47 C 136/2025-63 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou ze dne 25. 11. 2025 domáhal po žalované náhrady nemajetková újmy ve výší 104 000 Kč za nezákonné trestní stíhání a náhrady nemajetkové újmy ve výši 60 000 Kč za nepřiměřenou délku trestního řízení. Žalobce uvedl, že proti němu bylo usnesením , adresa, , pro přečin maření spravedlnosti dle § 347a odst. 1 alinea první, odst. 3 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb, trestní zákoník (dále jen „t.z.“). Dne 13. 6. 2023 byla podána obžaloba. Dne 19. 9. 2023 byla podána systémová námitka podjatosti , Anonymizováno, , adresa, spolu s návrhem na přikázání věci jinému soudu. Dne 19. 3. 2024 bylo rozhodnuto , Anonymizováno, , že se věc , adresa, neodnímá. Ve dnech 30. 5. 2024, 16. 7. 2024, 18. 7. 2024, 11. 3. 2025 a 18. 3. 2025 se konalo hlavní líčení. Dne 18. 3. 2025 byl vyhlášen zprošťující rozsudek. Právní moc nastala dne 28. 5. 2025. Žalobce uplatnil dne 19. 8. 2025 svůj nárok na náhradu újmy u žalované. Žalovaná projednala nárok žalobce ve stanovisku ze dne 13. 11. 2025, ve kterém jako nezákonné rozhodnutí uznala usnesení o zahájení trestního stíhání a přiznala žalobci náhradu za náklady obhajoby ve výši 53 500,15 Kč a omluvila se. Žalobce nepovažuje omluvu za dostatečné odškodnění. Žalobci v důsledku vydání nezákonného rozhodnutí vznikla nemajetková újma ve výši 104 000 Kč. K tomu žalobce uvedl, že před zahájením trestního stíhání se těšil pověsti osoby bezúhonné. Trestní stíhání zasáhlo do jeho cti a pověsti. Trestní stíhání představovalo pro žalobce psychickou a osobnostní zátěž. Pociťoval silné pocity úzkosti, stresu, nejistoty a obav z veřejného odsouzení. Obavy se promítly do jeho rodinného a soukromého života. Žalobce žije na malém městě, ve kterém je osobní pověst mimořádně křehká. Informace o zahájeném trestním stíhání se po městě rozšířily. Došlo ke společenské izolaci žalobce, což prohloubilo jeho psychickou nepohodu a bezmoc. Žalobce byl poprvé trestně stíhán, což se ve vztahu k jeho vyššímu věku na něm podepsalo negativně. Ač měl žalobce přechodný pobyt v , Anonymizováno, , tak mu nebylo dovoleno účastnit se hlavního líčení prostřednictvím videokonferencí, což bylo pro žalobce také velmi zatěžující. Zátěž z trestního stíhání a nutnosti cestovat do České republiky vedla ke zhoršení zdravotního stavu žalobce. Trestní stíhání žalobce trvalo 26 měsíců, přičemž mu hrozil trest odnětí svobody až ve výši 5 let. Je třeba přihlédnout ke skutečnostem, že žalobce dosáhl pokročilého věku a jeho zdravotní stav nebyl dobrý. S trestním stíháním se jeho zdravotní stav zhoršil. Žalobce porovnal svůj případ s rozsudkem , Anonymizováno, ze dne 26. 10. 2022, č.j. , Anonymizováno, , ve kterém byla poškozenému za jeden měsíc trestního stíhání přiznána částka ve výši 3 750 Kč. Poškozený byl stíhán pro přečin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 3 t.z. a byl ohrožen sazbou trestu odnětí svobody v rozmezí od 6 měsíců do 5 let. Trestní stíhání trvalo 4 měsíce. Došlo ke zhoršení zdravotního stavu poškozeného, narušení mezilidských vztahů a zhoršení psychického stavu poškozeného. Poškození měl obavy z budoucnosti v souvislosti s podnikáním a zajištěním rodiny. Trestní stíhání mělo negativní dopad na rodinný život poškozeného. Případy žalobce považuje za fakticky totožné, jen trestní stíhání žalobce bylo více než šestkrát delší. Žalobce tak za adekvátní považuje částku 4 000 Kč/za každý měsíc trestního stíhání. Dále žalobce požadoval nemajetkovou újmu ve výši 60 000 Kč za nepřiměřeně dlouhé trestní stíhání. Žalobce vycházel ze základní částky 25 000 Kč, neboť požaduje odškodnění zhruba o 20 let později od vydání manuálu Kanceláře vládního zmocněnce pro zastupování České republiky před Evropským soudem pro lidská práva na případy odškodňování z roku 2006, ve kterém byla stanovena základní částka ve výši 15 000 Kč. Po připočtení inflace by základní částka měla být zvýšena dokonce na 30 000 Kč. Žalobce dále uvedl, že se na průtazích nepodílel. Řízení mělo pro žalobce zvýšený význam vzhledem k věku a zhoršujícímu se zdravotnímu stavu. Dále byl nucen opakovaně jezdit do České republiky.2. Žalovaná se podáním ze dne 18. 12. 2025 k žalobě vyjádřila tak, že žalovaný nárok neuznává. Žalovaná učinila nesporným, že u ní žalovaný nárok žalobce dne 19. 8. 2025 uplatnil. K projednání nároku došlo dne 13. 11. 