16 C 34/2024-96 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala náhrady majetkové škody, která jí měla vzniknout v důsledku nezákonných mimořádných opatření, když v rámci své podnikatelské činnosti provozuje hotel s názvem „, Anonymizováno, “, který je zaměřen především na ubytovávání hostů, kteří využívají služeb sousedního aquaparku, v hotelu se ubytovávají i zahraniční návštěvníci, dále je hotel zaměřen na pořádání konferencí, výstav a dalších firemních setkání, v rámci hotelu jsou provozovány i restaurace, bary a cukrárna. Žalobkyně byla nezákonně omezena na provozu svého podnikání mimořádným opatřením Ministerstva zdravotnictví ze dne 10. 4. 2021, č. j. MZDR 14601/2021-2/MIN/KAN, kterým byla zakázána přítomnost veřejnosti v provozovnách stravovacích služeb (např. restaurace, hospody a bary), byly zakázány kongresy, vzdělávací akce a zkoušky v prezenční formě, poskytování krátkodobých a rekreačních ubytovacích služeb a spolkové, taneční, tradiční a jim podobné akce a jiná shromáždění, slavnosti, poutě, přehlídky, ochutnávky, oslavy a jiné veřejné nebo soukromé akce, při nichž dochází ke kumulaci osob na jednom místě, s účastí přesahující ve stejný čas dvě osoby, přičemž výjimky se na žalobkyni nevztahovaly, a toto bylo celé následně jako nezákonné zrušeno rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 4. 2021, č. j. 6 Ao 11/2021-48. To vše s účinností od 12. 4. 2021, 0:00 hodin, do 25. 4. 2021, 24:00 hodin, neboť s účinností od 26. 4. 2021, 0:00 hodin, došlo k jeho nahrazení novým mimořádným opatřením vydaným pod č. j. 14601/2021-6/MIN/KAN. Dále byla žalobkyně nezákonně omezena na provozu svého podnikání mimořádným opatřením Ministerstva zdravotnictví ze dne 29. 4. 2021, č. j. MZDR 14601/2021-7/MIN/KAN, kterým byla omezena činnost provozovny stravovacích služeb tak, že se zakazuje přítomnost veřejnosti v provozovnách stravovacích služeb (např. restaurace, hospody a bary) a poskytování krátkodobých a rekreačních ubytovacích služeb, přičemž výjimky se na žalobkyni nevztahovaly, a toto bylo celé následně jako nezákonné zrušeno rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 7. 2021, č. j. 1 Ao 5/2021-73. To vše s účinností od 3. 5. 2021, 0:00 hodin, do 9. 5. 2021, 24:00 hodin, neboť s účinností od 10. 5. 2021, 0:00 hodin, došlo k jeho nahrazení novým mimořádným opatřením Ministerstva zdravotnictví vydaným pod č. j. 14601/2021-9/MIN/KAN. V rozhodném období byla žalobkyně nucena nést na provoz hotelu udržovací náklady, aniž by přitom dosahovala obvyklé tržby, které by za běžných okolností žalobkyně inkasovala při běžném provozování hotelu. Žalobkyně vytvořila v časově srovnatelném období za roky 2017, 2018 a 2019 průměrnou hospodářskou ztrátu ve výši -255 003 Kč, naproti tomu v rozhodném období dosáhla hospodářskou ztrátu ve výši -2 471 156 Kč, která tak byla vyšší o částku -2 216 153 Kč oproti průměrné hospodářské ztrátě dosažené ve srovnatelném období let 2017, 2018 a 2019. Tato vyšší hospodářská ztráta v rozhodném období byla zapříčiněna tím, že v důsledku nezákonných opatření nemohla žalobkyně dosahovat v rozhodném období obvyklé výnosy (tržby) jako ve srovnatelném období let 2017, 2018 a 2019, a proto dosáhla vyšší hospodářské ztráty v rozdílové částce -2 216 153 Kč. Tato rozdílová částka současně představuje vzniklou škodu na straně žalobkyně. Žalobkyně ohledně své aktivní legitimace odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 6. 2021 usnesení č. j. 8 Ao 9/2021-43, dle kterého vzhledem k tomu, že se posuzovaná mimořádná opatření vydávají bez řízení a nemohou tak existovat účastníci řízení, ve kterých byla později zrušená mimořádná opatření vydána, může mít postavení účastníka řízení ve smyslu § 7 odst. 1 OdpŠk osoba, o jejíchž právech a povinnostech bylo mimořádným opatřením rozhodováno, tedy osoba, jejíž práva byla vydáním nezákonného mimořádného opatření dotčena. Nároky z vadných nezákonných opatření mohou dle odpovědnostního zákona uplatňovat nejen navrhovatelé (žalobci), kteří ve smyslu ustanovení § 13 odst. 4 pandemického zákona usilovali o jejich zrušení, ale všichni konkrétní adresáti, kteří bylo postiženi vydanými nezákonnými opatřeními. Žalobkyně předběžně uplatnila svůj nárok u žalované dne 31. 3. 