19 C 221/2025-34 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení částky 196 666 Kč jako přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce soudního řízení vedeného u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 25 C 185/2013 a následně u Krajského soudu v Ústí nad Labem. Tvrdí, že řízení trvalo extrémně dlouhou dobu, přesahující deset let, ačkoliv po skutkové i právní stránce nebylo nijak mimořádně složité. Žalobkyně současně uvádí, že do řízení vstoupila jako procesní nástupkyně svých rodičů, kteří jí převedli spoluvlastnický podíl dotčené nemovitosti v době, kdy byli dlouhodobým průběhem řízení znechuceni. Domnívá se proto, že hodnocení délky řízení musí zahrnovat i období, po které byli účastníky řízení její právní předchůdci, neboť procesní nástupnictví znamená převzetí řízení „v tom stavu, v jakém je“, včetně dopadů jeho dosavadní délky. K námitce promlčení žalobkyně uvádí, že tato je nedůvodná. Zároveň zdůrazňuje, že po dobu předběžného projednání nároku u žalované se běh promlčecí doby staví ve smyslu § 35 uvedeného zákona.2. Žalovaná uplatněný nárok odmítá co do důvodu i výše a navrhuje žalobu zamítnout. Tvrdí, že ve vztahu k žalobkyni lze posuzovat pouze dobu, po kterou byla účastnicí řízení, tedy období od nabytí právní moci usnesení o jejím vstupu do řízení dne 31. 8. 2023 až do pravomocného skončení dne 21. 8. 2024. V této době podle žalované žádné průtahy nenastaly a délku řízení nelze považovat za nepřiměřenou, neboť postup odvolacího soudu odpovídal složitosti věci, požadavkům procesního postupu a průběh řízení byl determinován i procesní aktivitou účastníků. Dále dovozuje, že podmínky odpovědnosti státu za nesprávný úřední postup nebyly splněny, protože v části řízení, kdy žalobkyně byla účastnicí, nebyly zjištěny průtahy přičitatelné státu a samotné prodloužení řízení v důsledku opravných prostředků účastníků nemůže být kladeno k tíži soudům.3. Žalovaná dále ve svém vyjádření namítla promlčení nároku, jelikož žaloba byla podána 10. 10. 2025, tedy po uplynutí šestiměsíční subjektivní promlčecí lhůty (i se započítáním doby, po kterou žalovaná projednávala předběžné uplatnění nároku žalobkyně) s tím, že žalobkyni promlčecí doba začala plynout od pravomocného skončení posuzovaného řízení, tedy od 21. 8. 2024.4. Soud jednal dle § 115a o. s. ř., podle něhož k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí; to neplatí ve věcech uvedených v § 120 odst. 2 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že oba účastníci souhlasili s projednáním věci bez nařízení jednání, postupoval soud podle tohoto zákonného ustanovení.5. Z předložených listinných důkazů, z nichž získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě mohl ve věci spolehlivě rozhodnout, učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:6. Z písemných podání účastníků plynou následující nesporná tvrzení účastníků, ze kterých soud vycházel:- Žalobkyně uplatnila svůj nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění dne 17. 12. 2024, a to písemně prostřednictvím svého právního zástupce, kdy požadovala náhradu nemajetkové újmy ve výši 196.666 Kč za nepřiměřenou délku řízení.- Žalovaná uplatněný nárok projednala a odpověděla žalobkyni stanoviskem ze dne 24. 4. 2025, v němž žalobkyni sdělila, že nároku nevyhovuje, neboť podle jejího posouzení v daném případě nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu a uplatněný nárok považuje za nedůvodný.7. Z usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 10 Co 87/2023491 ze dne 11. 3. 2024 má soud za prokázané, že tímto rozhodnutím odvolacího soudu bylo zastaveno řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví Okresního soudu v Děčíně č.j. 25 C 185/2013. Z textu usnesení poskytnutého k vyžádání soudu Okresním soudem v Děčíně je zřejmé, že na rozhodnutí byla vyznačena doložka právním moci s tím, že rozhodnutí nabylo právní moci dne 21. 08. 2024.8. Soud vycházel při rozhodování se skutkového stavu, jak vyplynul ze shora uvedených mezi účastníky nesporných tvrzení a provedeného dokazování. Provádění dalších důkazů nebylo s ohledem na námitku promlčení vznesenou žalovanou třeba.9. Soud ve věci aplikoval zejména následující ustanovení zákonných předpisů:10. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen „zákon“), stát odpovídá za podmínek tímto zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.11. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.12. Podle ust. § 13 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené8a) lhůtě.13. Podle § 14 odst. 3 zákona platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.14. Podle § 15 odst. 2 zákona se může domáhat náhrady škody u soudu poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.15. Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.16. Podle třetího odstavce téhož ustanovení zákona v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.17. Podle § 32 odst. 3 zákona nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen.18. Podle § 35 odst. 1 zákona, promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců. Podle § 609 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit.19. Podle § 610 odst. 1 obč. zák. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno.20. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně svůj nárok u žalované předběžně uplatnila ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zákona, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 zákona).21. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 9. 12. 2025 vznesla námitku promlčení žalobci uplatněného nároku. Proto se soud před zkoumání odpovědnostního titulu žalované, nemajetkového újmy a jednotlivých kritérií pro stanovení výše zadostiučinění nejdříve zabýval námitkou promlčení.22. Soud dospěl k závěru, že námitka promlčení vznesená žalovanou v rámci jejího vyjádření z 9. 12. 2025 je vznesena oprávněně. Nárok na náhradu nemajetkové újmy se podle zákona č. 82/1998 Sb. promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmy. Promlčecí doba pak neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu šesti měsíců.23. V posuzovaném případě je pak zřejmé, že žalobkyně se o vzniku újmy dozvěděla nejpozději k momentu, kdy bylo pravomocně skončeno posuzované řízení, to je dne 21. 8. 2024. Žalovaná pak předběžně uplatněný nárok žalobkyně ze dne 17. 12. 2024 posuzovala po období 5 měsíců 7 dnů, když své stanovisko žalobkyni zaslala dne 24. 4. 2025.24. Tím, že žalobkyně žalobu podala až dne 10. 10. 2025, tedy téměř 2 měsíce po uplynutí promlčecí doby, soudu nezbylo než