14 C 237/2023-138 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou ze dne , datum, domáhá na žalované zaplacení shora uvedené částky jakožto zadostiučinění nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení vedeného u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, (dále jen „posuzované řízení“). Předmětem posuzovaného řízení bylo řízení o úpravě poměrů nezletilých dětí, tj. žalobce a jeho sourozenců. Žalobce uvedl, že se jedná o řízení typově s velmi vysokým významem pro účastníky, v jehož rámci soudy rozhodují s nejvyšším urychlením, a to zpravidla do šesti měsíců od jeho zahájení. Posuzované řízení však bylo zahájeno , datum, a skončeno , datum, , trvalo tedy téměř čtyři roky. Žalobce má takovou délku opatrovnického řízení za zcela nepřiměřenou. Uvedl, že si byl celou dobu řízení vědom jeho existence, neboť o jeho průběhu byl informován ze strany rodičů, opakovaně podstupoval rozhovory s OSPOD, v centru rodinné terapie či přímo před soudem. Nejistota ohledně úpravy poměrů vyústila u žalobce v psychické problémy vyžadující dlouhodobou ambulantní psychiatrickou péči. Žalobce u žalované svůj nárok ve výši , částka, uplatnil u žalované, ta mu poskytla zadostiučinění ve výši , částka, .2. Soud prvního stupně prvně usnesením ze dne , datum, , č.j. 14C 237/2023-20, zastavil pro nedostatek podmínek řízení, když žalobce nedoložil souhlas opatrovnického soudu s podáním žaloby. Usnesením ze dne , datum, , č.j. 11Co 46/2024-27, Městský soud v Praze usnesení zdejšího soudu potvrdil. K dovolání žalobce posléze rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne , datum, , č.j. 24Cdo 1845/2024-45, kterým dovolání žalobce zamítl. Ústavní soud však k ústavní stížnosti žalobce rozhodl nálezem ze dne , datum, , sp. zn. II.ÚS 1504/25, kterým ve zdejší věci rozhodl tak, že předchozími rozhodnutími bylo porušeno právo žalobce na soudní ochranu podle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, proto uvedená rozhodnutí zrušil. Z odůvodnění nálezu se podává, že nalézacím soudu bude, aby znovu zhodnotil, zda je k podání žaloby třeba vyžadovat souhlas opatrovnického soudu, resp. zda jsou naplněny zákonné podmínky uvedené v ust. § 898 zákona č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o.z.“) v souladu se závěry nálezu.3. Zdejší soud má přitom po zohlednění všech kritérií stanovených v ust. § 898 o.z. a ve světle citovaného nálezu Ústavního soudu za to, že v dané věci není nutné vyžadovat po žalobci souhlas opatrovnického soudu s podáním této žaloby. Žalobce se domáhá zadostiučinění za nepřiměřenou délku opatrovnického řízení, pročež řízení není spjato s nadmíru zatěžující poplatkovou povinností, zároveň se v posuzovaném případě zjevně nejedná o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva.4. Žalovaná ve vyjádření ze dne , datum, uvedla, že žalobou uplatněný nárok neuznává a navrhla žalobu v plném rozsahu zamítnout. Potvrdila, že u ní žalobce svůj nárok uplatnil dne , datum, s tím, že žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce a poskytla žalobci zadostiučinění ve výši , částka, . Shrnula, že řízení bylo velmi složité v důsledku napjatých vztahů v rodině a nutnosti dokazování majetkových poměrů otce, byly však shledány prodlevy při vypracování znaleckého posudku, dále došlo ke zrušení procesního rozhodnutí Ústavním soudem.5. Ze spisu Obvodního soudu pro , adresa, sp. zn. , Anonymizováno, zjistil zdejší soud následující podstatné skutečnosti. , nebezpečný obsah, .6. Z uplatnění na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění zaslaný žalované soud zjistil, že žalobce uplatnil svůj nárok u žalované podáním ze dne , datum, .7. Ze stanoviska žalované ze dne , datum, se podává, že žalovaná přiznala žalobci zadostiučinění ve výši , částka, .8. Ze zprávy z psychologického vyšetření a pozorování žalobce ze strany pedagogicko-psychologické poradny pro , adresa, ze dne , datum, se podává, že žalobce byl psychologicky vyšetřen na základě anamnézy, osobního vyšetření, které proběhlo dne , datum, a pozorování, jež proběhlo ve třídě ze dne , datum, . Závěrem zprávy se uvádí, že se jedná o chlapce s tikovou poruchou vázanou na emočně vypjaté situace, motorický neklid, obtíže v soustředění. Dysgrafické obtíže a na ně vázané dysortografické obtíže u chlapce s přiměřeným nadáním. Dále psycholožka ve zprávě uvedla některý doporučení adresovaná jednak rodičům, dále pak škole.9. Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „zákon“) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.10. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.11. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.12. Podle § 15 odst. 2 zákona domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.13. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., provedenou zákonem č. 160/2006 Sb., s účinností od , datum, (§ 31a zákona). Zakotvením uvedeného nároku zákonodárce naplnil požadavek vyvěrající z čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále "EÚLP"). Podle čl. 6 odst. 1 věta první EÚLP má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 z Evropského soudu pro lidská práva se sídlem ve Štrasburku (dále jen „ESLP“) na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k zákonu č. 160/2006 Sb. Zdejší soud je tak toho názoru, že má-li odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již v EÚLP, je nanejvýš žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií ustavených judikaturou soudu.14. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.15. Posuzované řízení bylo zahájeno dne , datum, , kdy byl opatrovnickému soudu doručen návrh otce na úpravu poměrů k nezletilým dětem, skončeno bylo ke dni , datum, , kdy nabyl právní moci rozsudek Městského soudu v Praze ze dne , datum, . Celkem tedy soud při svém rozhodování vyšel z délky řízení v trvání 3 roky a 11 měsíců. Vycházeje z kritérií vymezených v ust. § 31a odst. 3 zákona, řešil zdejší soud otázku přiměřenosti délky posuzovaného řízení.16. Pokud jde o kritérium postupu orgánů státu, věc byla opakovaně řešena na dvou stupních soudní soustavy včetně Ústavního soudu. Soud prvního stupně rozhodoval meritorně dvakrát, opakovaně však rozhodoval o dalších procesních návrzích účastníků. Opatrovnický soud ve věci postupoval plynule a bez průtahů, nicméně v jeho činnosti lze shledat jistou nekoncentrovanost projevující se počtem nařízených jednání, přičemž při některých z nich ani nebylo prováděno dokazování.17. Co se týče složitosti věci, předmětem řízení bylo řízení o návrhu na úpravu poměrů vůči nezletilým. Zdejší soud shledal řízení složité jak po právní, tak skutkové stránce. Právní složitost byla v řízení dána zejména protichůdnými návrhy matky a otce, matka v průběhu řízení podala rovněž návrh na zahájení řízení o nesoulad rodičů, tito opakovaně podávali návrhy na vydání předběžných opatření, přič