37 C 33/2025-54 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se svojí žalobou podanou u zdejšího soudu domáhal zaplacení v záhlaví uvedené částky představující náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení vedeného u Městského soudu v Praze (dále též „MS“) pod sp. zn. , Anonymizováno, (dále též „původní řízení“). K tomu zdůraznil, že již byl za nepřiměřenou délku tohoto řízení odškodněn v rámci řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. , Anonymizováno, . Svojí žalobou se proto domáhal odškodnění pouze za období od , datum, do , datum, . Podle žalobce byl stav řízení po rozhodnutí zdejšího soudu takový, že dosud nebylo skončeno řízení o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem v původním řízení. Řízení o žalobě pro zmatečnost je pro účely stanovení celkové délky soudního řízení přitom nutno posuzovat jako integrální součást původního řízení. Žalobce akceptoval právní posouzení i výpočet výše přiměřeného zadostiučinění, jak byl proveden ve věci sp. zn. , Anonymizováno, . Žalobce připustil, že se sice mohla žaloba pro zmatečnost jevit nedůvodně. Zdůraznil nicméně, že do vydání rozhodnutí soudu vždy existuje možnost rychlého obratu ve věci. Žalobce tak nemohl považovat za vyloučené, že v rámci řízení o žalobě pro zmatečnost bude prokázáno pochybení soudu a žalobě bude vyhověno. K tomu poukázal mimo jiné na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 1525/17. Podle žalobce se tak soudům stává, že jednání se zástupcem, který již zástupce není. V neposlední řadě žalobce uvedl, že význam řízení je nutné posuzovat za celou dobu původního řízení (nikoliv jeho část), přičemž význam řízení nelze dovozovat z jeho výsledku, který je nerozhodný. Podle žalobce není přípustné, aby se žalovaná zprostila své odpovědnosti pouze s ohledem na pravděpodobnost úspěchu žalobce v původním řízení.2. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že mezi stranami není sporu o tom, že žalobce u ní uplatnil dne , datum, svůj nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“). K meritu věci žalovaná uvedla, že v projednávané věci je dán odpovědnostní titul ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk v podobě nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce původního řízení. Zdůraznila ale, že žalobce byl již za část řízení odškodněn. S ohledem na význam řízení o žalobě pro zmatečnost (tj. od , datum, ) pak není namístě žalobce odškodňovat v penězích.3. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění.4. Z nesporných tvrzení účastníků vzal soud za prokázané, že žalobce uplatnil svůj nárok u žalované v projednávané věci dne , datum, . Vypořádán tento nárok byl stanoviskem žalované ze dne , datum, . Žalovaná odmítla plnit žalobci odškodnění v penězích, nicméně mu poskytla odškodnění ve formě konstatování porušení práva. Žalobce přitom již byl odškodněn za období od , datum, do , datum, pokud jde o řízení vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , Anonymizováno, , a to na základě rozsudku zdejšího soudu ze dne , datum, sp. zn. , Anonymizováno, částkou , částka, .5. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 OdpŠk představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).6. Ze spisu vedeného u MS pod sp. zn. , nebezpečný obsah, .7. Ze spisu vedeného u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. , Anonymizováno, , insolvenční spisová značka, soud zjistil následující skutečnosti (vypočteny jsou jen nejpodstatnější úkony či rozhodnutí soudu a podání účastníků řízení).Anonymizovaný odstavecAnonymizovaný odstavecAnonymizovaný odstavecAnonymizovaný odstavecAnonymizovaný odstavecAnonymizovaný odstavecAnonymizovaný odstavecAnonymizovaný odstavecAnonymizovaný odstavecAnonymizovaný odstavec8. Soud na základě provedeného dokazování učinil skutkový závěr, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními.9. Další důkazy soud neprováděl, a to pro nadbytečnost, když se navržené důkazy týkaly nesporných skutečností (stanovisko žalované, žádost žalobce).10. Po právní stránce soud posoudil věc následovně.11. Žalobce se domáhal náhrady za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena v důsledku nepřiměřené délky řízení vedeného u MS. Soud se tedy zabýval důvodností uplatněného nároku především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu újmy.12. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle zákona, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: (i) existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení představující nesprávný úřední postup; (ii) vznik újmy a (iii) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 31 Cdo 1791/2011).13. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále jen „Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naproti tomu i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.14. Podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne , datum, , je třeba vnímat rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. K přiměřenosti délky řízení Nejvyšší soud ČR dále uvádí, že je nutné vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Nelze tedy vycházet z určité abstraktní a předem dané délky řízení, která by mohla být považována za přiměřenou, ale vždy je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.15. S přihlédnutím ke shora uvedenému se soud nejprve zabýval otázkou, zda v průběhu namítaného řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Při posuzování této otázky se tak soud (ve světle judikatury ESLP i Nejvyššího soudu ČR) zabýval jednak celkovou délkou namítaného řízení, resp. rozhodným obdobím, a jednak tím, zda v jeho průběhu došlo k průtahům.16. V dané věci začalo rozhodné období (z hlediska možné nemajetkové újmy žalobce) běžet dne 29. 10 , Anonymizováno, (kdy byla doručena žaloba) a skončila dne , datum, (kdy nabylo právní moci rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost). Posuzované řízení tak trvalo s ohledem na možnou nemajetkovou újmu žalobce přibližně 16 let a 8 měsíců.17. Zdůrazňuje se, že v rozsudku ze dne ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 1437/2019, Nejvyšší soud uvedl, že při posuzování přiměřenosti délky řízení je nezbytné nejprve určit počátek a konec doby, kterou ze ve smyslu § 31a odst. 3 písm. a) OdpŠk považovat za celkovou dobu řízení. Vždy je přitom třeba vycházet z celkové délky řízení, nikoli jen z délky jednotlivých průtahů ve smyslu období nečinnosti soudu. Zásadně je tedy třeba do celkové doby řízení započítávat i dobu, po níž bylo řízení přerušeno. Pro účely posouzení, zda v řízení, které bylo přerušeno nebo ve kterém nebylo možno z jiného důvodu pokračovat, došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí OdpŠk, je třeba zkoumat, zda ve vedlejším řízení, které si nečinnost v původním řízení vynutilo, byla věc projednána v přiměřené lhůtě. Pokud tomu tak je, nelze učinit závěr o tom, že by z důvodu jeho nepokračování byla délka původního řízení nepřiměřená. Jestliže však délka v