2022, nicméně žalovaná v zákonné šestiměsíční lhůtě nereagovala.2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Žalovaná jako správní úřad příslušný podle § 80 odst. 1 písm. g) ZoVZ a § 2 odst. 1 ZP nařídila postupem podle § 69 odst. 1 písm. b) a i) a odst. 2 ZoVZ a § 2 odst. 2 písm. b) až e) a i) PZ k ochraně obyvatelstva a prevenci nebezpečí vzniku a rozšíření onemocnění COVID-19 způsobené novým koronavirem SARS-CoV-2 mimo jiné předmětná mimořádná opatření. Mimořádná opatření sice byla částečně zrušena/prohlášená za v rozporu se zákonem, žalobce ale netvrdí a neprokazuje, že se zrušení/prohlášení za v rozporu se zákonem domáhal v řízení před Nejvyšším správním soudem, což je dle stávající judikatury nezbytnou podmínkou pro založení aktivní věcné legitimace ve zdejším odškodňovacím řízení. Žalovaná odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR v obdobných věcech jiných žalobců v případech covid odškodnění ze dne 25. 6. 2024 sp. zn. 30 Cdo 384/2024, ve kterém se Nejvyšší soud opakovaně přihlásil k závěru o existenci rozhodnutí ve smyslu odškodňovacího zákona v posuzovaném případě a rovněž ke svému již vyslovenému závěru o založení aktivní věcné legitimace v případě, kdy dotčená osoba podá návrh na zrušení mimořádného opatření, kdy uvedl, že pro založení účastenství žalobkyně v řízení podle § 7 odst. 1 OdpŠk bylo třeba, aby se proti mimořádným opatřením vydaným v souvislosti s pandemií COVID-19, od kterých odvozuje svůj nárok na náhradu ušlého zisku, bránila žalobou k Nejvyššímu správnímu soudu podle § 13 odst. 1 pandemického zákona. Dále odkázala na rozhodnutí 20. 8. 2024 sp. zn. 30 Cdo 2005/2024, ve kterém Nejvyšší soud uvedl, že za účastníka řízení nelze ani považovat osobu, která nepodala návrh na zrušení mimořádného opatření v momentě, kdy věděla, že takový návrh už podala jiná osoba a ona se rozhodla vyčkat rozhodnutí soudu. Žalovaná má dále za to, že mimořádná opatření nejsou optikou OdpŠk opatřením obecné povahy, nýbrž jiným právním předpisem. Ustanovení § 171 s. ř. totiž uvádí, že „Podle této části postupují správní orgány v případech, kdy jim zvláštní zákon ukládá vydat závazné opatření obecné povahy, které není právním předpisem ani rozhodnutím.“ V tomto směru žalovaná odkázala na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 4. 2020, č.j. 14 A 41/2020-111 a usnesení Ústavního soudu ze dne 22.4.2020 sp. zn. Pl. ÚS 8/20, ze kterých vyplývá, že opatření obecné povahy není akt individuální aplikace práva ve smyslu „pravomocného rozhodnutí v řízení“, jak vyplývá z jeho samotných definičních znaků“. Dále žalovaná uvedla, že bylo-li mimořádné opatření vydáno v beznávrhovém řízení, bez účastníku řízení, není a nemůže tady z povahy věci být ani osoba aktivně legitimovaná k náhradě škody způsobené dotčeným mimořádným opatřením dle OdpŠk. Touto osobou pak není a nemůže být dokonce ani osoba, která se žalobou domáhala zrušení mimořádného opatření. I při odhlédnutí od absence aktu individuální aplikace práva a aktivní legitimace, nelze než dojít k závěru, že zde nejsou s to být naplněny ani kumulativní podmínky zakládající odpovědnost žalované za škodu dle OdpŠk, když žalobkyně netvrdí a neprokazuje kauzální nexus mezi vznikem újmy a dotčenými opatřeními. Existenci epidemie je tzv. vis maior, nelze její existenci přičítat k tíži žalované, přičemž je nutné zohlednit v jaké míře měla vliv na tvrzenou škody samotná pandemie covid-19, v jaké míře by byl žalobce povinen v daném případě šířící se pandemie covid-19 jednat a přijímat opatření v souladu s obecnou prevenční povinností počínat si při svém konání (podnikání) tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na životě, zdraví, majetku jiného (v dotčeném případě i sebe samého). Žalovaná rovněž sporuje vznik a výši tvrzené škody. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby.3. Podáním ze dne 21. 11. 2024 žalobkyně specifikovala vzniklou škodu tak, že za období od 12. 4. do 25. 4. 2021 nárokuje na náhradu škody částku 1 726 255 Kč, a za období od 3. 5. do 9. 5. 2021 nárokuje na náhradu škody částku 487 877 Kč.4. Usnesením zdejšího soudu ze dne 13. 12. 2024, č. j. 16 C 34P2024-80, byla připuštěna změna žaloby spočívající v rozšíření žaloby o 0,40 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 216 153,40 Kč od 1. 10. 2022 do zaplacení. Usnesení nabylo právní moci dne 3. 1. 2025.5. Soudem byla žalobkyně poučena ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., že neplní břemeno tvrzení a důkazní a hrozí jí nebezpečí neúspěchu ve věci, kdy toto poučení bylo zasíláno dne 15. 5. 2025 před jednáním, že žalobu je potřeba doplnit tak, že vylíčí rozhodující skutečnosti k tomu, z jakého důvodu žalobkyně nepodala návrh na zrušení předmětných mimořádných opatření žalované, zda a jakým konkrétním způsobem se žalobkyně zajímala o průběh řízení vedeného Nejvyšším správním soudem, č. j. 16 Ao 11/2021 a řízení mu předcházejícímu. Zda a jak