11 C 309/2020-23 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vůči žalované zaplacení shora uvedené částky představující jízdné ve výši 24 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalovaná dne 11. 5. 2020 cestovala dopravním prostředkem: [dopravní prostředek] – [dopravní prostředek] [dopravní prostředek] veřejné hromadné dopravy osob provozovanou žalobkyní. Ze strany žalobkyně byla provedena dopravní kontrola, při které se žalovaná neprokázala platným jízdním dokladem a neuhradila stanovené jízdné. Žalované tak vznikla povinnost uhradit jízdné ve výši 24 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Účastníci byli vyzváni, aby sdělili soudu v určené lhůtě, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s poučením, že pokud se nevyjádří, má soud za to, že nemají proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), a § 115a o. s. ř). Žalobkyně ani žalovaná na výzvu soudu nereagovaly a soud má tedy za to, že nemají proti postupu podle § 115a o. s. ř. žádné námitky. Soud tak věc rozhodl bez nařízení jednání, jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a rozsudek veřejně vyhlásil. 4. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nepřevyšuje částku uvedenou v § 202 odst. 2 o. s. ř. tedy na jistině 10 000 Kč (bez příslušenství), jde o tzv. bagatelní řízení. Z § 157 odst. 4 o. s. ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. V řízení zjištěný (prokázaný) skutkový stav je ten, že se žalovaná dne 11. 5. 2020 provedené přepravní kontrole v [dopravní prostředek] – [dopravní prostředek] [dopravní prostředek] veřejné hromadné dopravy osob provozované žalobkyní neprokázala platnou jízdenkou. Přepravci tak vznikl nárok na zaplacení jízdného ve výši 24 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč, které žalovaná na místě a ani dodatečně neuhradila. 6. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: Podle § 37 odst. 4 písm. d) zák. č. 266/1994 Sb., o drahách (dále jen „zákon o drahách“), průvodčí drážního vozidla nebo jiná osoba ve veřejné drážní osobní dopravě pověřená dopravcem a vybavená kontrolním odznakem nebo průkazem dopravce je oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě; osobními údaji potřebnými k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému se rozumí jméno, příjmení a datum a místo narození, adresa pro doručování a číslo osobního dokladu. 7. Podle § 37 odst. 5 písm. b) zákona o drahách je cestující povinen při nástupu do drážního vozidla, pobytu v něm a při výstupu z drážního vozidla na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem. Neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, je povinen zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému, nebo pokud nezaplatí cestující na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému. 8. Podle § 37 odst. 6 zákona o drahách výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. 9. Podle § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, nezakoupil-li si cestující jízdenku podle odstavce 3 nebo podle odstavce 5 a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem. 10. Jelikož žalovaná v řízení netvrdila ani neprokázala, že by jízdné a přirážku k jízdnému zaplatila, soud žalobě vyhověl včetně úroku z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., o výši úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, ode dne následujícího po uložení povinnosti zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 150 o. s. ř. tak, že žalobkyni, která byla ve sporu zcela úspěšná, nepřiznal náhradu nákladů řízení. Při svém rozhodování soud postupoval v souladu s konstantní judikaturou Ústavního soudu (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 15. 2. 2017, sp. zn. I. ÚS 1775/14, a ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. II. ÚS 1864/16), dle níž je soud povinen přihlédnout k rozumové a volní vyspělosti nezletilé z hlediska přičitatelnosti následků uzavření přepravní smlouvy a míře zavinění při porušení přepravní smlouvy, přičemž musí též chránit zájem dítěte, aby do dospělosti nevstupovalo se závazky, jimž nemůže dostát. V konkrétním případě soud přihlédl k nepříznivým sociálním poměrům žalované a zároveň problematickému rodinnému zázemí, které bylo předmětem opatrovnického řízení vedeného u shora nadepsaného soudu pod sp. zn. 28 P a NC 286/2014. Matka nezletilé jako její zákonná zástupkyně dále žalovanou zastupovala v řízení pouze formálně, se soudem nekomunikovala a nijak nehájila její zájmy. Vzhledem k výše uvedenému se tak soudu jeví jako nepřiměřenou tvrdostí zavazovat žalovanou též k náhradě nákladů žalobkyni.