11 C 271/2020-36 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Podáním ze dne 14. 9. 2020 ve znění doplnění ze dne 13. 10. 2020 se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky. Dle žalobních tvrzení uzavřeli dne 26. 10. 2007 žalobkyně a žalovaný zprostředkovatelskou smlouvu, na jejímž základě převzal žalovaný dva prodejní automaty značky Standard o hodnotě 2 600 Kč s náplní v hodnotě 500 Kč a jeden prodejní automat značky Talismat o hodnotě 3 500 Kč s náplní v hodnotě 1 500 Kč ve vlastnictví žalobkyně. Servis automatů zajišťovala žalobkyně tak, že při pravidelných kontrolách vyměnila vyprodaný prodejní automat za zcela nový včetně náplně. Poslední výměna prodejních automatů proběhla dne 18. 7. 2017. Při následných kontrolách v letech 2019 a 2020 bylo zjištěno, že provozovna žalovaného je vyklizena a prodejní automaty byly odstraněny. Žalobkyně zaslala žalovanému dne 10. 8. 2020 předžalobní výzvu s žádostí o vydání prodejních automatů, resp. uhrazení jejich ceny. Žalovaný výzvě nevyhověl a žalobkyni dosud neuhradil ani část dluhu. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci byli vyzváni, aby sdělili soudu v určené lhůtě, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s poučením, že pokud se nevyjádří, má soud za to, že nemají proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), a § 115a o. s. ř). Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila, žalovaný na výzvu soudu nereagoval a soud má tedy za to, že nemá proti postupu podle § 115a o. s. ř. žádné námitky. Soud tak věc rozhodl bez nařízení jednání, jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a rozsudek veřejně vyhlásil. 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím zjištěním o skutkovém stavu věci. Z výpisu z živnostenského rejstříku ze dne 10. 9. 2020 (č. l. 6-9, 12-15) bylo zjištěno, že žalovaný je podnikající fyzickou osobou se sídlem na adrese [adresa žalovaného], [IČO], s živnostenským oprávněním pro předmět podnikání hostinská činnost od 18. 12. 2000 v provozovně na adrese [adresa]. 5. Ze zprostředkovatelské smlouvy č. 1460 ze dne 26. 10. 2007 (č. l. 5) bylo zjištěno, že žalobkyně dne 26. 10. 2007 instalovala v provozovně žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení] na adrese [adresa], dva prodejní automaty Standard a jeden prodejní automat Talismat s náplněmi. 6. Z ceníku ze dne 15. 1. 2015 (č. l. 23-24) bylo zjištěno, že hodnota automatu Standard činí 85 EUR a hodnota automatu Talismat činí 135 EUR. Hodnota náplní do automatu Standard činí 18 EUR a hodnota náplní do automatu Talismat činí 48 EUR. 7. Z karty klienta (č. l. 26) bylo zjištěno, že poslední výměna automatů v provozovně žalovaného ze strany žalobkyně proběhla dne 18. 7. 2017, kdy byla žalovanému vyplacena provize ve výši 210 Kč. Od 26. 2. 2019 eviduje žalobkyně provozovnu žalovanému jako uzavřenou. 8. Z předžalobní upomínky ze dne 10. 8. 2020 (č. l. 10) bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení škody způsobené nevydáním automatů s náplněmi ve výši 11 200 Kč, a to do 25. 8. 2020. Dle doručenky České pošty (č. l. 10-11) byla předmětná výzva zaslána žalovanému na adresu jeho sídla dne 11. 8. 2020. 9. Z hlediska skutkového má soud za prokázané, že dne 26. 10. 2007 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena zprostředkovatelská smlouva, na jejímž základě žalobkyně instalovala dva prodejní automaty Standard v hodnotě 2 600 Kč a jeden prodejní automat značky Talismat v hodnotě 3 500 Kč s náplněmi pro prodejní automat Standard v hodnotě 500 Kč a pro prodejní automat Talismat v hodnotě 1 500 Kč v provozovně žalovaného na adrese [adresa]. Žalobkyně zajišťovala pravidelnou výměnu prodejních automatů a jejich náplní, poslední výměna se uskutečnila dne 18. 7. 2017. Od 26. 2. 2019 se žalobkyni nepodařilo žalovaného kontaktovat za účelem servisu prodejních automatů, neboť provozovna žalovaného byla uzavřena. Žalobkyně vyzvala žalovaného k vydání prodejních automatů, resp. k úhradě jejich kupní ceny, včetně hodnoty jejich náplní, žalovaný však na výzvu žalobkyně nereagoval. 10. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Mezi žalobkyní a žalobkyní byla uzavřena smlouva o zprostředkování ve smyslu § 642 a násl. zákona č. 549/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen obchodní zákoník), na jejímž základě se žalovaný jako zprostředkovatel zavázal vyvíjet činnost směřující k tomu, aby žalobkyně jako zájemce měla příležitost uzavřít kupní smlouvy k náplním prodejních automatů se třetími osobami, přičemž žalobkyně se zavázala platit žalovanému jako zprostředkovateli provizi. Při uzavření smlouvy o zprostředkování převzal žalovaný též prodejní automaty ve vlastnictví žalobkyně a zavázal se je chránit před poškozením nebo zcizením. Vzhledem k tomu, že žalovaný své smluvní povinnosti vůči žalobkyni nesplnil, vznikla mu v souladu s § 420 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), odpovědnost za škodu způsobenou žalobkyni. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by převzaté prodejní automaty s náplněmi žalobkyni vydal zpět, respektive že uhradil jejich kupní cenu, soud tak žalobě vyhověl v plném rozsahu, a to včetně úroku z prodlení dle § 517 odst. 2 o. z. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 850 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 11 200 Kč sestávající z částky 1 580 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 790 Kč za jednoduchou výzvu k plnění ze dne 10. 8. 2020 dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 1 580 Kč za návrh ve věci samé ze dne 14. 9. 2020 dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., a to včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. 12. Soud se neztotožnil s názorem žalobkyně, že výzva k plnění ze dne 10. 8. 2020 naplňuje požadavky § 11 odst. 1 písm. d) a. t., neboť obsahuje pouze základní skutkový, nikoliv však právní rozbor. Soud tak předmětnou upomínku posoudil jako jednoduchou výzvu ve smyslu § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a za tento úkon právní služby přiznal žalobkyni náhradu za mimosmluvní odměnu ve výši jedné poloviny.