20 C 163/2022-199 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou ze dne 20. 10. 2022 domáhal částky ve výši 265 000 Kč s příslušenstvím jakožto finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou v souvislosti s nesprávným úředním postupem ve formě nepřiměřené délky řízení vedeného u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. , Anonymizováno, (u soudního exekutora , tituly před jménem, , jméno FO, vedeno pod sp. zn. , Anonymizováno, , následně převzato soudní exekutorkou , tituly před jménem, , jméno FO, a vedeno pod sp. zn. , Anonymizováno, , dále jen jako „posuzované řízení“). Předmětem posuzovaného řízení bylo vedení exekuce ve prospěch oprávněné , právnická osoba, . na majetek povinných , jméno FO, a , Jméno žalobce A, (žalobce). Exekuce byla vedena k vymožení částky 4 108 506,32 Kč s příslušenstvím prodejem zástavy, a to nemovitostí v podílovém spoluvlastnictví povinných. Soudní exekutorka se v řízení dopustila procesních vad, její rozhodnutí o určení ceny spoluvlastnického podílu bylo opakovaně odvolacím soudem zrušeno, dále bylo pro nepřezkoumatelnost zrušeno rozhodnutí o procesním nástupnictví na straně oprávněné. , právnická osoba, rok byl nařízen více než po 3 letech od nařízení exekuce, dále v průběhu exekuce došlo k zahájení insolvenčního řízení na majetek povinných a k vyhotovení znaleckého posudku na určení ceny. Exekuce byla zastavena usnesením soudní exekutorky ze dne 13. 4. 2022 z důvodu prodeje nemovitostí, neboť exekuční řízení nelze vést jiným způsobem, a trvala tak 9 let a 10 měsíců, což žalobce považuje za nepřiměřenou délku. Řízení nebylo složité a od počátku byl pouze jediný možný způsob jeho provedení. Zejména kvůli pochybením soudní exekutorky byl průběh řízení nekoncentrovaný a délka nepřiměřená, čímž žalobci vznikla nemajetková újma. S ohledem na ekonomický vývoj v ČR od vydání stanoviska Cpjn 206/2010 žalobce považuje za adekvátní odškodnění částku 30 000 Kč za jeden rok řízení, celková délka řízení je extrémní. Žalobce uplatnil dne 10. 8. 2022 u žalované nárok na zaplacení částky 265 000 Kč, žalovaná stanoviskem ze dne 12. 10. 2022 konstatovala, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu v podobě nepřiměřené délky řízení, finanční odškodnění však žalobci nepřiznala. Žalobce s vydaným stanoviskem nesouhlasí a poukazuje na to, že v řízení došlo k tzv. soudnímu ping-pongu, který nelze podřadit pod kritérium instančnosti řízení z důvodu, že k opakovanému rozhodování soudů docházelo pro nerespektování závazných právních názorů soudní exekutorkou, což vedlo k prodlužování řízení a nelze to klást k tíži žalobce, ale naopak se jedná pochybení orgánu přičitatelné státu. Žalobce byl nucen vlivem postupu soudní exekutorky opravné prostředky využívat. Rovněž žalobce nesouhlasí s názorem žalované o složitosti řízení, protože vypracování znaleckého posudku je běžný postup v exekuční věci, která je vedena prodejem zástavy – nemovitostí, a dále z důvodu, že zahájením insolvenčního řízení nedošlo ke ztížení posuzovaného řízení. Dále žalobce nesouhlasí s názorem žalované o sníženém významu řízení z důvodu, že žalobce byl v postavení povinného.2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě učinila nesporným, že žalobce dne 10. 8. 2022 předběžně uplatnil svůj nárok. Žalovaná nárok projednala a dospěla k závěru, že posuzované řízení trvalo 9 let a 10 měsíců, ve vztahu k žalobci však trvalo 8 let a 10 měsíců, probíhalo na třech stupních soudní soustavy, z toho soud prvního stupně rozhodoval 39x, odvolací soud 11x a Nejvyšší soud 1x. Žalovaná v řízení shledala jistou míru skutkové složitosti, ve věci byl vypracován znalecký posudek za účelem ocenění nemovitosti, věc byla zatížena i procesně, neboť dne 17. 9. 2019 bylo zahájeno insolvenční řízení na majetek povinného, v němž byl prohlášen úpadek a jeho řešení oddlužením, které skončilo 21. 6. 2022. Po zahájení insolvenčního řízení nebylo možné provádět exekuci. S ohledem na to, že některá rozhodnutí soudní exekutorky byla opakovaně soudem rušena, dospěla žalovaná k závěru o nepřiměřené délce řízení. Význam řízení pro žalobce žalovaná hodnotí jako snížený z důvodu procesního postavení povinného a důvodně zahájené exekuce. Dále žalovaná poukázala na to, že dne 19. 9. 