48 C 199/2025-45 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou ze dne , datum, podanou k soudu téhož dne domáhal náhrady škody spočívající v nákladech obhajoby ve výši 23 677 Kč podle zákona č. 82/1998 Sb., z titulu nezákonného trestního stíhání vedeného Policií ČR, Krajským ředitelstvím policie , Anonymizováno, kraje, územním odborem , adresa, venkov-východ, oddělením obecné kriminality pod sp. zn. , Anonymizováno, . Žalobce uvedl, že dne , datum, proti němu bylo zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání zločinu poškození a ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení podle § 276 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákoníku. Toto trestní stíhání bylo zrušeno usnesením státního zástupce ze dne , datum, , čímž byla věc pravomocně skončena. Žalobci vznikla v důsledku nezákonného trestního stíhání škoda na nákladech obhajoby ve výši 5 620 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (příprava a převzetí obhajoby dne , datum, , stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne , datum, a účast při vyšetřovacích úkonech v přípravném řízení dne , datum, ), navýšená o paušální náhradu hotových výdajů ve výši 450 Kč za každý z těchto tří úkonů, dále cestovné ve výši 458 Kč, čas na cestách ve výši 900 Kč a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 4 109 Kč.2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě doručené soudu dne , datum, učinila nesporným, že u ní žalobce dne , datum, uplatnil nárok na náhradu škody ve výši 23 677 Kč. Žalovaná nárok projednala a dne , datum, vydala zamítavé stanovisko, neboť dospěla k závěru, že nejsou splněny podmínky pro vznik nároku dle zákona č. 82/1998 Sb., a žalobci proto ničeho nepřiznala. Na tomto stanovisku žalovaná setrvala. Uvedla, že žalobce si zapříčinil zahájení trestního stíhání vůči své osobě sám, neboť se ke spáchání skutku doznal v rámci úředního záznamu o podaném vysvětlení. Na projednávanou věc tedy dopadají výluky odpovědnosti státu za škodu.3. Protože byly splněny předpoklady podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“ (žalovaná s rozhodnutím bez nařízeného jednání souhlasila ve vyjádření k žalobě ze dne , datum, a žalobce se k výzvě soudu nevyjádřil a má se tak za to, že souhlasil), rozhodl soud ve věci samé bez nařízení jednání.4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti a dospěl k dále uvedenému závěru o skutkovém stavu.5. Z trestního spisu vedeného Policií ČR, Krajským ředitelstvím policie , Anonymizováno, kraje, územním odborem , adresa, venkov-východ, oddělením obecné kriminality pod sp. zn. , Anonymizováno, , a následně u Okresního státního zastupitelství , adresa, -východ pod sp. zn. , Anonymizováno, , soud učinil následující skutková zjištění, o nichž ostatně nebylo ani mezi účastníky sporu: Trestní stíhání bylo vůči žalobci zahájeno dne , datum, , kdy mu bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne , datum, pro podezření ze spáchání zločinu poškození a ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení podle § 276 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákoníku. Žalobce podal dne , datum, do úředního záznamu své vysvětlení, v rámci něhož uvedl, že , datum, poškodil jeden z elektrických rozvaděčů na železničním koridoru. Motivem jeho jednání bylo sehnat zaměstnání, jelikož jej napadlo, že při podezření na zloděje kabelů by jej mohli zaměstnat jako hlídače. Rozvaděč poškodil bez nástrojů, pouze holýma rukama, když se mu povedlo škubnutím otevřít jeden z krytů rozvaděčů a ukroutit asi dva kabely. Domníval se, že zařízení ještě není funkční, a že poškozením kabelů nijak zařízení neohrozí. Nijak speciálně nezkoušel, jestli je zařízení pod proudem, jen na to sáhl holou rukou, a když nedostal „ránu“ proudem, tak si myslel, že pod proudem není. Potom z místa odešel na benzinovou čerpací stanici, kde potkal muže v reflexních vestách, kterých se zeptal, jestli nepotřebují stavbu ohlídat před zloději kabelů. Bylo mu však řečeno, že již střežená je. Nad svým jednáním žalobce vyjádřil lítost, s tím, že šlo o spontánní nápad, byl v zoufalé životní situaci a potřeboval sehnat práci. Dne , datum, byl žalobce upozorněn na změnu právní kvalifikace spočívající v tom, že skutek bude nadále kvalifikován také jako přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 trestního zákoníku. Dne , datum, byl žalobce v postavení obviněného vyslechnut do protokolu za přítomnosti své obhájkyně , Jméno advokátky, , přičemž využil svého práva a odmítl k věci vypovídat. Žalobce proti usnesení o zahájení trestního stíhání podal prostřednictvím své obhájkyně , Jméno advokátky, stížnost ze dne , datum, , v níž uvedl, že spáchání skutku rozhodně popírá, žádného trestného jednání se nedopustil, a z trestního spisu ani není zřejmé, jakým způsobem jej policejní orgán jako podezřelého ztotožnil. Popřel, že by ke stíhanému jednání měl jakýkoliv motiv. Ke stížnosti žalobce zrušila dne , datum, státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství , adresa, -východ usnesení o zahájení trestního stíhání pro nezákonnost. V odůvodnění usnesení uvedla, že trestní stíhání bylo dne , datum, zahájeno důvodně, neboť v době vydání usnesení o zahájení trestního stíhání byl zajištěnými důkazy prokázán vyšší stupeň pravděpodobnosti, že se skutek stal a že jej spáchal obviněný (žalobce). Poukázala zejména na to, že se žalobce ještě v postavení podezřelého k trestné činnosti plně doznal. V důsledku změny postoje obviněného v průběhu přípravného řízení, který po zahájení trestního stíhání spáchání skutku popřel a nadále odmítl vypovídat, však dospěla státní zástupkyně k závěru, že aktuální důkazní situace činí usnesení o zahájení trestního stíhání nezákonným, neboť se policejnímu orgánu nepodařilo obstarat jiné dostatečné odsuzující důkazy. Usnesením ze dne , datum, rozhodl policejní orgán o odložení věci, čímž bylo trestní řízení skončeno.6. Z faktury č. 012/2025 ze dne , datum, ve spojení s příjmovým pokladním dokladem č. 012/2025 ze dne , datum, soud zjistil, že žalobce uhradil své právní zástupkyni vyúčtovanou částku 12 100 Kč vč. DPH za právní služby. Z faktury č. 029/2025 ze dne , datum, ve spojení s příjmovým pokladním dokladem č. 029/2025 ze dne , datum, poté vyplývá, že žalobce uhradil právní zástupkyni za právní služby další částku ve výši 14 036 Kč vč. DPH. Z vyúčtování právní zástupkyně žalobce vyplývá, že žalobci vyúčtovala 3 úkony právní služby (, datum, „příprava a převzetí“, , datum, „stížnost do usnesení“ a , datum, „výslech“) po 5 620 Kč, tedy celkem 16 860 Kč, navýšené o režijní paušál po 450 Kč, tedy celkem 1 350 Kč. Dále žalobci vyúčtovala cestovné za cestu z Prahy do Čelákovic a zpět v celkové výši 458 Kč a ztrátu času na cestě „3 x 150 Kč tam a 3 x 150 Kč zpět“, celkem 900 Kč.7. Soud na základě provedených důkazů učinil závěr o skutkovém stavu následovně. Žalobce byl na základě usnesení policejního orgánu ze dne , datum, trestně stíhán pro podezření ze spáchání zločinu poškození a ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení podle § 276 odst. 1 a odst. 2 písm. b) trestního zákoníku. V úředním záznamu o podaném vysvětlení ze dne , datum, se žalobce k trestné činnosti plně doznal, popsal způsob provedení skutku, objasnil svůj motiv a projevil nad jednáním lítost. Usnesení o zahájení trestního stíhání bylo následně zrušeno jako nezákonné, a to v důsledku změny důkazní situace, jelikož žalobce v postavení obviněného odmítl k věci vypovídat a policejní orgán nezajistil další důkazy, které by odůvodňovaly pokračování trestního stíhání. Dne , datum, bylo trestní řízení skončeno odložením věci. V průběhu trestního řízení byl žalobce zastoupen obhájkyní , Jméno advokátky, , která provedla tři úkony právní služby. Za právní zastoupení uhradil žalobce částky 12 100 Kč včetně DPH a 14 036 Kč včetně DPH, celkem tedy 26 136 Kč.8. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:9. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“), platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.10. Podle § 5 písm. a) OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.11. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk platí, že nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.12. Podle § 12 odst. 1 OdpŠk platí, že právo na náhradu škody nemá ten a) kdo si vazbu, odsouzení nebo uložení ochranného opatření zavinil sám.13. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.14. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu m