11 C 37/2017-444 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobce se žalobou ze dne 27. 9. 2013, původně podanou u Městského soudu v Praze, doplněnou podáním ze dne 28. 2. 2014 (č.l. 25) a ze dne 1. 2. 2019 (č.l. 194) domáhal na žalovaném zaplacení částky 38 803 Kč představující žalovaným nezaplacené úhrady za služby a provozní náklady spojené se správou budovy a pozemků za období roku 2011 a 2012. K odůvodnění uvedl, že žalobce je [žalobce] [anonymizována čtyři slova] [_], členové SVJ jsou spoluvlastníky budovy postavené na pozemku parc. č. [číslo] o výměře [výměra], dále pozemku parc. č. [číslo] o výměře [výměra] a pozemku parc. č. [číslo] o výměře [výměra], zastavěná plocha a nádvoří, vše zapsáno v Katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro hlavní město Praha, na [list vlastnictví], k.ú. [část obce], obec Praha; žalovaný je vlastníkem bytové jednotky [číslo] ve 3. nadzemním podlaží budovy. Žalovanému bylo dne 19. 6. 2013 zasláno vyúčtování služeb za roky 2011 a 2012 s pozvánkou na schůzi vlastníků, což bylo žalovanému doručeno dne 28. 6. 2013. Výše nákladů a způsob rozúčtování byl schválen na schůzi vlastníků dne 8. 7. 2013 v poměru 92,103 % hlasů vlastníků. Splatnost vyúčtování je stanovena dle stanov na 30 dnů od doručení vyúčtování. Za rok 2011 zbývá k úhradě částka 26 994 Kč a za rok 2012 částka 11 809 Kč. Za rok 2011 zaplatil žalovaný na zálohách částku 26 901 Kč, ačkoliv měl zaplatit 38 182,18 Kč, za rok 2012 zaplatil na zálohách 29 890 Kč, ačkoliv měl zaplatit 38 182,18 Kč. 2. Žalovaný v podání ze dne 19. 2. 2014 (č.l. 18), podáním ze dne 7. 3. 2014 a 10. 3. 2014 (č.l. 35 a 40), ze dne 30. 4. 2017 (č.l. 101) a ze dne 6. 5. 2019 (č.l. 345) navrhl zamítnutí žaloby. Považuje vyúčtování za vadné, a to z toho důvodu, že rozúčtování nákladů na správu domu a pozemku bylo provedeno v rozporu se zákonem, což potvrdil v průběhu řízení Nejvyšší soud ČR svým rozhodnutím ze dne 15. 11. 2018, sp. zn. 26 Cdo 1503/2017 vydaným v řízení vedeném u Městského soudu v Praze sp. zn. 76 Cm 54/2010, v němž je na podkladě žaloby přehlasovaných vlastníků přezkoumávána platnost usnesení shromáždění vlastníků jednotek ze dne 7. 8. 2009, kterým byl schválen mechanismus rozúčtování nákladů na správu domu i služeb. Žalovaný dále namítl, že ve vyúčtování absentuje zohlednění jím zaplacených záloh, poukázal na skutečnost, že ne všechny náklady, které společenství vlastníků rozúčtovává na jednotlivé vlastníky, jsou společné náklady (některé, jako např. ostraha, jsou náklady pouze pověřeného vlastníka). Žalovaný uplatnil v řízení kompenzační námitku proti nároku strany žalující, a to své pohledávky ve výši 26 295 Kč představující náhradu škody způsobené žalobcem spočívající v pozdním doručení vyúčtování za roky 2011 a 2012, v důsledku čehož nemohl žalovaný vyúčtovat služby svému nájemci. Podáním ze dne 6. 5. 2019 žalovaný upřesnil, že tuto pohledávku pouze započítává vůči nároku strany žalující. 3. Soud se nejdříve zabýval otázkou pravomoci a rozhodným právem s ohledem na skutečnost, že žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky. Pravomoc resp. mezinárodní příslušnost českého soudu vyplývá z čl. 22 odst. 1 věty první nařízení Rady (ES) č. 44/2001 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I), jak v tomto řízení již rozhodl i Městský soud v Praze usnesením ze dne 28. 2. 2018, č.j. 39 Co 447/2017-159 (jedná se o spor plynoucí přímo z vlastnického práva k bytové jednotce). Rozhodným právem je právo české dle článku 4 odst. 1 písm. c) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). 4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. 5. Z výpisu z obchodního rejstříku ze dne 27. 9. 2013 a z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 4. 7. 2013, [list vlastnictví] soud zjistil, že žalovaný byl v rozhodném období vlastníkem bytové jednotky [číslo] v budově [adresa], k.ú. [část obce], obec Praha, žalobce je společenstvím vlastníků jednotek v této budově, pověřeným vlastníkem je [právnická osoba] 6. Z pozvánky na schůzi shromáždění vlastníků jednotek ze dne 18. 6. 2013, průvodního dopisu ze dne 28. 3. 2013 a Rozpisu nákladů na jednotku za rok 2011 a 2012 včetně kopie podacího lístku a dodejky soud zjistil, že žalovanému byla dne 28. 6. 2013 doučena pozvánka na schůzi vlastníků jednotek konanou dne 8. 7. 