2019 byl udělen příklep na dražených nemovitostech a že se žalobce na celkové délce významně podílel podáváním neúplných podání, kdy musel být soudní exekutorkou opakovaně vyzýván k doplnění a odstranění vad, podáváním blanketních opravných prostředků, blanketní námitky podjatosti vůči znalci a neposkytnutím součinnosti znalci při prohlídce nemovitosti. A to v situaci, kdy žalobce byl v řízení právně zastoupen. Žalovaná v rámci mimosoudního projednání nároku vyhodnotila délku řízení jako nepřiměřenou a konstatovala porušení práva žalobce, což považuje za plnohodnotné odškodnění. Poskytnuté odškodnění žalovaná považuje stále za dostatečné, proto navrhuje zamítnutí žaloby.3. Při jednání konaném dne 26. 6. 2023 žalovaná doplnila, že nebyly prokázány konkrétní zásahy zvyšující újmu žalobce z nejistoty ohledně výsledku posuzovaného řízení a že žalobce mohl svou újmu minimalizovat tím, že by se domluvil s oprávněnýma soudní exekutorkou na tzv. prodeji z volné ruky nebo na dobrovolné dražbě, což by vedlo k rychlému vyřešení exekučního řízení. Žalobce v řízení podával opravné prostředky, které se ukázaly jako důvodné, ve svém důsledku však žalobce těžil z toho, že posuzované řízení protahoval a měl díky tomu zajištěno bydlení. Dále žalobce dne 20. 9. 2017 podal návrh na zrušení dražebního jednání z důvodu insolvenčního řízení zahájeného v září 2017, které se však v insolvenčním rejstříku neuvádí, proto toto jednání žalobce lze považovat za účelové. Závěrem žalovaná poukázala na změnu významu řízení pro žalobce v průběhu posuzovaného řízení, který byl s ohledem na zahájení insolvenčního řízení a prodej nemovitosti ke dni 31. 7. 2020 minimálně od roku 2019 snížen, neboť žalobce již nemohl být v nejistotě ohledně výsledku řízení. Uvedenou argumentaci žalované žalobce při jednání odmítl.4. Rozsudkem ze dne 3. 7. 2023, č. j. 20 C 163/2022-98, uložil zdejší soud žalované povinnost zaplatit žalobci částku 76 375 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky ročně od 13. 10. 2022 do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 188 625 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 12. 10. 2022 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 76 375 Kč od 12. 10. 2022 do 13. 10. 2022 (výrok II) a uložil žalované povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 18 456 Kč k rukám advokáta žalobce (výrok III). K odvolání obou stran odvolací soud rozsudkem ze dne 15. 11. 2023, č. j. 91 Co 297/2023-134, napadený rozsudek soudu ve výroku I změnil částečně tak, že zamítl žalobu o zaplacení částky 5 875 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 13. 10. 2022 do zaplacení; jinak rozsudek v tomto výroku a ve výroku II. potvrdil (výrok I), a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 30 798 Kč k rukám advokáta žalobce (výrok II). K dovolání žalované Nejvyšší soud ČR rozsudkem ze dne 22. 5. 2024, č. j. 30 Cdo 1049/2024-148, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2023, č. j. 91 Co 297/2023-134, ve výroku II, o nákladech řízení a ve výroku I, pokud jím byl ohledně částky 70 500 Kč s příslušenstvím potvrzen výrok I rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 3. 7. 2023, č. j. 20 C 163/2022-98, zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odvolací soud poté usnesením ze dne 30. 10. 2024, č. j. 91 Co 297/2023-172 zrušil rozsudek zdejšího soudu ve výroku I ohledně částky 70 500 Kč s příslušenstvím a výroku III a věc vrátil k dalšímu řízení. Městský soud uložil zdejšímu soudu zabývat se dle pokynů dovolacího soudu (alespoň ve stručném rozsahu) průběhem předmětného insolvenčního řízení, jehož zahájení a průběh sice tvořilo samo o sobě překážku pokračování posuzovaného řízení exekučního, nicméně s ohledem na souběžnost obou řízení (kdy je újma povinného vnímána v obou řízeních jako jediná) je třeba hodnotit i toto později zahájené insolvenční řízení. Dle názoru dovolacího soudu je totiž jen tak možno vypořádat se v úplnosti s obranou žalované, která s ohledem na vlastní průběh insolvenčního řízení činila odlišné závěry jak o délce posuzovaného řízení exekučního, tak i ohledně snížení (vymizení) nejistoty žalobce coby povinného v souvislosti se zcizením zástavy (podílu na ní) v průběhu insolvenčního řízení, kdy nadále zůstala předmětem exekučního řízení toliko otázka nákladů exekuce. V této souvislosti bylo odvolacím soudem zdejšímu soudu rovněž uloženo zabývat se – při posuzování kritéria významu řízení pro poškozeného dle § 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk – jeho vývojem v čase, neboť význam předmětu řízení není konstantní veličinou, nýbrž v průběhu řízení může dojít k jeho snížení nebo naopak zvýšení. Nejvyšší soud v této souvislosti připomněl, že žalovaná nicméně v průběhu řízení před soudem I. stupně i