26 C 28/2025-99 — Obvodní soud pro Prahu 2

1.Žalobkyně se svou žalobou ze dne , datum, domáhá náhrady újmy, která jí byla způsobena v důsledku nesprávného úředního postupu, respektive nezákonného rozhodnutí, a to v celkové výši , částka, příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že jí v důsledku rozhodnutí Vrchního soudu v Praze byla způsobena škoda, neboť bylo rozhodnuto o zajištění peněžních prostředků a dalšího majetku. V důsledku toho nemohla tyto prostředky používat a došlo ke vzniku škody, a to na bankovním účtu ve výši , částka, , dále škoda na vozovém parku ve výši , částka, , škoda na souboru nemovitostí , částka, , škoda v důsledku zesplatnění úvěru , částka, , škoda z marně vynaložených výdajů , částka, , škoda znehodnocení obchodního , částka, , škoda v důsledku sankcí , částka, , ušlý zisk , částka, , kompenzace za zdanění peněžitých náhrad , částka, . Dále ztrátu schopnosti získat úvěr , částka, , za ztrátu možnosti získat a žádat prostředky z veřejné podpory , částka, , ztrátu schopnosti hradit řádně a včas daňové inkaso , částka, . Dle tvrzení žalobkyně došlo k porušení práva EU rozhodnutím soudu v posledním stupni. Těmito rozhodnutími jsou rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne , datum, , kterým ve věci 9 To 62/2021 zrušil usnesení policejního orgánu č.j. NCOZ – 1120 – 254/TČ – 2021–412301 – H a zajistil trojici motorových vozidel BMW reg. značka , SPZ, , Ford Tranzit RZ , SPZ, , JCB 3CX, RZ , SPZ, , rozhodnutí Vrchního soudu ze dne , datum, , 9 To 66/2021, kterým Vrchní soud zrušil usnesení policejního orgánu NCOZ – 1120 – 237/TČ – 2021–412301 – H a zajistil soubor nemovitého majetku na adrese , adresa, v hodnotě , částka, jako náhradní hodnotu za výnos z trestné činnosti a dále , datum, vydal Vrchní soud v Praze usnesení sp. zn. 9 To 63/2021, kterým zrušil usnesení policejního orgánu čj NCOZ – 1120–238/TČ – 2021–412301 – H a zajistil disponibilní peněžní prostředky ve výši , částka, na bankovním účtu č. , č. účtu, . Pochybnost v postupu Vrchního soudu v Praze spatřuje žalobce v tom, že se nezabýval otázkou pravomoci Úřadu evropského veřejného žalobce, tedy žalobce vytýkal Vrchnímu soudu v Praze, že se opakovaně dopouštěl porušení práva EU tím, že nepřezkoumával pravomoc Úřadu evropského veřejného žalobce, ač mu povinnost přezkumu provést vysloveně ukládá čl. 42 odst. 1 nařízení č. , hodnota, , odst. 3 nařízení a § 147 odst. 1 písm. b) tr. řádu.2. Žalovaná nesouhlasila se žalobou, na svou obranu, uvedla, že žalobkyně nevyužila procesního prostředku, kterým by mohla docílit zrušení napadených rozhodnutí, poučil žalobkyni, že nemá oprávnění vykonávat dozor nad postupem evropské pověřené žalobkyně, a pokud se žalobkyně domnívá, že tato postupuje v rozporu s platnou legislativou, má se obrátit na příslušné orgány v rámci úřadu evropského veřejného žalobce, což však žalobkyně neučinila. Žalovaná nemá oprávnění posuzovat činnost orgánů činných v trestním řízení a dávat jim pokyny, jak a kdo má řízení vést, kontrolovat jejich činnost a činit závěry o správnosti či nesprávnosti jejich postupu a závěrů.3. Soud má prokázáno z usnesení Vrchního soudu ze dne , datum, , č.j. NCOZ – 1120–238/TČ – 2021–412301 – H, že po předchozím souhlasu Úřadu evropského veřejného žalobce zajistil jako výnos trestné činnosti žalobkyni na bankovním účtu disponibilní peněžní prostředky ve výši , částka, a dále , částka, , usnesením č.j, NCOZ – 1120 – 254/TČ – 2021–412301 – H vozidla a usnesením č.j. NCOZ – 1120 – 237/TČ – 2021 – 412301 – H soubor nemovitého majetku na adrese , adresa, v hodnotě , částka, a dne , datum, sdělil policejní orgán usnesením o zahájení trestního stíhání žalobkyni