2013, včetně rozpisu nákladů na jednotku za rok 2011 a 2012. Žalovaný byl vyzván k zaplacení nedoplatku za období roku 2011 ve výši 26 953,59 Kč, z průvodního dopisu vyplývá, že celková výše nákladů na jednotku činila 53 894,59 Kč, na zálohách bylo zaplaceno 26 901 Kč; nedoplatek za období roku 2012 činil 13 259 Kč, celkové náklady na jednotku činily 43 149 Kč a zaplaceno bylo 29 890 Kč. 7. Ze zápisu ze shromáždění vlastníků jednotek společenství ze dne 8. 7. 2013 soud zjistil, že na této schůzi došlo mimo jiné ke schválení nákladů za roky 2011 a 2012 a ke schválení účetní závěrky za rok 2011 a 2012. Usnesení o schválení výše nákladů za rok 2011 a 2012 a účetní závěrky bylo u soudu napadeno žalobou ze dne 7. 1. 2014 přehlasovaného vlastníka Mgr. [jméno] [příjmení], žaloba byla rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2015 č.j. 5 Cm 8/2014-72 zamítnuta, rozhodnutí Městského soudu bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 2. 2018, č.j. 7 Cmo 291/2015-110 s odůvodněním, že přijatá usnesení o schválení nákladů za rok 2011 a za rok 2012 jsou dle svého obsahu usnesením o rozúčtování nákladů vzniklých při provozu domu (ceny služeb, správa domu) neboli rozúčtování celkové ceny za služby týkající se jednotek. Předmětem schválených usnesení nebylo stanovení způsobu tohoto rozúčtování, který byl schválen usnesením shromáždění jednotek ze dne 7. 8. 2009, jehož platnost není oprávněn soud v řízení o neplatnost usnesení ze dne 8. 7. 2013 přezkoumávat. Jelikož předmětem usnesení ze dne 8. 7. 2013 bylo schválení rozúčtování cen služeb za rok 2011 a 2012, nikoliv stanovení způsobu (pravidel) tohoto rozúčtování, nejedná se o důležitou záležitost ve smyslu ust. § 11 odst. 3 třetí věta zákona o vlastnictví bytů (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 2. 2018, č.j. 7 Cmo 291/2015-110 na č.l. 199). 8. Z předložených vyúčtování za rok 2011 a 2012 nazvaných„ Náklady na jednotku rok 2011 a 2012“ soud zjistil, že toto vyúčtování obsahuje rozdělení na oddíl Provozní náklady, Fond oprav a Odběr médií v jednotce, dále Mimořádné náklady na jednotku. V jednotlivých oddílech je vždy uvedena částka připadající na bytovou jednotku žalovaného. V oddíle Celkem zaplacené zálohy je uvedena v roce 2011 a 2012 částka 0 Kč. Jako částky k úhradě jsou uvedeny v obou letech částky představující součet částek u oddílů provozní náklady, fond oprav a odběr médií v jednotce. 9. Účastníci učinili nesporným, že žalovaný na zálohách za rok 2011 zaplatil částku 26 901 Kč a za rok 2012 částku 29 890 Kč, přičemž tyto částky jsou uvedeny rovněž v průvodním dopise ze dne 28. 3. 2013 (viz výše). Částka 26 901 Kč zaplacená na zálohách za rok 2011 vyplývá rovněž z dokumentu Přehled nákladů a plateb, kde jsou uvedeny zálohy pro rok 2011 a přehled nákladů a plateb za roky 2009 a 2010. V samotných vyúčtováních za roky 2011 a 2012 se však zaplacené zálohy nijak nepromítají. Ani v průvodním dopise ze dne 28. 3. 2013 není uvedeno, jakým způsobem bylo naloženo se žalovaným zaplacenými zálohami v roce 2011 a 2012, zda byly započteny proti některým nákladům, popř. proti jakým z jednotlivých oddílů (fond oprav, náklady na služby, náklady na správu). 10. Z dopisu žalovaného ze dne 1. 9. 2013 a ze dne 4. 9. 2013 a ze zápisu ze dne 2. 7. 2013 soud zjistil, že žalovaný s provedenými vyúčtováními za rok 2011 a 2012 nesouhlasil. Předně namítal, že celkové náklady byly přepočítané na jeho bytovou jednotku nezákonně, v rozporu s ust. § 15 zákona o vlastnictví bytů, provedl proto opravné vyúčtování nákladů. Dále opakovaně nabízel žalobci resp. pověřenému vlastníkovi bezplatné zprostředkování smluv na dodávku služeb. Žalovaný požadoval po pověřeném vlastníkovi ofocení smluv uzavřených žalobcem s jednotlivými dodavateli služeb a účetních dokladů, což mu nebylo umožněno, mohl však do uzavřených smluv nahlédnout. Žalovaný rovněž předložil přehled inzerátů s cenami pronájmů kanceláří, kterými chtěl prokázat možnosti výhodnějších cen nájmů kanceláří, než bylo uzavřeno žalobcem (viz inzeráty z webového portálu SReality). 11. Ze zápisů ze schůzí shromáždění vlastníků ze dne 29. 7. 2005 (č.l. 203) a 6. 11. 2009 (č.l. 204) a ze dne 18. 7. 2012 soud zjistil, že na nich byly schváleny výše příspěvku na správu domu a výše záloh na úhradu za služby (schůze ze dne 29. 7. 2005), bylo rozhodnuto o změně vyúčtování záloh na služby (schůze 6. 11. 2009) a byly schváleny náklady za rok 2009 a 2010 (schůze ze dne 18. 7. 2012). 12. Žalobce rozúčtoval náklady spojené se správou domu a pozemku na jednotlivé spoluvlastníky odchylně od pravidla zakotveného v ust. § 15 zákona o vlastnictví bytů (zákona č. 72/1994 Sb.), tedy nikoliv dle