11 C 98/2024-121 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobou došlou původně , adresa, , soud B, “) dne 7. 2. 2024, upřesněnou při ústním jednání konaném dne 28. 3. 2025, se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 100 000 Kč s příslušenstvím jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu trestního stíhání a částky 120 000 Kč s příslušenstvím jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky trestního stíhání, to vše v souvislosti s nezákonným trestním stíháním vedeným nakonec , adresa, (dále jen „, soud A, “) pod sp. zn. , Anonymizováno, (dále též jako „posuzované řízení“) a jeho nepřiměřenou délkou.2. Žalobce uvedl, že dne 13. 8. 2018 byly Policií ČR, , podezřelý výraz, , Anonymizováno, zahájeny úkony trestního řízení ve věci podezření ze spáchání přečinu nedovoleného ozbrojování, ze kterého byl podezřelý , tituly před jménem, , jméno FO, v případném spojení s dalšími tehdy neztotožněnými osobami. Z trestního řízení vyšlo najevo, že prvotním impulsem pro zahájení úkonů trestního řízení bylo udání ze strany rozvádějící se manželky , tituly před jménem, , jméno FO, . V průběhu trestního řízení došlo ke ztotožnění doposud neustanovených osob – zejména prostřednictvím odposlechu mobilního telefonu , tituly před jménem, , jméno FO, , přičemž jednou z osob, která měla být v těsném kontaktu s , tituly před jménem, , jméno FO, při nelegálním opatřování zbraní, měl být žalobce, který sice od , tituly před jménem, , jméno FO, , ani od později spoluobžalovaného , jméno FO, nikdy nic nekupoval, ani mu neprodával, ale jezdili spolu na sběratelské burzy. Na základě příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne 9. 10. 2018 měly pak být získány informace, jež měly potvrdit skutečnost, že žalobce je v kontaktu s , tituly před jménem, , jméno FO, a , Anonymizováno, . , jméno FO, , přičemž se s těmito domlouvá na objednávkách zbraní, jejich dovozu a ceně. Na návrh státního zástupce ze dne 23. 11. 2018 byl , soud A, vydán příkaz k domovní prohlídce v rodinném domě nacházejícím se na adrese , adresa, , jehož vlastníkem je , jméno FO, a uživatelem je žalobce. Domovní prohlídka byla vykonána dne 29. 11. 2018. V průběhu domovní prohlídky bylo v rodinném domě v užívání žalobce nalezeno několik znehodnocených zbraní a dalších komponentů ze sbírky žalobce, přičemž tyto policie zajistila. Bylo nalezeno i určité množství nefunkčního (zpravidla vykopaného) střeliva, které žalobce kdysi shromažďoval a kterého se po skončení platnosti zbrojního oprávnění zapomněl zbavit spolu s několika kusy funkčního střeliva. Dne 29. 11. 2018 byl žalobce též zadržen a proběhl jeho výslech, přičemž v průběhu výslech několikrát uvedl, že zadržené zbraně byly řádně znehodnoceny. Tato tvrzení však nebyla ze strany orgánů činných v trestním řízení (dále jen „OČTŘ“) nijak reflektována a usnesením ze dne 7. 2. 2020 bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro spáchání přečinu nedovolené ozbrojování dle § 279 odst. 1 tr. zákoníku. V průběhu trestního stíhání pak byl žalobce vyslechnut ještě ve dnech 22. 4. 2020 a 22. 6. 2020, přičemž v obou případech s policejním orgánem spolupracoval a poskytoval mu veškerou součinnost. Dne 20. 9. 2021 byla mj. na žalobce podána obžaloba, dle které měl žalobce bez povolení sobě opatřit a přechovávat hlavní části zbraně nebo ve větším množství střelivo, čímž měl spáchat přečin nedovoleného ozbrojování dle § 279 odst. 1 tr. zákoníku, za což mu měl být uložen trest odnětí svobody v délce 10 až 12 měsíců za současného uložení zkušební doby v délce 18 až 24 měsíců a trest propadnutí věci (všech zadržených věcí). Ve věci poté proběhlo několik soudních jednání, kdy ještě před zahájením prvního hlavního líčení se žalobce prostřednictvím svého obhájce vyjádřil tak, že skutek, jež je mu dáván za vinu, nemůže být trestným činem, neboť zadržený materiál (ať už zbraně nebo munice) byl, jakožto znehodnocený, nabyt zcela legálně. Na základě předmětného písemného vyjádření žalobce byla jeho trestní věc vyloučena k samostatnému projednání. Dne 24. 1. 2023 žalobce doručil soudu návrh na zproštění obžaloby, ve kterém opětovně zdůrazňoval argumentaci směřující zejména k absenci subjektivní stránky předmětného trestného činu. Dne 14. 2. 2023 vydal , soud A, usnesení, kterým bylo trestní stíhání žalobce ukončeno, neboť skutek, pro který byl obžalován, není trestným činem. S několika funkčními kusy střeliva byla věc žalobce postoupena do přestupkového řízení, kam od počátku patřila.3. V důsledku popsaného trestního stíhání a jeho délky vznikly žalobci nemajetkové újmy, které požadoval nahradit.A. nemajetková újma z titulu nezákonného trestního stíhání4. Pokud by již státní zastupitelství a Policie ČR neignorovaly skutečnosti a důkazy žalobcem předkládané i důkazy jimi samotnými shromážděné, nemuselo k trestnímu stíhání vůbec dojít, případně mohlo být ukončeno ještě před podáním obžaloby a postoupeno k projednání v přestupkovém řízení, kam věc od počátku patřila. Z již ustálené judikatury totiž měl dozorový státní zástupce vědět, že držení úředně znehodnocených zbraní není trestný čin a přestupkem může být pouze tehdy, pokud se prokáže, že k převodu vlastnictví došlo po 7. 4. 2017. Stejně tak dozorový státní zástupce pochybil, když se věci nevěnoval s náležitou odbornou péčí a nezajistil, aby došlo k řádnému znaleckému zkoumání zajištěného střeliva. Pokud by tak učinil, pak by nepochybně zjistil, že prakticky všechny zajištěné náboje jsou nefunkční, stejně jako vykopaná a na burze prodaná torza granátů. V jejich případech je navíc úsměvné to, že tato torza žalobce zakoupil na military burze, která byla podrobně monitorována stejnou policejní součástí, která vedla přípravné řízení, kdy těchto artefaktů nebylo možno si nevšimnout, neboť je prodávalo více prodejců z Polska navíc ve značném množství (mimochodem se na podobných burzách prodávají dodnes). Nezákonným rozhodnutím o zahájení trestního stíhání a podáním obžaloby došlo u žalobce zejména k újmě na psychickém stavu, zdraví a životní pohodě, na osobním a rodinném životě, na profesním životě. Trestní stíhání žalobci způsobilo psychickou újmu, projevující se zejména nervozitou a stresem. Trestní stíhání ohrožovalo samotnou další profesní existenci žalobce. V případě odsouzení za úmyslný trestný čin by žalobce přišel o zaměstnání, kterému se věnoval celý život, byla by tak ohrožena finanční nouzí také jeho rodina. Vědomí těchto důsledků a délka trvání trestního stíhání, znamenaly pro žalobce dlouhodobý stres, ztrátu zájmu o koníčky, zhoršení v osobním a rodinném životě. Celé trestní řízení pak představovalo mimořádnou psychickou zátěž celé jeho rodiny. Žalobce celých zhruba 16 měsíců (správně 3 roky – pozn. soudu) od sdělení obvinění až po zprošťující rozsudek musel v zaměstnání neustále čelit nepříjemným dotazům na stíhání, mnohdy i pohledům, z kterých bylo cítit opovržení nad jeho osobou, zvláště pak i vysokou míru zlehčování jeho sběratelských aktivit. V osobním životě se prakticky nevěnoval svým oblíbeným činnostem, koníčkům atd., byl bez nálady a myšlenek na nějakou zábavu nebo rozptýlení. Žalobce nedokázal ani odjet na žádnou dovolenou, omezil také kontakty s přáteli, které nechtěl zatěžovat svými problémy a přenášet je na ně, styděl se za to, do jaké situace se dostal. To vše mělo vliv na jeho osobní i rodinný život, jeho blízcí samozřejmě poznali, že se změnil ve svém chování a životním postoji, byl smutný, nebavil se, nesmál, uzavřel se do sebe, prostě jen přežíval. Trestní stíhání žalobci přivodilo psychické problémy, které ale nikde neléčil také z obavy, že se stane obětí dalšího zesměšňování. Žalobce neustále myslel na vzniklé stíhání, obvinění, obžalobu, soud. Stejně tak žalobce utrpěl psychickou újmu během domovní prohlídky v místě jeho bydliště, kdy cizí osoby prohledávaly jeho celoživotní sbírku, přičemž bylo zřejmé, že minimálně její část bude žalobci zadržena, poté pak žalobce po celý zbytek trvání trestního stíhání žil v nejistotě i stran osudu zcela legálně nabytých a držených částí jeho sbírky. Šlo o zásadní zásah do soukromí a života žalobce a rodiny, který znamenal obrovské ztížení každodenního života. Domovní prohlídku navíc soud nařídil na základě neúplných a zkreslených informací obsažených v návrhu státního zástupce. Kdyby totiž státní zástupce popravdě napsal, že jediné provinění žalobce je to, že jezdil na burzy s člověkem, kterého rozvádějící manželka obvinila „z podpory terorismu“, soud by nepochybně domovní prohlídku nenařídil, i když tato byla v konečném důsledku ve vztahu k oněm několika kusům střeliva v podstatě úspěšná. Prohlídky, nemluvě o zcela zásadním zadržení, bez ohledu na to, že byly provedeny před zahájením trestního stíhání, jsou integrální součástí trestního řízení. Navíc v protokolech o prohlídkách je uváděn žalobce již jako podezřelá osoba a v souvislosti s prohlídkami byl dokonce zadržen, za takovou osobu byl již v této době tedy považován, takže je zřejmé, že i z toho důvodu tyto úkony je třeba zohlednit v rámci stíhání. Zásadní újmu do osobního a rodinného života