2025. K nároku na nemajetkovou újmu za nezákonně trestní stíhání žalovaná uvedla, že tvrzení žalobce o zásazích jsou pouze obecná. Žalovaná má pochybnosti o narušení dobrého jména žalobce, když žalobce byl již jednou pravomocně odsouzen, a i syn žalobce byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Shora uvedené nevrhá dobré světlo na žalobce a členy jeho rodiny. Žalobce netvrdí, jak mělo dojít k narušení jeho dobrého jména, když se polovinu roku v místě bydliště nezdržuje. Žalobce má být od dubna do září v , Anonymizováno, . Opakované cestování z , Anonymizováno, do České republiky jde zcela za žalobcem. Žalobce netvrdí zhoršení zdravotního stavu v příčinné souvislosti v trestním stíháním, ale pouze s nesmyslným opakovaným cestováním. Žalobcem předložený srovnávaný případ nelze na toto řízení vztáhnout, již rozdílností trestních činů či strachem o budoucnost, když žalobce je důchodce bez procesní kariéry. Navíc proti žalobci bylo v době trestního stíhání vedeno insolvenční řízení pro dluhy ve výši cca 7 miliónů korun českých (řízení vedené u , adresa, ). Dále žalovaná shledala, že trestní stíhání žalobce trvalo od 29. 3. 2023 do 28. 5. 2025, tj. 2 roky a 2 měsíce, což je dle žalované doba přiměřená. V posuzovaném řízení nedocházelo k neodůvodněným průtahům. Žalobce se na délce trestního řízení podílel, když například hlavní líčení nařízení na 3. 10. 2023 muselo být odročeno, když žalobce i s vědomím konání hlavního líčení odcestoval do , Anonymizováno, . Postup v trestním řízení mařila i dcera žalobce, která měla být vyslýchána jako svědek a 9 dní před konáním hlavního líčení zakoupila jízdenku do , Anonymizováno, . Žalovaná tak i tento nárok shledala za nedůvodný a navrhla žalobu v plném rozsahu zamítnout.3. Na jednání dne 19. 2. 2026 žalobce upřesnil, že malým městem myslel , adresa, . Dále uvedl, že rodinné vazby byly trestním stíháním narušeny, avšak nerozpadly se. Následně trestní stíhání překonali. Žalobce musel přesvědčovat manželku , právnická osoba, , že shora uvedený trestný čin nespáchal. Žalobce neuvedl konkrétní osoby, které se mu měli začít stranit.4. Na jednání dne 19. 2. 2026 bylo mezi účastníky učiněno nesporným, že žalobce své nároky uplatnil u žalované dne 19. 8. 2025.5. Sporné mezi účastníky zůstalo, zda by žalobci měla být přiznána relutární satisfakce z nároku na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání a zda je dán odpovědností titul v podobě nepřiměřené délky řízení vedeného u , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, .6. Soud měl k dispozici následující důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění.7. Ze spisu , adresa, , jméno FO, , jméno FO, .8. Z opisu evidence Rejstříku trestů fyzických osob k osobě žalobce ze spisu , Anonymizováno, , adresa, vedeném pod sp. zn. , Anonymizováno, na č.l. 70 soud zjistil, že žalobce byl odsouzen rozhodnutím ze dne 19. 7. 2005 podle § 147 odst. 1 trestního zákona k podmíněnému trestu odnětí svobody v délce jednoho roku, zkušební doba byla na pět let. Osvědčení nastalo v roce 2011.9. Soud hodnotil důkazy samostatně i ve vzájemných souvislostech. Pravost a správnost provedených listinných důkazů nebyla nijak zpochybňována, soud tak neměl důvod z nich nevycházet, neboj jim přisuzovat nižší důkazní hodnotu.10. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný závěr o skutkovém stavu tak, jak je tento popsán výše. V krátkosti lze shrnout, že žalobce byl stíhán v rámci trestního řízení vedeném u , Anonymizováno, , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, pro spáchání přečinu maření spravedlnosti podle § 347a odst. 1 alinea první, odst. 3 písm. a) trestního zákoníku. V řízení bylo soudem I. stupně ve věci rozhodováno jen jednou, přičemž žalobce byl obžaloby zproštěn, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byl žalobce jako obžalovaný stíhán. Trestní řízení žalobce trvalo od 29. 3. 2023 (doručení usnesení o zahájení trestního stíhání) do 28. 5. 2025 (právní moc zprošťujícího rozhodnutí). Žalobce již byl jednou odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody v délce jednoho roku, zkušební doba byla na pět let, za trestní čin dle § 147 odst. 1 trestního zákona, a to v roce 2005.11. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:Podle § 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.Podle § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu s