47 C 31/2025-49 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se svou žalobou ze dne 4. 3. 2025 domáhal po žalované náhrady škody ve výši 180 000 Kč s příslušenstvím, která mu měla být způsobena nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení v řízení vedeném u , Anonymizováno, (dále též „posuzovaný soud“) pod sp. zn. , Anonymizováno, (dále též „posuzované řízení“). Trestní řízení bylo zahájeno usnesením , právnická osoba, pro obvinění ze spáchání zločinu krácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. c) trestního zákoníku. Dne , datum, byla k , Anonymizováno, podána obžaloba. Od roku 2016 do roku 2022 nebylo vydáno konečně rozhodnutí. Hlavní líčení byla opakovaně odročována. Až po změně senátu došlo k procesnímu postupu a rozhodnutí ve věci dne 26. 5. 2022 pod č.j. , Anonymizováno, Tento rozsudek byl zrušen rozhodnutím Krajského soudu v , adresa, ze dne 21. 3. 2023, č.j. , Anonymizováno, . , Anonymizováno, rozhodoval dne 19. 10. 2023 pod č.j. , Anonymizováno, , které bylo přezkoumáno rozhodnutím Krajského soudu v , adresa, ze dne 4. 4. 2024, č.j. , Anonymizováno, . Rozsudek odvolacího soudu byl žalobci doručen až po 7 měsících, tj. dne 8. 11. 2024. Řízení bylo pro žalobce zásadní, když mu hrozil trest odnětí svobody v délce dvou až osmi let. Řízení žalobce zatěžovalo psychicky. Omluvu žalobce považuje za nedostatečnou a požaduje relutární náhradu. Žalobce tak za rok trvání trestního stíhání požaduje nemajetkovou újmu ve výši 20 000 Kč. Dne 3. 10. 2024 žalobce u žalované uplatnil svůj nárok.2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 3. 4. 2025 uvedla, že uplatněný nárok neuznává. Podle žalované není sporu, že u ní žalobce dne 3. 10. 2024 svůj nárok uplatnil. K projednání žádosti žalobce došlo dne 27. 3. 2025, přičemž žalovaná konstatovala, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu, tj. k porušení práva žalobce na projednání jeho věci v přiměřené lhůtě. Tato forma odškodnění je za žalovanou dostačující. Trestní stíhání žalobce trvalo 9 let a 1 měsíc. V postupu soudu byly zjištěny průtahy v období od července 2016 do prosince 2016 a také od druhé poloviny roku 2019 do října 2021. Délka řízení byla významně ovlivněna opakovanou pracovní neschopností původně vyřizující soudkyně a jejím odchodem do starobního důchodu. Po změně vyřizujícího soudce jeden z obžalovaných nesouhlasil se čtením již provedených důkazů. Došlo také ke změně v osobě přísedící. Podkladové řízení lze považovat za skutkově i procesně složité, o čemž svědčí počet obžalovaných a rozsah spisového materiálu. Žalovaná přistoupila k zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva i proto, že byl žalobce uznán vinným ze spáchání úmyslného zločinu, za který mu byl uložen podmíněný trest odnětí svobody a peněžitý trest. Žalovaná tak navrhla žalobu zamítnout.3. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 24. 6. 2025, č.j. 47 C 31/2025-40 bylo řízení ke zpětvzetí žalobce ze dne 11. 4. 2025 částečně zastaveno co do úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 180 000 Kč od 4. 3. 2025 do 27. 3. 2025. Právní moc předmětného usnesení nastala dne 15. 7. 2025.4. V replice ze dne 8. 9. 2025 žalobce uvedl, že některé důvody uváděné žalovanou nejsou relevantní. Například pracovní neschopnost soudce, jeho odchod do starobního důchodu, údajný nesouhlas jednoho z obžalovaných se čtením již provedených důkazů či změny v osobě přísedících. Trestní řízení mělo přímý a významný dopad na osobní život a psychickou pohodu žalobce. Žalobce se na celkové době řízení nijak nepodílel. Průtahy byly způsobeny soudcem v rámci řízení před soudem I. stupně. Žalobce se zcela ztotožnil s průtahovými obdobími uváděnými žalovanou, zdůraznil, že nebyl ten, kdo inicioval opakované dokazování. Žalobce také nesouhlasil se závěrem, že se pravomocně odsouzený pachatel nemůže domáhat relutárního odškodnění za nemajetkovou újmu. I odsouzený pachatel má právo, aby o jeho věci bylo rozhodnuto v přiměřené době. Žalobce tak nadále trval na podané žalobě.5. Na jednání dne 9. 9. 2025 žalobce specifikoval, že usnesení o zahájení trestního stíhání má spisovou značku , Anonymizováno, ze dne 27. 6. 2012. Trestní stíhání tak bylo vedeno od 27. 6. 2012 do 4. 4. 2024. Tedy bezmála 12 let.6. Na jednání dne 9. 9. 2025 žalovaná doplnila, že řízení bylo po skutkové stránce složité. Bylo prováděno větší množství důkazů. Řízení bylo složité i po procesní stránce, když na straně obžalovaných bylo více osob. Řízení byla nejdříve slučována a následně vylučována. Žalobce byl již částečně reparován při uložení výše trestu, kdy žalobci nebyl uložen trest zákazu činnosti, neboť činnost vykonával po celou dobu trestního stíhání a vzhledem k délce trestního řízení by takový trest postrádal smyslu. Navíc žalobce byl tzv. hybatelem děje. Pokud by se přiznal nemuselo k trestnímu řízení vůbec dojít. Žalobce tak pouze spoléhal na to, že orgány činné v trestním řízení pochybí a bude obžaloby zproštěn.7. Mezi účastníky řízení bylo nesporné, že žalobce u žalované dne 3. 10. 2024 uplatnil žalovaný nárok. Dále mezi účastníky řízení nebylo sporu, že jsou ve věci nedůvodné průtahy v období od července 2016 do prosince 2016 a také od druhé poloviny roku 2019 do října 2021. Žalobce byl v posuzovaném řízení odsouzen. Žalovaná projednala nárok žalobce dne 27. 3. 2025 a konstatovala nepřiměřenost posuzovaného řízení.8. Sporným mezi účastníky zůstalo, jakou formou by měla být nemajetková újma žalobce odškodněna, tj. zda je namístě poskytnout žalobci relutární odškodnění.9. Ze spisu , Anonymizováno, , soud zjistil níže uvedené skutečnosti, Anonymizováno, právnická osoba, , adresa, , jméno FO, , Datum narození advokátky, , jméno FO, , právnická osoba, , datum, .10. Z rozhodnutí Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, plyne, že pod bodem 55 až 60 odvolací soud došel k závěru, že by byl trest zákazu činnosti nevhodný a nepřiměřeně přísný vzhledem k době trvání trestního řízení. Pokud by trestní řízení trvalo dobu kratší, byl by trest zákazu činnosti na místě. Odvolací soud uvedl, že soud I. stupně správně vyhodnotil faktor doby uplynuté od spáchání trestného činu, když žalobci uložil trest v trvání dvou let, tj. při spodní hranici. Poměrně nízká výměra trestu vzhledem k závažnosti odsouzeného trestného činu tak znovu zohlednila délku posuzovaného řízení. Trest zákazu činnosti má zabránit pachateli v dalším páchání trestné činnosti, což vzhledem ke skutečnosti, že ke spáchání vytýkaného trestného činu došlo na přelomu let 2011 a 2012, není na místě, když je trest ukládán 12 let poté. Odvolací soud dále uvedl, že délka řízení nebyla zapříčiněna přístupem žalobce, ale leží na straně orgánů trestního řízení. Pokud po celou tuto dobu žalobce dále pokračoval v podnikání v oblasti obchodování s pohonnými hmotami a nebyly k němu zjištěny žádné další negativní poznatky vztahující se k této činnosti, je třeba nahlížet na spáchaný trestný čin jako na výjimku z jinak řádného výkonu činnosti. Trest zákazu činnosti by tak nesplnil primární účel ochrany.11. Soud hodnotil provedené důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Listinné důkazy nebyly stranami rozporovány, soud tak neměl důvod jim přisuzovat nižší důkazní hodnotu nebo z nich nevycházet.12. Soud ve věci učinil následující závěr o skutkovém stavu. Trestní stíhání žalobce trvalo od 27. 6. 2012 do 4. 4. 2024, tedy 11 let a 9 měsíců. Žalobce byl trestně stíhán pro podezření ze spáchání zločinu krácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 23 k § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) trestního zákoníku ve formě spolupachatelství. Žalobce byl jednou obžaloby zproštěn, toto rozhodnutí bylo v části týkající se žalobce zrušeno a vráceno soudu I. stupně k dalšímu řízení. Následně byl žalobce shledán vinným, přičemž odvolací soud výrok o vinně potvrdil a změnil jen výrok o trestu, který zmírnil s ohledem na délku probíhajícího trestního řízení. Žalobce svůj nárok uplatnil u žalované dne 3. 10. 2024. Žalovaná projednala nárok žalobce dne 27. 3. 2025, přičemž shledala, že posuzované řízení bylo nepřiměřeně dlouhé, přičemž žalobce odškodnila ve formě konstatovaní nepřiměřenosti posuzovaného řízení.13. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce následovně.Podle § 1 OdpŠk, stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.Podle § 2 OdpŠk odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.Podle § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.Podle § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.Podle § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnu