mezi účastníky probíhala mimosoudní jednání. V tomto období tak soud úkony směřující k rozhodnutí nečinil. Z důvodu jistého podílu žalob