47 C 13/2025-117 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou ze dne 15. 1. 2025 domáhal po žalované zaplacení 15 000 000 Kč s příslušenstvím představující náhradu škody v podobě ušlého zisku v souvislosti s nezákonným trestním stíháním. Usnesením , právnická osoba, , , adresa, bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro zvláště závažný zločin krácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 3 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „t. z.“), formou pokračování v trestné činnosti dle § 116 t. z. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce stížnost, která byla státním zástupcem zamítnuta. Stejně tak byl zamítnut návrh žalobce na zastavení trestního stíhání. Dne 17. 10. 2019 byl žalobci rozhodnutím České advokátní komory, č.j. , Anonymizováno, , zastaven výkon advokacie pro důvody uvedené v usnesení o zahájení trestního stíhání, kdy je ohrožena důvěra výkonu advokacie žalobcem. Dne 1. 9. 2020 byla podána obžaloba ke , adresa, Žalobce byl dvakrát odsouzen soudem prvního stupně. Věc byla skončena po cca 4 letech zproštěním obžaloby, poté co nabylo právní moci rozhodnutí , Anonymizováno, ze dne 21. 11. 2023, č.j. , Anonymizováno, . Žalobce svůj nárok uplatnil u žalované. Žalobce v důsledku ztráty kontaktu s realitou poskytování advokátních služeb ztratil důvěru nejen v orgány činné v trestním řízení, ale i sebe samého. Žalobce čelil trestnímu stíhání přes šest let, a ač byl přesvědčen, že nemůže být odsouzen za něco, co nespáchal, tak měl obavu cokoliv řešit. Žalovaná přiznala na náklady obhajoby žalobci 92 865,40 Kč místo požadovaných cca 500 000 Kč a 40 000 Kč za nemajetkovou újmu. Žalobcem požadovaný ušlý zisk je minimální náhradou za jeho příjem, kterého by dosáhl nebýt nespravedlivého trestního stíhání. Žalobce měl nabídku od pana , právnická osoba, , aby od počátku roku , Anonymizováno, pracoval pro společnost , IČO, , za 250 000 Kč/měsíčně + DPH a bonusy z vymožených pohledávek. Jen od tohoto klienta by tak měl žalobce v období od 1. 1. 2020 do 31. 10. 2024 příjem ve výši 14 500 000 Kč, a to bez předpokládaných bonusů. Žalobce by měl příjem i od jiných klientů ve výši cca 1 000 000 Kč ročně, když například z důvodu neoprávněného trestního stíhání nebyla realizována dlouhodobá smlouva o právní pomoci se společnostmi , právnická osoba, ve výši 25 000 Kč + DPH od září 2019, , právnická osoba, ve výši 350 000 000 Kč, a , tituly před jménem, , jméno FO, ve výši 20 000 Kč + DPH od dubna 2020.2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 10. 3. 2025, ve kterém uvedla, že žalobou uplatněný nárok neuznává. Žalobce u žalované dne 12. 4. 2024 (podáním ze dne 3. 4. 2024) uplatnil nárok na poskytnutí náhrady újmy za nezákonné trestní stíhání vedená u , adresa, , , adresa, , v celkové výši 65 000 000 Kč sestávající z náhrady nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání ve výši 50 000 000 Kč a ušlého zisku ve výši 15 000 000 Kč. Žalovaná ve stanovisku ze dne 7. 10. 2024 přiznala žalobci zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání ve výši 40 000 Kč a ve zbytku žádosti žalobce nevyhověla. Na hlavním líčení dne 6. 5. 2021 žalobce přiznal, že mu byla pozastavena advokátní činnost, neboť řádně nevybíral svou datovou schránku a nezjistil, že byl předvolán. Následně žalobce řekl, že zjistil, že má pozastaven výkon advokacie, neboť nehradil nějaké poplatky, rozjel se tak na kárnou komisi, kde mu řekli, že už se s tím nedá nic dělat, neboť rozhodnutí je pravomocné a musí rok počkat. Až po vydání stanoviska doložil žalobce rozhodnutí o pozastavení advokátní činnosti ze dne 9. 9. 2019, č.j. , Anonymizováno, . Žalobce si pozastavení advokátní činnosti způsobil sám nevybíráním datové schránky, když následně nemohl kárné komisi své jednání objasnit. Žalobce se měl možnost proti rozhodnutí kárné komise bránit žalobou u správního soudu, což neučinil. Žalobce dále porušil povinnost informovat Českou advokátní komoru o svém trestním stíhání. Dále žalovaná zdůraznila, že advokátní činnost žalobce je stále pozastavena, i když ke skončení trestního stíhání došlo dne 21. 11. 2023. Dále žalobce minimálně od června 2023 pobírá starobní důchod. Žalovaná má tak pochybnosti, že by žalobce vykonával po celou dobu od října 2019 do listopadu 2023 advokátní činnost i za běžných okolností. Žalovaná proto navrhla žalobu zamítnout.3. V replice ze dne 7. 5. 2025 žalobce odmítl tezi žalované, že by jeho neúčast na kárném jednání o pozastavení advokátní činnosti mohla být důvodem pro pozastavení advokacie. Žalobce byl v té době pod velkým tlakem příprav na svou obhajobu, což mělo dopady na jeho zdravotní stav, rodinu, pracovní a společenskou sféru jeho života. Žalobce doufal, že trestní řízení bude zastaveno k jeho stížnosti či návrhu na zastavení trestního stíhání, a proto s informováním komory otálel, když nechtěl mít celonárodní ostudu. Komora se však dozvěděla o trestním stíhání žalobce z jiných zdrojů a dne 29. 5. 2019 zahájila řízení. Komora zasílala žalobci písemnosti do jeho profesní datové schránky, kam chodilo stovky i tisíce datových zpráv denně, přičemž pro zdravotní komplikace nebylo v jeho silách tyto řádně zpracovávat a agendu vyřizovat. O pozastavení advokacie se tak žalobce dozvěděl až z rozhodnutí, které bylo žalobci doručeno do vlastních rukou poštou. Věc následně řešil s , tituly před jménem, , jméno FO, , která mu sdělila, že i kdyby se dostavil, tak by věc nedopadla jinak. Žalobce v této souvislosti odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 2. 2025, č.j. , Anonymizováno, . Žalobce s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 6. 12. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 35/09, konstatoval, že náhrada škody náleží i tomu, kdo nepodá opravný prostředek. K otázce starobního důchodu žalobce podotkl, že se stal jeho poživatelem, neboť neměl pro pozastavení advokátní činnosti jiný příjem a nikoliv proto, že by advokacii nechtěl vykonávat. V roce 2019 měl žalobce čistý zisk 2 148 199 Kč, tj. od 1. 1. 2019 do 4. 10. 2019 čistý příjem ve výši 10 133 Kč/denně. Od 5. 10. 2019 do 31. 12. 2019 byl tak ve zbývajících 59 dnech vydělal 597 847 Kč. V roce 2020 by vydělal 2 543 383 Kč za 251 pracovních dní. V roce 2021 by vydělal 2 553 516 Kč za 252 pracovních dní. Stejnou částku by vydělal v roce 2022. V roce 2023 by vydělal 2 543 383 Kč za 251 pracovních dní. V roce 2023 by ta období od 1. 1. 2023 do 21. 11. 2023 vydělal 2 360 989 Kč. Celkem by tak žalobce vydělal 10 609 251 Kč při zhodnocení průměrného výdělku před zahájením trestního stíhání. V roce 2018 dosáhl žalobce čistého zisku ve výši 3 777 903 Kč, tj. jeho denní zisk činil 15 111 Kč. Pokud by tak žalobce vycházel z údajů za rok 2018 ve stejném žalovaném období by si vydělal 15 821 217 Kč. Žalobce tak má za to, že by soud měl žalobě vyhovět.4. Na jednání dne 21. 5. 2025 žalobce odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu pod sp. zn. 922/18, dle kterého se některé skutečnosti dají těžko dokazovat. Žalobce dále doplnil, že žalobu proti rozhodnutí o pozastavení advokacie nepodal, neboť věděl, že by byla nedůvodná, když je ustálená rozhodovací praxe, že pokud je spáchán trestný čin, tak Komora ani soud nejsou oprávněny takové rozhodnutí přezkoumávat. Žalobce dále uvedl, že měl osobu, kterou zplnomocnil k obhospodařování jeho profesní datové schránky. Není spravedlivé po žalobci požadovat, aby kontroloval činnost jím zmocněné osoby. Škoda má být určena dle spravedlivého uvážení a odkázal na rozhodnutí , adresa, . Žalobce specifikoval, že požaduje náhradu ušlého zisku od nabytí právní moci rozhodnutí o pozastavení advokacie až do nabytí právní moci rozhodnutí , Anonymizováno, . do 21. 11. 2019. Hlavní pracovní náplní žalobce bylo vymáhání pohledávek a zastupování společnosti , Anonymizováno5. Na jednání dne 21. 5. 2025 žalovaná uvedla, že není pasivně legitimována, neboť žalobci byla advokátní činnost pozastavena na základě rozhodnutí České advokátní komory. Důvodem nebylo zahájení trestního stíhání, ale skutečnost, že se žalobce nijak nebránil, nespolupracoval a byl nečinný. Žalované nemůže být kladeno k tíži, že žalobce nevyužíval svou profesní datovou schránku. Žalovaná odkázala na rozhodnutí , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 2897/2019 a Ústavního soudu pro sp. zn. IV. ÚS 3638/15, které se zabývají vztahem odpovědnosti pravomoci kárné komise. Žalovaná má tak za to, že došlo k přetržení příčinné souvislosti mezi zahájením trestního stíhání a požadovanou škodou.6. V podání ze dne 10. 9. 2025 se žalobce vyjadřoval ke složení své klientely a výši jeho zisků.7. Na jednání dne 16. 9. 2025 žalovaná doplnila svoji obranu o rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 4879/2015, 30 Cdo 3293/2022 a 30 Cdo 2358/2021. Tedy pokud dojde vedle rozhodnutí a zahájení trestního stíhání ještě k dalšímu rozhodnutí tzv. samostatně myslící entity, mezi kterou se řadí i Česká advokátní komora, má se za to, že je přerušena příčinná souvislost. Platí presumpce neviny. Pokud se Česká advokátní komora rozhodla, že žalobci pozastaví výkon advokacie, aby tzv. chránila sama sebe, pak by i měla nést důsledky