prostřednictvím jejího statutárního zástupce obvinění ze zvlášť závažného zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku. Proti této trojici usnesení podala žalobkyně stížnost a Vrchní soud v Praze dne , datum, vydal pod sp. zn. 9 To 62/2021 usnesení, kterým zrušil výše uvedené usnesení o zajištění trojice motorových vozidel, dále , datum, vydal usnesení, kterým zrušil usnesení o zajištění souboru nemovitého majetku na adrese , adresa, v hodnotě , částka, a , datum, zrušil usnesení policejního orgánu o disponibilních peněžních prostředcích na bankovních účtech. Současně ve všech třech případech zajistil tyto věci jako náhradní hodnotu za výnos z trestné činnosti.4. To, že byla vydána tato usnesení není mezi účastníky sporné a mezi účastníky není sporné ani to, že tato nebyla zrušena, respektive nebyla proti nim podána stížnost.5. Po právní stránce soud posoudil věc následujícím způsobem. Podle § 13 zákona č. 82/1998 Sb. odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle § 7 odst. 1 zákona právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.Podle § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Podle odst. 3 výše citovaného zákonného ustanovení nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.6. V daném případě nebylo vydáno rozhodnutí, které by bylo pro nezákonnost zrušeno na základě výše citovaných zákonných ustanovení a žalovaný tvrdil a odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu na rozsudek č.j. 30 Cdo 3856/2017–181 ze dne , datum, , podle kterého citace („Česká republika odpovídá za újmu způsobenou jednotlivci porušením práva EU rozhodnutím soudu rozhodujícím v posledním stupni, i když takové rozhodnutí nebylo pro nezákonnost zrušeno, a to za předpokladu, že porušená norma unijního práva, přiznává práva jednotlivcům, porušení je dostatečně závazné a existuje přímá příčinná souvislost mezi porušením povinnosti, která je uložena státu, a škodou utrpěnou poškozenými osobami.“) V daném případě měla žalobkyně možnost domáhat se zrušením usnesení Vrchního soudu v Praze u Nejvyššího soudu, což však neučinila.7. Žalobkyně dále uvedla, že Vrchní soud v Praze se nezabýval pravomocí Úřadu evropského veřejného žalobce k zahájení úkonu trestního řízení.8. K tomu soud uvádí, že Nařízením Evropské unie 2017/1939 byl zřízen Úřad evropského veřejného žalobce. Podle čl. 4 úřad odpovídá za vyšetřování a trestní stíhání pachatelů a spolupachatelů trestných činů poškozujících nebo ohrožujících finanční zájmy Unie, jež jsou stanoveny ve směrnici EU 2017/1371 a vymezeny tímto nařízením a jejich postavení před soud. Úřad v této souvislosti provádí úkony vyšetřování a trestního stíhání a vykonává před příslušnými soudy členských států úlohu žalobce, pokud není v daném případě vydáno pravomocné rozhodnutí.9. Není pravdou, že by Úřad neměl pravomoc k zahájení úkonu trestního řízení, neboť ho k tomu opravňuje právě citovaný článek nařízení EU.10. Vzhledem k tomu, že nebylo vydáno nezákonné rozhodnutí, ani nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, nebyla splněna základní podmínka pro to, aby žalovaná odpovídala za škodu podle ustanovení § 78 a 13 zákona a která musí být splněna s dalšími podmínkami, a to vznikem škody a příčinné souvislosti mezi vydáním nezákonného rozhodnutí nebo existencí nesprávného úředního postupu a vznikem této škody.11. Vzhledem k tomu, že žaloba je nedůvodná, soud ji v celém rozsahu zamítl.12. Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal žalované náhradu nákladů řízení dle ustanovení § 131 o.s.ř., to je , částka, za jeden úkon nezastoupeného účastníka při počtu dvou úkonů vyjádření se k žalobě a účast při ústním jednání dne , datum, .